„Ale medailemi se už tolik nesvazuji,“ nestresuje se šestadvacetiletá znakařka, sedmá žena planety na stometrové trati z letošní Budapešti a mnohonásobná medailistka z vrcholných akcí.
Jak se zpětně na svůj výsledek v Maďarsku díváte?
Mistrovství světa vstřebávám dlouho a ještě asi dlouho budu. Protože to považuji za největší úspěch své plavecké kariéry. Nejenže to bylo finále a navíc v dlouhém bazénu, což je úspěch, ale hlavně to je úspěch po třech letech ne úplně zázračných výsledků. O to víc si toho cením a vážím. A řekla bych, že jde o takový můj comeback.
Co se změnilo?
Styl tréninku a moje hlava. Jiné myšlení. Že si s tím nedělám tolik starostí. Dalo mi to hodně. Závodila jsem zase pro sebe a ne pro ostatní.
Pomohl i psycholog?
Já ho mám už od roku 2008, před dvěma lety jsem ho změnila, ale přemluvit hlavu je někdy dost těžká práce. Ono to není úplně ze dne na den. Doufala jsem, že se to trošku změní před loňskou olympiádou v Riu, což se nestalo. Ale jsem ráda, že se to změnilo aspoň za dobu mé plavecké kariéry.
Jak jste období výsledkového útlumu prožívala?
Už jsem začala trošku rezignovat. Snažila jsem se v tréninku, přišla na závody a nic moc. Tedy nic moc... výsledky nebyly špatné, ale ne takové top, na jaké jsem byla zvyklá. Odrazovalo mě to o to víc, že se mi míň dařilo na velkých akcích. Byla jsem relativně schopná dobře plavat v Čechách, kde o nic moc nešlo, jenže přišel velký závod a já byla špatná. Pro sebe špatná.
Jak vám k posunu prospěl letošní trénink v Dánsku?
Byla jsem tam teď na jaře stejně jako před dvěma lety. Loni v prosinci po mistrovství světa v Kanadě jsem si řekla, že už musím něco změnit, že takhle to dál nejde. Vyplodila jsem tam, že bych mohla na tři měsíce do Dánska. Naštěstí mě ta délka pustila, nakonec z toho bylo pět týdnů, i tak dlouhá doba. Hodně mi pomohlo, že jsem si promluvila s jejich trenérem. Řekl mi, že znakařka Mia Nielsenová, kvůli které jsem tam byla, má podobné stavy jako já. Ne že by mě to potěšilo, ale uklidnilo. Přitom byla pátá na olympiádě a má placku z mistrovství světa. Tenhle rozhovor mi hodně pomohl.
Takže co dál?
V prosinci je právě v Dánsku mistrovství Evropy, pak se uvidí. Já už to neřeším tak, že přijedu z jedné olympiády a plánuji další olympiádu. Rozhodla jsem se plánovat jen na každý půlrok dopředu, teď se chci připravit na tenhle šampionát.
I na medaili?
Nevím. Tolik jsem se svazovala medailemi, že už to nechci řešit. Budu ráda, když si zaplavu nebo se přiblížím svým osobákům, které jsem si udělala v roce 2013. Uklidnilo mě, že jsem teď překonala svůj rekord v dlouhém bazénu. Vím, že cesta je správná. Pokud to bude na medaili, bude to skvělý, pokud ne, asi se prd stane.
Takže vás zajímají spíš časy než umístění?
Vždycky běží o umístění. Protože nikoho nezajímá, že zaplavu český rekord, když budu dvacátá. Na velkých akcích je výsledek stěžejní, ale já chci směřovat hlavně ke svým časům. Vím, že jsem ještě nepodala svoje maximum. V krátkém bazénu to bude těžké překonávat. Ale chci to zkusit a uvidíme, na co to bude stačit.
Budete mít v Dánsku fanklub, když jste tam pobývala?
Myslím, že budu. Já tam byla právě u Nielsenů, u rodičů. Často nás zvali na večeři. Mám s Dánskem skvělé zkušenosti a těším se tam. A hlavně mám dobré vzpomínky na Herning (dějiště mistrovství Evropy 2013), tak uvidíme.
Může se český plavec vyrovnat absolutní elitě?
Nechci mít postoj, že to je nereálné. Trénuju, abych byla co nejlepší. Nechci jít na start, že jsou tam dvě Američanky a určitě mě porazí. Tohle je náš největší handicap, že my máme strach z ostatních, že oni jsou lepší. Nejsou lepší. Mají zaplavané lepší časy, ale nemůžou trénovat výrazně jinak než my. Jestli tomu dáváme všechno, tak oni taky. A jestli mají trošku lepší podmínky, tak u nás v chomutovském oddíle se je snažíme zařídit.
Jsou tedy čeští plavci jen málo sebevědomí?
To byl trošku můj problém i ve finále na mistrovství světa. Říkala jsem si, ta zaplave svěťák, jsou tam dvě Američanky, nemám na víc než na páté místo. A už tímhle myšlením jsem o vteřinu pomalejší než ta nejlepší. Nechci už takhle přemýšlet. Tím, že na krátké Evropě bude startovat Katinka Hosszúová... No tak tam bude. Myslím si, že není neporazitelná.
Můžete srovnávat. Jak se trénuje v Dánsku oproti Česku?
Podobně. Hodně intenzivně. O dost náročněji. Ale od ledna jsme to začali v Chomutově dělat taky a paradoxně nejsem unavená jako dřív. Docela mi to vyhovuje, baví mě, když má trénink nějakou náplň. Spád. Už nemám úplně věk plavat dokola šest sedm kilometrů. Mám radši, když poplavu kilometrů pět, ale budu z toho unavená, hotová; pak budu mít dobrý pocit.
Jak si podle vás stojí české plavání na světové scéně?
Nemyslím si, že jsme úplně špatní. Plavání a atletika jsou konkurenčně nejvyrovnanější sporty. A je obrovský úspěch finále mistrovství světa, medaile na Evropě. Jenže my jsme takoví, že chceme pořád víc, anebo nejsme s ničím spokojení. Máme dobré výsledky, akorát je neumíme úplně prodat. Proto plavání tolik lidí nezajímá. Přitom sledovat olympiádu a šampionáty je zábavné.
