„Jakmile jsme uviděli ležícího muže, kterému další člověk poskytoval první pomoc, na nejbližším vhodném místě jsme přejeli služebním vozidlem do protisměru a na majáky jsme k nim jeli co nejrychleji zpět,“ popisují Michal Průša a Lukáš Stankovič.
Měli jste tušení, co muži bylo?
Michal Průša: Byl jsem si jistý, že bude potřeba zahájit srdeční masáž, jakmile jsme s kolegou zkontrolovali základní životní funkce, tedy dech a tep, a zjistili jsme, že je muž v bezvědomí a nereaguje na oslovení ani zatřepání.
Lukáš Stankovič: Vyplývalo to i z chování člověka, který již komunikoval s linkou 155. Bylo nám s kolegou jasné, že musíme zahájit masáž srdce.
Jak jste věděli, co máte dělat? Prošli jste předtím speciálním školením?
LS: Vzhledem k tomu, že muž byl v bezvědomí a nedýchal, nezbývalo nic jiného než zahájit masáž srdce. Stejně jako všichni strážníci i já se účastním pravidelného školení na poskytnutí první pomoci.
MP: Pokud je člověk v bezvědomí a nedýchá, tak se provádí bezodkladně resuscitace. Pravidelně se účastním školení na poskytování první pomoci, které zajišťuje zaměstnavatel.
Máte nějakou radu pro „obyčejné“ lidi, jak se v takových situacích zachovat a jak správně zasáhnout?
LS: Jediné, co můžu lidem poradit, je, aby zkusili zachovat chladnou hlavu. Na lince 155 jim odborníci vždy poradí, co mají dělat, než přijede sanitka. Hlavní je udělat aspoň něco.
MP: Nejhorší je, když člověk neudělá vůbec nic a nepokusí se o žádnou pomoc. Pokud se člověk necítí, nebo si není jistý, stačí zavolat na linku 155, kde jsou odborníci a poskytnou zachránci potřebné rady.
Cítili jste při akci stres?
LS: Stres jsem pociťoval a hlavně jsem měl starost, aby muž přežil.
MP: Ano, cítil jsem stres, a měl jsem obavu i o muže, jestli to přežije.
Co se vám nyní honí hlavou při vědomí, že jste nejspíš muži zachránili život?
LS: Myslím na to, že moje snaha nebyla zbytečná a mám radost, že svoji práci dělám dobře. Doufám v to, že na mém místě by ostatní lidé reagovali stejně.
MP: Mám z toho samozřejmě dobrý pocit, hlavně z reakce lidí z nejbližšího okolí, že jsem udělal dobrou věc pro cizího člověka. Což je povinností při této práci. Ale v naší situaci by se tak určitě zachoval každý, aspoň tomu chci věřit. Prostě jsem byl ve správnou chvíli na správném místě.
