Jaroslav Lobkowicz patří ke známým osobnostem, které ve všech volbách získávaly víc preferenčních hlasů než jiní a pro strany představovalo jeho jméno lákadlo pro voliče. Mnozí v něm viděli především slušného politika. Nepředváděl se, občas překvapoval svou bezprostředností i skromností. Na schůzku s jiným politiky uměl přijít s rukama od hlíny, protože do poslední chvíle měl nějakou práci v rodinném zahradnictví.
Do Sněmovny se dostal poprvé v roce 1998. Se čtyřletou přestávkou v ní pak působil celkem patnáct roků. V letošních volbách nekandidoval. „Už mi bylo pětasedmdesát a zdraví nemám nejlepší,“ řekl.
Když se ohlédnete, jak parlamentní etapu svého života vnímáte?
Bylo to hodně zajímavé. Poznal jsem dost pozoruhodných lidí i to, co si kdo myslí. Měl jsem také možnost se podívat na různé mezinárodní konference.
Myslíte, že vám něco z toho nyní bude chybět?
Možná trochu, ale ne moc. Já mám tady u nás v Křimicích práce dost. Dáváme dál do pořádku křimický zámek a pracujeme v zemědělství.
Zmínil jste se o sekání se zajímavými osobnostmi. Můžete uvést některou z nich, která vás zaujala?
To je těžké za ty roky někoho vybrat. Hodně už jich z politiky odešlo. Docela rád mám Miroslava Kalouska. Ale vážil jsem si lidí i z jiných stran.
Vypadá to jako paradox. Vy jste u veřejnosti poměrně oblíbený a Miroslavu Kalouskovi patrně většina lidí nemůže přijít na jméno a má pověst zloducha. Čím si tu averzi k němu vysvětlujete?
Myslím, že v tomto případě sehrál roli i známý princip, že tisíckrát opakovaná lež se stává nakonec pravdou. To je problém. Pak se o lecčem povídá v hospodě, každý tomu věří a přitom nikdo neví, jak to ve skutečnosti bylo. Proti tomu se těžko bojuje. Myslím, že se o to pan Kalousek ani nesnažil.
Jste s něčím z doby svého působení ve Sněmovně osobně spokojený? Myslím například nějakou záležitost, které jste pomohl.
Myslím, že se mi například povedlo pomoci zlepšit podmínky pro práci zemědělců. Řekl bych, že se jim dneska daří poměrně slušně.
Dřív jste pracoval ve výboru pro evropské záležitosti a v zahraničí máte příbuzné. Jaké jméno má podle vás Česká republika v Evropě?
Možná se to trochu změní, ale dosud neměla špatné jméno. Ale my v Česku někdy sami sebe nevidíme moc dobře. Myslíme si, že jsme malí, slabí, že nám někdo něco diktuje. Například Brusel. A dost lidí si neuvědomuje, že ten Brusel a Evropská unie jsme také my.
Máte po patnácti letech ve funkci poslance možnost srovnávat. Ve kterém období podle vás byla ve Sněmovně nejlepší atmosféra?
Těžko říct. Možná v tom mém prvním období. Ale teď nakonec taky nebyla tak špatná - až na ty poslední týdny. Bylo několik málo lidí, kteří ji kazili. Třeba jeden vystoupil a všem nám nadával, že jsme zloději, že jsme všichni rozkradli republiku. Nebo jeden pokaždé říkal to samé, že musíme zavést přímou demokracii - referendum na všechno. Nevím, kdo by to pak platil, kdo by to organizoval a kdo by se těch hlasování účastnil. Nejsme Švýcarsko. Možná bychom museli tak padesát šedesát let počkat a pak to zavést. Nebo to teď schválit s platností po padesáti letech, až k tomu nějak dorosteme. Ve Švýcarsku bylo referendum o tom, jestli má být o týden delší dovolená a většina lidí byla v hlasování proti. U nás by lidi chtěli ještě další týden.
Co říkáte výsledku posledních voleb?
Dopadly tak, jak to lidé chtěli. Je to tak a musíme s tím žít. Byli jsme před tím a budeme i potom.
