Po desetiletí bylo darování ideálním způsobem pro spotřebitelé z bohatých zemí, jak se bez viny zbavit starého oblečení. Čestný a výdělečný cyklus vytvořil globální síť obchodníků, kteří použité oděvy sváželi z celého světa, aby je mohli recyklovat a pak znovu prodat. Nyní se však tento cyklus rozpadá.
Na vině je takzvaná rychlá móda, která nutí zákazníky, kteří chtějí být stále „in“, aby obměňovali šatník vícekrát do roka. Recyklační společnost z indického Panipatu agentuře Bloomberg sdělila, že se celosvětová výroba oděvů od roku 2000 do roku 2015 zdvojnásobila. Průměrný objem obnošených oděvů klesl o 36 procent, v Číně dokonce o 70 procent. Vzestup „rychlé módy“ tak vytváří to, že příliv použitých oděvů stále roste, i když trhy už o ně nestojí.
Afrika už obnošené oděvy nechce
Recyklovaný textil nejčastěji putuje do Afriky, která se však k nepotřebnému oblečení začíná obracet zády. Rwanda, Keňa, Uganda, Tanzanie, Jižní Súdán a Burundi nedávno oznámily, že hodlají od roku 2019 zastavit dovoz oblečení z Velké Británie a USA. Africké země chtějí naučit své lidi vyrábět a nakupovat místní oblečení (podrobnosti v článku „Rwanda chce svléknout obnošené oblečení. Zakáže ho dovážet, USA navzdory“).
Rwanda chce svléknout obnošené oblečení. Zakáže ho dovážet, USA navzdory |
BBC uvádí, že největšími vývozci oděvů z druhé ruky jsou USA, Velká Británie, Německo, Jižní Korea, Čína, Nizozemsko, Polsko a Kanada.
Z hlediska životního prostředí je to velký problém. Textilní průmysl totiž vytváří více emisí skleníkových plynů než všechny mezinárodní lety a námořní plavby dohromady. Když se recyklační trhy rozpadnou, může to být ještě horší.
Nicméně sám „recyklační“ průmysl začíná přemýšlet, jak tomu zabránit. Proto některé značky, například H&M nebo Patagonia, experimentují s novými vlákny vyrobenými z recyklovaného materiálu. Mohly by sice krátce pomoci, ale v dlouhodobém horizontu se podle odborníků bude muset průmysl snažit přeorientovat zákazníky na to, aby preferovali trvanlivost a kvalitu výrobků.
