Pouhých pět metrů široká a patnáct metrů dlouhá byla proluka mezi domy, které si nikdo víc než půl století nevšímal. Opuštěnou parcelu si vybrali proto, že byla v jejich oblíbené čtvrti s přátelskou sousedskou komunitou.
K realizaci si přizvali dvojici stockholmských architektů Jonase Eldinga a Johana Oscarsona. Mladí tvůrci se po studiích vydali na zkušenou do světa. Jonasovi se podařilo pracovat osm let v japonském architektonickém studiu SANAA pod vedením hlavních architektů Kazuyo Sejimy a Ryue Nishizawy. Osvojil si japonský styl střídmé a kvalitní architektury, který je výrazným prvkem rodinného domku v Landskroně.
Kuchyň a její vybavení pochází od finské firmy Saari.
Bílá kostka, která se odvážně tyčí nad střechami sousedních domků, výškově navazuje na naproti stojící dům. Absolutní materiálová a liniová čistota zajistila, že stavba i ve své jinakosti do ulice výborně zapadá, ale zároveň se jasně odlišuje. Budova je svěží moderní vsuvkou do staré různorodé zástavby.
"Snažil jsem se stavbu realizovat s maximální pokorou, která je Japoncům vlastní," říká Jonas. "Největším oceněním pro nás je, že v novém domově jsou naši klienti šťastní a že změnou, která přišla do ulice po desítkách let, jsou spokojení i jejich sousedé."
Dispozice domu je jasná a přesně stanovená. Manželé děti mít nebudou, a tak si mohli dopřát luxus celistvého otevřeného dvoupatrového bydlení o rozloze 125 metrů čtverečních.
Zařízení domu je prosté a skromné.
Otevřené bydlení vytváří unikátní atmosféru celého domu. Hladké bílé stěny navíc umožňují kvalitní vystavování uměleckých děl, přesně tak, jak si dvojice přála. "Oba milují umění, a je to jediná věc, kterou chtějí ve svém domě obměňovat. Vzhled stavby je definitivní a již se nebude měnit. Základním požadavkem bylo, aby dům byl kvalitní a lahodil oku i za dvacet či čtyřicet let," vysvětlují architekti.
Velké prosklené křídlo vstupních dveří otvírá prostor prvního zádveří. Z něj se vchází do kuchyně, propojené s jídelnou. Kuchyň a její vybavení pochází od finské firmy Saari. Za okny přízemí je malý dvoreček s posezením, na které navazuje samostatná pracovna.
Okno v knihovně nabízí posezení s výhledem do ulice. Všechny textilie pochází z Japonska.
V prvním patře galerie domu je obývací pokoj s knihovnou a velkým oknem směřujícím do ulice. V nejvyšším patře lze z koupelny, která lávkou sousedí s ložnicí, vyjít na střešní terasu. Ta je zčásti otevřená i do ulice. Obyvatelé domu si tu v létě rádi dopřávají víkendové pozdní snídaně.
V obytné knihovně na galerii a v ložnici jsou podlahy z masivního smrku, zatímco celé spodní patro má podlahy ze stěrkovaného betonu ošetřeného zátěžovou barvou.
Rozvržení domu rozděleného na funkční zóny nabízí i zajímavé průhledy: například z jídelny lze vidět, co se děje na střešní terase. Právě průhledy, velké plochy skla a bílá barva jsou pro majitele velmi důležité. Dodávají jim alespoň o něco víc světla a pocit komfortu, především v zimě, v prosinci zde svítí slunce pouhé čtyři hodiny.
Zadním vchodem pracovny lze projít do traktu druhého domu, který majitelé přikoupili a pronajímají ho.
Těsně před dokončením stavby v roce 2009 se páru podařilo koupit i domek sousedící se zadním traktem stavby. Mohou tak pohodlně procházet celým blokem napříč a vybírat si vchod, který jim je aktuálně pohodlnější. V přikoupeném domku zřídili malý butik, který pronajímají, stejně jako dva malometrážní byty v patře.
Majitelé milují design a umění. Architekt Johan vtipkuje, že v téhle části země, kde v sousedním přístavním městě Helsingborgu sídlí mezinárodní ředitelství firmy Ikea, nelze nemilovat design a nebýt blázen do dobrého bydlení.
Severský styl v domě je doplněný japonskou exotikou. Například látky na polštářky a potahy vybral Johan v Japonsku a ušila mu je pro klienty jeho japonská tchyně.
Bílá kostka se tyčí nad střechami sousedních domků, ale přesto výškově a barevností navazuje na naproti stojící dům i nárožní stavbu.
Majitelé nevlastní auto, cestují pouze vlakem, snaží se žít nenáročný a k přírodě šetrný život. Na to museli brát ohled i Johan s Jonasem. Dům postavený z keramzitových tvárnic zaizolovali a nainstalovali do něj ventilační jednotku s rekuperací tepla. Střecha je osázená zelení a pokrytá rozchodníky.
Limitem kromě plochy parcely byla i částka 280 tisíc eur, v přepočtu asi sedm milionů korun, kterou majitelé nechtěli v žádném případě překročit. Suma zahrnuje i nakoupení vnitřního vybavení a nábytku, kromě několika kousků, které si přinesli do domu ze starého bytu.
