Záhřeb, Ufa, Plzeň. Hokejistu na vandru uspal ruský obr, teď zase válí

Když se Tomáš Mertl stal Hráčem měsíce MF DNES před necelými třemi lety, chystal se vlastnoručně opravit dřevěnou podlahu v chatce na Třeboňsku. Což o to, kutění ho pořád baví. Podlahu skutečně dokončil. Ale další budovatelské počiny zatím musely počkat.

Předloni totiž vyrazil na první zahraniční angažmá. Do KHL. Působil v záhřebském Medveščaku a krátce taky v ruské Ufě, v jejímž dresu hrál zápas, na který si nepamatuje.

Zažil krkolomné putování po Evropě a Asii. Poznal borce, kteří by udělali takřka cokoliv, aby si vylepšili statistiky. Přesto se jedenatřicetiletému tátovi tří dětí dobrodružný vandr zalíbil a jednou by se do ciziny ještě rád pustil.

Hráč měsíce Tomáš Mertl

Tomáš Mertl je za čtyři roky, co MF DNES vyhlašuje Hráče měsíce, prvním, kdo vyhrál ve dvou různých sezonách i ve dvou odlišných klubech. Poprvé zvítězil v lednu 2015 v dresu Hradce, teď coby útočník Plzně. V listopadu získal od 18 sportovních redaktorů 37 bodů, druhý Branislav Konrád 13 bodů. Mertl vede i celkově, má 47 bodů, druhý je Patrik Rybár z Hradce (39) a třetí explzeňský Dominik Kubalík (37). Mertl je společně s týmovým i reprezentačním parťákem Milanem Gulašem jediným, kdo v této sezoně bodoval v každém měsíci.

Zatím září v extralize. Plzni pomohl k brilantnímu startu do soutěže. V listopadu byl podle hlasování reportérů MF DNES jejím nejlepším hráčem. Drží se v Top 3 bodování. Reprezentační kouč Josef Jandač ho pozval do Moskvy na Channel One Cup, poslední přípravnou akci před únorovou olympiádou.

Když však zmíníte turnaj v Pchjongčchangu, s rodákem z Českých Budějovic to ani nehne. Ví, že do Koreje mají blíž jiní. Není mluvka. Působí skromně až nesměle. Jako by vůbec nebyl hokejista.

V devětadvaceti jste se poprvé vydal za prací „ven“. Jak se vám v KHL líbilo?
Bylo to zajímavé. I rodina byla spokojená. Záhřeb je krásné město. Chorvati jsou pohodoví. V klubu nebyl žádný stres, žádný zvláštní tlak. Zázemí v šatně nebylo na vysoké úrovni, žádný velký komfort. Moderní haly v extralize jsou někde jinde. Ale já nejsem rozmazlenec, nepotřebuju přepych.

Jak se vám zamlouvala národnostní směsice v kabině?
Pravda, mužstvo bylo hodně namíchané, kór první rok. Pár Finů a Švéďáků, my tři Češi, hodně Kanaďanů, nějaký Američan a mladí chorvatští kluci. K tomu trenér z Kanady. Mluvilo se hlavně anglicky.

S koučem Gordiem Dwyerem, který se kdysi jako hráč protloukl až do NHL, jste vycházel dobře?
Je fakt, že to sám dost řezal. Mě si docela oblíbil. Aspoň podle toho, co jsem pochytil. (smích) Angličtinu totiž pořád moc neovládám. Ale myslím, že byl spokojený. Věděl, že odvedu práci dopředu i dozadu. Stavěl ke mně Marka Kvapila a Radka Smoleňáka, klapalo nám to.

Jaké máte zážitky z cest do Chabarovsku nebo do Číny?
Žádné! Tyhle tripy se mi vyhnuly. Medveščak je měl na programu až po Vánocích. Předtím mě pokaždé, když se ztrácela naděje na play-off, poslal na zbytek sezony jinam. Jednou do Hradce, podruhé do Ufy. Kluci ale říkali, že kvůli časovému posunu přijeli, spali, probudili se na zápas a zase odletěli.

Takže jste byl nejdál na východě v Omsku a Novosibirsku?
Ano. Tam už byla pořádná zima.

Vzal byste na Sibiř rodinu?
Proč ne? Města, kde se hraje KHL, jsou celkem v pohodě. I když jsem většinou viděl jenom letiště a zimák, kam jsme přejeli autobusem, obrázek jsem si udělal. A my navíc máme jen pár sezon, ve kterých si můžeme víc vydělat a něco ušetřit.

