Prý za celou dobu, co Ostravu v národní lize vede a co jí prošla spousta cizinců, tak dobrou partu dosud nezažil. Přitom se v týmu potkávají tři různé basketbalové školy - srbská, americká i ta česká.
„Srbové chtějí hrát kolektivně, míč si sem tam půjčí. Američané zase do hry vnesou dravost do koše, umění hrát jeden na jednoho, což nám chybělo. S příchodem Payneho se to změnilo, už máme i tu dravost,“ řekl Medvecký.
„Podstatné však je, že si kluci sedli lidsky. Nejsou tu dvě tři partičky, jak tomu bývalo dříve.“
Čím to je?
„U nás to tak šlape prvním rokem. Je potřeba trefit zajíce v klobouku,“ zdůraznil Medvecký, že důležitý je výběr hráčů.
„Nebudu nijak vyskakovat, létat v oblacích. Naši hráči si na tréninku nadají, jdou do sebe, faulují se... Ale po tréninku jdou spolu normálně na kafe, na večeři. To funguje.“
Koučova slova potvrzuje i Strahinja Stojačič. „Kabina funguje, rozumíme si a neřešíme, jestli je někdo Američan, Čech, nebo Srb,“ uvedl srbský křídelník. „Chvíli ale trvalo, než jsme se chytli, než jsme začali plnit vše, co trenér po nás chce hlavně v obraně. A s příchodem Evana (Payneho) se naše hra ještě zlepšila.“
Ostravští jsou po 10 kolech šestí a na třetí Děčín, který hostí 6. prosince od 17.30, ztrácejí jeden bod.
