Byla to ona, kdo stál za biatlonovým boomem posledních pěti let.
Vždyť ve Světovém poháru vyhrála 17 individuálních závodů, 38krát stála na stupních vítězů, získala velký křišťálový glóbus za celkové prvenství a doma má i všechny malé za jednotlivé disciplíny.
Když se loni na světovém šampionátu v Hochfilzenu stala mistryní světa, k její sportovní nesmrtelnosti už chybělo pouze jedno zlato – to olympijské.
Tři nejlepší biatlonistky ze sprintu na MS v Hochfilzenu. Uprostřed mistryně světa Gabriela Koukalová, vlevo stříbrná Němka Laura Dahlmeierová, vpravo bronzová Francouzka Anais Chevalierová.
Právě na hrách v Koreji měla její kariéra vrcholit.
Jenže posledním závodem Koukalové byl 19. března hromadný závod v Oslu, kde doběhla druhá. Od té doby se trápila.
„Do jara jsem byla pořád zdravá, připadala jsem si nesmrtelná, těšila se na přípravu na olympiádu a byla připravená dát tomu dvě stě procent. Ale pak se to začalo sypat,“ popsala pro Glanc.
Ještě v červnu se v jabloneckém areálu Břízky stala mistryní republiky v biatlonu na horských kolech.
O Rybářovi:Nejdřív musím říct, že Ondrovi vděčím za strašně moc. Mám ho ráda, ať se stalo, co se stalo. Je geniální trenér. Trenérů, kteří dokážou trénovat jednoho člověka, jsou zástupy, ale trenér, který dokáže vytrénovat celou úspěšnou generaci, to je rarita. Média celou tu věc s mým vyjádřením trochu převrátila a to celému příběhu nepomohlo. S Ondrou jsme v minimálním kontaktu. |
„Ale už na jarním soustředění jsem byla strašně unavená, že jsem si nedovedla představit, že to ještě někdy rozchodím. Byly i světlé chvilky, ale spíš se to zhoršovalo. Líp jsem se cítila paradoxně většinou poté, co jsem byla třeba nemocná a týden dva jsem nemohla trénovat. Ale za pár dní se tělo zase začalo opotřebovávat a odmítalo pracovat,“ říká Koukalová.
Bolest v lýtkových svalech zapříčiněná přetížením achilovek se nelepšila. „Bolesti rozhodně má. Ale je obtížné odhadovat, do jaké míry bolest ovlivňuje i Gábininu psychiku,“ poukázal tehdy šéftrenér týmu Ondřej Rybář.
Koukalová přestala trénovat naplno, z dávek si postupně ubírala, ale zlepšení nepřicházelo. Až nakonec přišlo definitivní rozhodnutí – na hrách v Koreji nebude.
„Konečné rozhodnutí přišlo v pár posledních týdnech loňského roku. Neviděla jsem světlo na konci tunelu, bolest nohou byla obrovská, nešlo to. Tělo mi dávalo najevo, že chce klid. Když jsem přípravě nemohla dávat sto procent, jako zarputilému perfekcionistovi mi to přestávalo dávat smysl,“ vyznala se nyní.
Tehdy na konci roku, kdy byla korunována Sportovkyní roku, se před mediálním světem a vlastně i před tím biatlonovým uzavřela.
Gabriela Koukalová s korunkou pro vítěze ankety Sportovec roku
Až nyní opět jednou promluvila o svých pocitech.
„Byla jsem z toho špatná, ale nejvíc smutná jsem byla z reakcí některých lidí. Odvrátili se ode mě i ti, o kterých jsem si myslela, že jim na mně záleží. Jenže to asi platilo jen, dokud se mi dařilo. Jako bych byla nějaká věc, když jsem přestala fungovat, tak mě odložili. Zpátečku dali i lidi, se kterými jsem si myslela, že máme fakt pevné vztahy,“ popisuje.
Těžko odhadovat, jestli tím myslí celé biatlonové prostředí, trenéra Ondřeje Rybáře, nebo koho vlastně.
Právě s Rybářem, kterému velkou měrou vděčí za svou tuze povedenou kariéru, zažehla na začátku prosince menší mediální válku.
