Uprostřed původní zástavby, nedaleko univerzity ve Štrasburku, vyrostl šarmantní a sofistikovaný dům, který ostatním stavbám ve čtvrti uniká v závodu kvalitní architektury a spokojeného života o několik délek. Šťastný výsledek lze vyčíslit i v penězích: celý rohový městský dům vyšel v přepočtu zhruba na 33 milionů korun.
Tým architekta a majitele stejnojmenného studia Dominiqua Coulona je zvyklý na obří státní i soukromé komerční projekty a proto byla pro Oliviera Nicollase, Benjamina Rocchiho a Steva Letho Duclose zakázka o rozloze pěti set metrů čtverečních příjemným zpestřením.
Coulon si nárožní adresu vybral záměrně, jako výhodnou investici. Místy, která jsou pro velké investory a developery příliš malá, je celé město doslova poseté.
Většinou jde o prázdné prostory nebo chátrající stavby mezi jinými městskými domy. Tento rohový pozemek měl rozlohu pouhých sto dvacet metrů čtverečních. Studio na něm postavilo prostorný věžák, který překvapivě dokonale zapadá do rázu stávající zástavby a okolí nikterak neruší.
Nenápadný luxus a vybraný vkus novostavby uprostřed Štrasburku se střešním bazénem, zeleninovou zahrádkou a ozdobnou skalkou je zřejmý už z exteriéru. Elegantní lákavou tvář ukazuje i těm, kteří o střešním pokladu nemají ani potuchy. Působivá kompozice tlumeně antracitové fasády je doplněná okenními elegantními markýzami a velkorysými prosklenými plochami.
První čtyři patra domu patří soukromé architektonické kanceláři a celému týmu kreativců. Kolemjdoucí se jim mohou doslova dívat pod ruce, když pracují na výkresech. Nechybí zázemí, zasedací a společenská místnosti, archiv a studovna nebo relaxační zóna: zašívárna s pohodlným lehátkem a speciální světelnou atmosférou, která dovede uklidnit a navodit koncentraci.
Horní tři patra domu jsou soukromou zónou privátního bytu Coulonovy rodiny. Velká obytná zóna s kuchyní a jídelnou je doplněná o domácí pracovnu, ložnici majitelů propojenou se šatnou, dětský a hostinský pokoj a celek je zakončen střešní terasou s bazénem a velkolepým výhledem na střechy štrasburských domů a kostelů.
V obývacím pokoji rodiny je dominantní krb.
Celým interiérem se jasně propisuje charakteristický rukopis studia, který má nejblíže k neoplasticismu. Ten si libuje v univerzálních prostorech, ve kterých jsou zredukovány tvary i barvy na minimum.
Interiérům vévodí velké formáty přírodních materiálů, jako je beton, masivní dřevo a sklo, doplněné o velmi syté a zářivé barvy, v nezvyklém množství i kombinacích. Celý jeden pokoj ložnice je například vyveden v červené barvě.
Inspirací je tvůrcům umění slavného malíře Pieta Mondriana a nizozemské umělecké hnutí založené roku 1917 - De Stijl. Designové ikony najdeme v domě i v jednotlivých kouscích nábytku či doplňků, které deklarují vybraný vkus majitelů, jako je třeba skleněná zelená váza od finského designéra Alvara Aalta nebo křeslo od nizozemského designéra a architekta Gerrita Rietvelda.
