„Skoky na bruslích jsem zrovna nemilovala. Vždycky jsem měla problémy s váhou. Patnáct let jsem byla vzhůru už ve čtyři ráno, abych mohla bruslit. Pak jsem to ale dělala už jenom ze stereotypu,“ přiznala herečka, kterou pak motivoval hlavně hokejový tým.
„Hokej je jeden z mála hromadných sportů, které miluji. Krasobruslení jsem vlastně dělala kvůli hokeji. My jsme trénovali vždy ráno a po nás šli na led hokejisti a já byla úplně ve smrti, takže mě to vždy motivovalo,“ řekla herečka s tím, že dvojité skoky jí pak šly mnohem líp.
Přesto všechno ale prozradila, že nikdy k randění s hokejistou nedošlo. „Musím říct, že tohle je jen takový mýtus, který se říká. My jsme se k sobě tehdy vůbec nedostali. Ledová plocha byla drahá a žádná společná soustředění, bohužel, nebyla,“ posteskla si herečka.
V hokeji našla velké zalíbení hlavně v době, když se vyhrávalo. Například Nagano 1998 bylo pro ni opravdu neskutečným zážitkem. „A pamatuji se na to 2:0, 4:3. To byla popsaná celá Praha a já jsem byla u toho. Já jsem tam byla, když jsme vyhráli s Ruskem,“ s nadšením popisuje svůj největší sportovní zážitek.
Na led nikdy nezanevřela a pořád chodí bruslit. Vždyť do osmnácti let bruslila závodně a potom dlouho vystupovala v dětské lední revue. „Byla jsem většinou poslední. Ale v Hradci Králové jsem vyhrála Axel-Paulsenův skok, to jsem měla zlatou medaili. Jinak jsem na tom ledě byla spíš taková zábavná, proto jsem potom šla do dětské lední revue, kde jsem prožila krásný úsek života. Díky tomu jsem ale procestovala velkou část Evropy,“ uvedla.
K bruslení se snažila vést i dceru Annu, ale bez většího úspěchu. „Záhy jsme pochopily, že tohle není cesta. Já jsem si to musela trochu obrečet. Byla jsem taková ta typická maminka, co já jsem nedokázala, tak jsem chtěla, aby to dokázala dcera,“ dodala.