V rozhovoru pro deník Sport uvedla, že k problémů jí výrazně dopomohla změna techniky jízdy na lyžích. „Snažila jsem se o ni v poslední dvou letech na základě pokynů, které jsem dostala. Nebyla jsem přesvědčená, že je to dobře, protože se mi tato technika od začátku zdála velmi náročná na chodidla a lýtka, nevhodná pro závodnici s mou tělesnou konstitucí,“ prozradila tehdy.
Rybář její tvrzení odmítl. Vždyť v předminulé sezoně vyhrála Světový pohár, loni se stala mistryní světa. „Měla výsledky, na které jsme všichni byli hrdí. A nikomu neříkala, že by ji technika jakkoli limitovala, nebo že je špatná. Její problémy navíc propukly v červnu, tedy v době, kdy byla po jarní odpočinkové fázi a kdy jsme toho měli na kolečkových lyžích najeto jen minimálně,“ vzpomínal český šéftrenér.
Koukalová nyní přidává jiný pohled.
„Podle fyzioterapeutů se totiž mé tělo opravu nesrovnalo se změnou techniky. Odmala mám problém s achilovkama, po změně stylu se namáhalo tohle mé slabé místo ještě víc. Stala se z toho bolest chronická,“ je přesvědčená osmadvacetiletá biatlonistka.
O psychiceStoprocentně na tom psychika měla obrovský podíl. Na konci roku mě lýtka někdy začala bolet, jen když jsem na biatlon pomyslela nebo viděla reportáž ze Světového poháru v televizi. Měla jsem úzkosti a ty pramenily hlavně ze ztráty opory od lidí kolem. Nikdo kromě manžela a rodiny tady pro mě najednou nebyl. |
Jediným lékem bylo dát tělu větší pauzu, být trpělivá.
Trenérům se to ale podle vyjádření Koukalové nelíbilo. „Nelíbilo se to ani mně, zkoušela jsem to dál, jela přes závit. Jenže to bolelo čím dál víc. Nenaplňovala jsem jejich představy, měla jsem tréninkové manko, oni začali být nervózní, já nešťastná, olympiáda se mi vzdalovala, ale nemohla jsem udělat víc, opravdu ne,“ popsala.
„Jestli si tohle myslí, tak ať si to myslí,“ reagoval už dříve Rybář. „My si chceme jako celý tým uchovat vzpomínky na pěkné chvíle, které jsme s Gábinou prožili a ne abychom, jakmile nastanou nějaké problémy, začali jeden na druhého plivat.“
Už v minulosti se Koukalová vyjádřila, že by si ještě ráda zazávodila na domácí trati v Novém Městě na Moravě.
Právě ve Vysočina Areně se letos před Vánoci koná Světový pohár. Jestli ho stihne? A jestli se vůbec k biatlonu vrátí?
„Brzy se potkám s profesorem Pavlem Kolářem a uvidíme, jak ten odpočinek pomohl a co bude dál. Zanevřela jsem na některé lidi z prostředí biatlonu, ale ne na biatlon jako takový. Prožila jsem díky němu i spoustu radosti a emocí, které mám v sobě už navždy. Vítězství před domácím publikem v Novém městě na Moravě, zisk titulu mistryně světa ve sprintu, zisk velkého křišťálového glóbu…,“ vypočítává.
Sama v tuto chvíli neví, jestli se v následující sezoně, nebo v některé z těch dalších k vrcholovému sportu ještě vůbec vrátí.
„Jak se znám, je možné, že za pár týdnů mi začne všechno, co mě poslední roky trápilo, zase chybět a začnu se připravovat na další sezonu. Anebo ne. Každopádně doufám, že nasazení, které jsem měla ve sportu, mi vydrží dál. Jen s tím rozdílem, že nepůjdu za každou cenu přes závit. Ale pevně věřím, že jsem v biatlonu ještě neřekla poslední slovo…,“ dodává.
Další olympijské hry v Pekingu jsou na programu za čtyři roky. Sama už dříve prohlásila: „Kdybych chtěla jet na hry i za čtyři roky, ještě bych snad nebyla tak stará, ne?“
V Číně by jí bylo 32 let. Stále se může na sportovní vrchol vrátit.