Letos vás Záhřeb pustil do Ufy. Jaké to bylo v Baškortostánu, ve městě známém chemickým průmyslem nedaleko Uralu?
Je hodně zastavěné. Místo centra je jedna velká osvětlená ulice s obchůdky. Řeka. Kopec se sochou národního hrdiny Salavata Julajeva, po kterém je pojmenovaný klub.

Jak se lišil život v chorvatském a ruském klubu KHL?
V Ufě všechno šlape. Hala je špičková, tým má svůj speciál, takže nečeká na letišti. S Medveščakem jsme se trmáceli linkami. Přistáli jsme v Moskvě, přespali v hotelu třeba tři hodiny a pak se vydali dál. Stejná cesta zabrala až třikrát víc času.

A co hokejové rozdíly?
V Ufě jsme měli ruského kouče, většina hráčů byla domácích, jen pár cizinců. Já se v jedné lajně potkal se Švédem Omarkem a Finem Hartikainenem, což byla paráda. Umějí dát puk, podržet ho, vystřelit. Škoda, že jsem si nevybojoval smlouvu na další rok. Utrpěl jsem otřes mozku.

Jak se to stalo?
V Kazani mě naremploval na mantinel Svitov, kus chlapa. Vůbec jsem nevěděl, jak jsem se dostal do nemocnice. Vymazal se mi celý zápas. Až když jsem si pustil ten zákrok na videu, trochu se mi vybavilo, jak jsem se blbě otočil. On mě přimáčkl a já si dal bradou o hranu mantinelu.

Jaké bylo probuzení?
Otevřu oči a říkám: „Co tady dělám? Co se stalo?“ Bolela mě hlava a krk. Pár otřesů jsem zažil, ale nikdy jsem se takhle nevypnul.

Manželka byla vyděšená?
Já jí k tomu vlastně nedal příležitost. V Ufě se mnou rodina nebyla, ona zápas neviděla. Zavolal jsem jí ze špitálu, že jsem nedohrál a nějakou dobu asi hrát nebudu.

Zranění hlavy je záludné, že?
Člověk neví, kdy bude v pohodě. Cítíte se dobře, dokud nejdete do vyšší zátěže. Chvátal jsem zpátky. V Rusku na vás tlačí, já chtěl hrát. Blížilo se play-off, mohl jsem si říct o kontrakt. Šel jsem před tréninkem na rotoped, ale jakmile jsem z něj slezl, zase se mi motala hlava. Musel jsem počkat. Bohužel jsem se už do pohody nedostal.

Proč je obtížnější prosadit se v KHL než v extralize?
Hraje se jiným stylem. Některé mančafty jsou vážně silné – Petrohrad, CSKA Moskva, Kazaň. Potřebujete mít kliku na trenéra, na spoluhráče. Někteří kluci jedou vyloženě na sebe, na svoje statistiky.

Jak se to projevuje?
Aby si udělali jméno, udělají kvůli gólu skoro cokoliv. Zažil jsem Kanaďana, který před brankou soupeře krosčekoval vlastního spoluhráče, aby se dostal k puku a dorážce.

Vy takovou povahu nemáte. Hodně vás mrzí, že z KHL nepřišla další nabídka?
Mrzí. V Ufě jsem začal dobře. Škoda, že jsem s Omarkem a Hartikainenem nemohl hrát delší dobu.

V Plzni na sebe znovu výrazně upozorňujete. Jak se vám tu líbí?
Zatím je to perfektní, daří se nám nad očekávání. Jen musíme výkonnost udržet. Máme super tým, naší lajně se daří. Jsem spíš pracovitý hráč, vracím se a připravuju šance.

Jenže ve statistikách máte snad poprvé v kariéře víc gólů než asistencí. Čím to?
Teď mi to tam zrovna padá, no. Podle čísel vypadám jako žrout a střelec. Ale já většinou ty puky jenom tak nějak doklepávám.

Plzeň je první taky ve fotbale. Cítíte ve městě sportovní euforii?
Jasně, fotbal sleduju. Hokej se připojil. Skvěle funguje mládež, ve všech kategoriích je na špičce. Když přijdou mladí kluci do áčka, jsou šikovní. Klub je dobře vedený.

Jak velkou zásluhu na tom má majitel a trenér Martin Straka?
Velkou. Na zimáku je od rána do večera. Je osobnost. Vyzařuje z něj respekt. Nikdo si nedovolí nic ošidit. Jakmile někdo poleví, hned zavelí.