Mýlil se. V pondělí Zbyňka Michálka obklopili – tentokrát v pražské O2 areně – téměř stejní žurnalisté. Za pár dní pětatřicetiletý bek měl před sebou první trénink před turnajem Channel One Cup, kde má kouči Jandačovi dokázat svou olympijskou formu.
Stejně jako třeba Ondřej Němec (33) či Martin Erat (36). Oba hrají za brněnskou Kometu. Oba se v reprezentaci objevili naposledy na světovém šampionátu v Praze. Oba sice nikdy oficiálně v národním týmu neskončili, jenže už v sobě marně hledali motivaci objíždět „bezvýznamné“ turnaje EHT.
Když NHL definitivně hráčům zavřela olympijské dveře, pochopili, že se tím naopak otevírají pro ně. Pro Erata to byl jeden z hnacích motorů, proč v létě pokračovat v kariéře.
„Olympiáda je nejvíc pro každého sportovce. A nám z Evropy se teď otevřela cesta,“ říká Němec. Koneckonců i Michálek si rychle našel angažmá ve Spartě, aby byl v olympijské honbě trenérovi na očích.
Ani jeden nemá nic jistého, nicméně nejsou daleko od toho, aby Jandač jejich jméno zapsal 15. ledna na nominační list. Však Eratovi teď svěřil kapitánské céčko, dá mu prostor v přesilovkách a čeká, že bude lídrem týmu. Stejnou roli může útočník mít i v Koreji. A ještě něco těmto třem veteránům nahrává.
Olympiáda se na rozdíl od světového šampionátu hraje uprostřed sezony, ještě před ligovým play-off, takže hráči budou plni sil. Hraje se méně zápasů, a tak fyzicky vydrží, než když jste na mistrovství tři týdny. I proto možná u Michálka, u něhož zatím postrádá rychlost, ale oceňuje zkušenost, přivře oči.
Obránce Zbyněk Michálek při tréninku českých hokejistů v Praze před Channel One Cupem
Navíc – a to je podstatné – tu chybí dravější konkurence. Jandač rád opakuje, že mládí není zásluha, ale že jsou v reprezentaci teď „pětatřicátníci, chlapci jako květ“, je vlastně nutnost.
„Mrzí mě, že mladých kluků, kteří by těm ostříleným borcům šlapali na paty, máme hrozně málo. Chybějí mi kluci, kteří by se rvali o místo v reprezentaci a ukázali mi to v lize. Prostě ne- jsou. Musí na sobě víc makat, musí tomu hokeji dát daleko víc, než tomu dávají. Nevidím tu zarputilost, úsilí a odvahu. Mnohdy ani dovednost. Jsem z toho poměrně dost zklamaný,“ říká Jandač.
Už ho dokonce napadlo, jestli ještě do reprezentace nepovolat Tomáše Rolinka (37), symbol hokejové bojovnosti a oddanosti. Ví, že by útočník nejspíš odmítl, přesto Jandač říká: „Potřebujeme další Rolinky. Oni nikdy do světového hokeje nebo NHL díru neudělali, ale pro světové šampionáty nám udělali obrovskou službu. Já prostě takové nové hráče postrádám. A to se jim snažíme dát prostor.“
Právě proto teď na akci, po které má mít víceméně o olympijské nominaci jasno, bere srdcaře a muže, kteří v reprezentaci zanechali výraznou stopu. Bude to test, aby – jak říká Jandač – „nahodili motory na mezinárodní rychlost“.
Lze předpokládat, že hlavně Erat a Němec obstojí. Jandač je lanařil už na květnový šampionát do Paříže, ale oni se po vítězném tažení za extraligovým titulem cítili vyšťaveni. Teď jim olympijská touha ani forma nechybí. A věk? Ten je jen číslo!
„Jestli na to ten kluk má, je jedno, zda je mu 22, nebo 40. Já myslím, že takový hráč, který může týmu pomoct, by tu měl být,“ tvrdí Erat.
Pomohou veteráni v Koreji?
