Devětačtyřicetiletý Petr Koš narazil na sedmdesátiletou ženu při kontrolách medláneckých zahrádkářských kolonií a chatových oblastí.
„Žije velmi skromně a k tomu se stará o psy a kočku. Protože mám doma taky kočky, nosil jsem jí nejprve při pravidelných obchůzkách masové kapsičky, abych jí alespoň trochu ulehčil,“ líčí Koš.
Se ženou se občas dal do řeči a dozvěděl se tak o jejím osudu. „Zjistil jsem, že celý život pracovala v kulturní oblasti. Potom ale vlastní chybou přišla o bydlení a zbyla jí jen miniaturní chatka, v níž jí majitel umožnil trvale žít,“ přibližuje Koš.
Když před zimou kontroloval stařenčinu chatku, všiml si, že uvnitř nemá žádné topení. „Už o rok dřív jí prý kamarádi slibovali, že jí pomohou, ale nikdo to nakonec neudělal,“ sděluje Koš.
Kamna našel strážník na internetu
A tak se rozhodl ženě zpříjemnit život sám. „Nechtěl jsem, aby celou zimu zmrzala, a tak jsem společně s kolegou našel na internetu malinká litinová kamna, takzvané vincky. Báli jsme se, aby při použití větších kamen v tak stísněném prostoru chatky nezačalo hořet,“ vysvětluje muž, který je strážníkem už přes 25 let.
Po zakoupení kamen je jeho kolega přivezl z Ostravy. Poté sehnali klempíře, s jehož pomocí postavili komín a nad ním stříšku, aby do něj nepršelo.
Tento mimořádný skutek by nejspíš zůstal v utajení, kdyby se vděčná žena nerozhodla napsat děkovný dopis brněnskému primátorovi Petru Vokřálovi (ANO) jakožto „veliteli“ městské policie.
„Moc prosím o mé, od srdce velké poděkování tomuto policistovi. Netuším, jak se jmenuje, měla jsem takovou radost, že jsem se na jméno nezeptala, ale asi by mně svoje jméno ani nesdělil,“ napsala žena, která přidala alespoň pár stop, které mohly strážníka identifikovat. „Snad podle toho se dá najít a poděkovat,“ doplnila žena.
Ta rovněž v dopise popsala příběh ze své strany. Přiznala, že vlastní chybou přišla o byt a zůstala na ulici. „Jeden hodný pán mně nechal svoji zahradu i s malou chatkou na doživotní užívání,“ popsala.
Nevěřila, že opravdu pomůže
V chatce není voda ani elektřina, donedávna chybělo také topení, o čemž se svěřila strážníkovi. „On se tak hezky podíval a řekl: tak to zařídíme. A odjel,“ líčila žena, která nevěřila, že Petr Koš skutečně kamna přiveze.
Ten však své slovo dodržel. „Dnes jsem v teple a když si na něj vzpomenu, hřeje mě u srdíčka, že jsou ještě moc, ale moc hodní lidé. Krom toho všeho si nevzal ani korunu,“ uvedla žena, která zatím topí dřevěnými briketami, které jí Koš s kolegou kupují, ale snaží se pro ni získat příspěvek od sociální služby.
Koš všechnu pomoc obstaral ve svém volnu. „Lidem, kterým mohu pomoci a kteří si to zaslouží, se jejich situaci snažím ulehčit, ať už je to rodina, kolegové nebo cizí lidé,“ oznamuje.
„Paní celý život pracovala, teď už je to starší, sedmdesátiletá dáma, a nemůže. Navíc je skromná a upřímná. Přiznává, že se do problémů s bydlením dostala vlastní chybou a nic ode mě nechtěla zadarmo. Rozhodně bych se ale nedokázal vyrovnat s tím, že bych si od ní za svou pomoc vzal třeba jen jedinou korunu,“ uzavírá dobrosrdečný strážník.
