Ve třídě nejmenších dětí v Mateřské škole Kly u Mělníka to hučí jako ve včelíně. Dvouletí a tříletí caparti se s paní učitelkou připravují na besídku. Vtom si učitelka všimne, že se jeden chlapeček počural.
„Tady se stala nehoda. Zuzko, postarej se o něj, prosím,“ obrací se na Zuzanu Procházkovou. Ta ve školce od loňska pracuje jako chůva u těch nejmenších. Nastoupila ovšem už před patnácti lety jako školnice. „Časem jsem si udělala roční kurz na asistenta pedagoga a letos zkoušku na chůvu pro děti do zahájení povinné školní docházky,“ říká. Pracuje na půl úvazku od osmi do dvanácti hodin. Ještě pomůže děti uložit ke spánku, odpoledne už učitelka zvládne sama.
Ředitelka Eva Zemanová si chůvu pochvaluje: „Ve třídě je celkem 19 dětí, z toho čtyři dvouletí, ostatní jsou o rok starší. Nároky i možnosti těch malých jsou úplně jiné než tříletých, takže bez pomoci chůvy by to učitelka zvládala jen těžko. I když povinnost přijímat děti od dvou let bude platit až od roku 2020, my jimi už nyní doplňujeme počet.“
Zkouška pro chůvy
Aby mohla Zuzana Procházková jako chůva ve školce pracovat, musela získat kvalifikaci a složit náročnou zkoušku. Vybírala ze dvou specializací: „chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky“ a „chůva pro dětské koutky“. A také se musela rozhodnout, zda projde celým kurzem, nebo absolvuje jen zkoušku u „autorizované osoby“.
Náplň práce chůvy v mateřské škole
Pozn.: Chůva není vedena jako pedagogický pracovník. Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR |
I díky předchozí praxi mohla Zuzana zvolit druhou variantu. „Bylo to hodně těžké a určitě mi pomohly zkušenosti s dětmi, využila jsem toho i při samotné zkoušce, kdy jsem popsala, jak jsem řešila konkrétní situaci,“ vysvětluje.
Náročnost zkoušky potvrzuje i ředitelka: „Vzhledem k tomu, že jde „jen“ o pomoc učitelce, je té teorie opravdu hodně.“ Důvodem vyšších nároků na tuto profesi je však zřejmě i to, že chůva s touto kvalifikací může pracovat i samostatně a pečovat o děti v soukromé domácnosti, nejen pomáhat v mateřské škole.
Zaplatí to úřad práce?
Pokud jste bez práce a rády byste jako chůvy také pracovaly, můžete se obrátit na úřad práce. „Jestliže jde o vzdělávací program, který zahrnuje nejen teorii a praxi, ale také závěrečnou zkoušku, může být za splnění podmínek daných zákonem o zaměstnanosti hrazen úřadem práce jako rekvalifikační kurz. V případě samostatné zkoušky to však nelze,“ vysvětluje Miluše Trefancová z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
O příspěvek na kurz žádala pro své dvě pracovnice i ředitelka kelské školky v rámci programu rozšíření kvalifikace. „Bohužel naše žádost byla zamítnuta, přednost dostali uchazeči bez práce. I proto si paní Procházková zvolila jen zkoušku s jedním seminářem,“ podotýká Eva Zemanová.
Šance i pro ženy po padesátce
V loňském roce zařadil Úřad práce ČR do rekvalifikačních kurzů „chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky“ a „chůva pro dětské koutky“ celkem 150 osob, z toho bylo 149 žen.
Nepřehlédněte |
Vhodný je i pro ženy starší, které často hledají těžko novou práci. „Ženám starším 50 let věku věnujeme zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání. Ale neznamená to, že by rekvalifikační kurzy nemohli absolvovat i mladší zájemci,“ doplňuje Miluše Trefancová.
Volných míst na pozici „pracovníci péče o děti v mimoškolských zařízeních a domácnostech“ evidoval úřad práce k 31. říjnu letošního roku celkem 155. Jelikož od roku 2020 budou muset mateřské školy přijímat i dvouleté, pokud o to rodiče požádají, dá se pravděpodobně předpokládat, že zájem o chůvy poroste.
„Neumím si představit, jak bychom to bez chůvy zvládali. Dvouleté děti ještě neudrží pozornost tak dlouho jako tříleté, ale mateřská škola musí pracovat podle školního výchovně vzdělávacího programu. Chůva se tedy postará o ty nejmenší, zabaví je a učitelka může pokračovat v činnosti. Malé děti také potřebují pomoct s oblékáním, jídlem a řadou dalších věcí. Pomocná ruka je v takových chvílích opravdu nutná,“ říká ředitelka školky Eva Zemanová.
Musíte mít k dětem vztah
Podle Zuzany Procházkové je velmi důležité, aby zájemce o práci chůvy měl vztah k dětem. „Nelze to brát tak, že si jdete jen vydělat peníze. Člověk se musí připravit na to, že mu některé dítě třeba nesedne, a i přesto si k němu musí najít cestu. Obracejí se na něj rodiče s dotazy, jak si jejich dcera nebo syn vede. Někdy je to vážně docela psychicky náročné,“ upozorňuje a dodává: „Ve skupině, se kterou jsem se připravovala na zkoušku, byla většina lidí s podobnou zkušeností s dětmi, jako jsem měla já. Byla tam třeba kuchařka ve školce. Pak tam bylo pár maminek, kterým končila rodičovská a ony se rozhodly pro práci chůvy.“
