Ženy se mužům mohou početně rovnat (nebo je dokonce převyšují) pouze na vstupních pozicích či místech stážistů. Čím důležitější postavení ve společnosti, tím nižší je pravděpodobnost, že ho bude zastávat žena. Zatímco mezi manažery či producenty v Británii podle průzkumu ženy tvoří pouhých 30 procent, mezi stážisty 60 procent. A pouze 11 procent všech manažerů představují lidé z etnických menšin.
Hudební producent Keith Harris, který průzkum UK Music vedl, to popsal jako „problém začarovaného kruhu“, ze kterého je načase se dostat ven. „Lidé si musí uvědomit, že hudební průmysl extrémně prodělává, když pořád trvá na podobných zaměstnavatelských taktikách,“ uvedl pro The Guardian.
Svou roli hraje také věk. Zatímco hudba v Británii živí 473 mužů ve věku 45 až 64 let, žen pouze 232. Podobné výsledky vykázal i průzkum neziskové organizace Women in Music z roku 2015, který zmapoval situaci v kanadském Ontariu. Zjistil, že 75 % žen v tamním hudebním průmyslu je pod čtyřicet let.
„Navzdory všemu stále existuje diskriminace kvůli věku, pro ženy navíc není dostatek příležitostí k růstu, proto z byznysu často brzy odcházejí. V potaz musíme brát samozřejmě problémy spojené s kombinováním práce a rodinného života. Náš průmysl by měl taky více pečovat o zkušené ženy tím, že bude poskytovat platformu k šíření jejich zkušeností,“ řekla iDNES.cz prezidentka organizace Women in Music Jessica Sobhrajová.
„Lidé mají tendenci najímat ty, kteří jim jsou podobní, se kterými se mohou ztotožnit - čili bílí muži, kteří jsou majoritou v tomhle průmyslu, budou najímat muže, jako jsou oni sami. Ale to je špatně, protože muži a ženy jsou rozdílní a mají rozdílné kvality a názory, a když je spojíte, vznikne nejen rozmanitější hudba, ale ženský hlas zároveň pomůže utvořit méně zkreslený obraz žen samotných, který denně vídáme v médiích,“ řekla iDNES.cz studentka hudebního managementu z univerzity v anglickém Falmouthu Mackinlay Inghamová.
„Pro ženy je tenhle průmysl nepřátelským prostředím“
Podle Tary Richardsonové, manažerky společnosti Q Prime, je skoro nemožné v hudebním průmyslu pracovat, když má žena děti. „Zvlášť když potřebujete po nocích chodit na koncerty, je velmi těžké to skloubit,“ řekla deníku The Guardian.
„Stále je ve většině případů na ženách, aby se staraly o potomky, a to samozřejmě ztěžuje možnost pokračovat v práci nebo dokonce profesně růst, když máte na starosti druhou bytost, která je na vás existenčně závislá,“ doplňuje Inghamová.
Podle ní by každý měl mít možnost rozhodnout se pro rodinný život, ale zároveň dál dělat svou práci. „Naneštěstí se však žena, která má děti, pro některé zaměstnavatele stává automaticky méně spolehlivým pracovníkem, takže ji kolikrát ani nepřijmou,“ říká.
„Pro ženy je tenhle průmysl nepřátelským prostředím. Zvlášť proto, že je to byznys, který stále propaguje a odměňuje aroganci,“ tvrdí Richardsonová.
S tím souhlasí i Sobhrajová. „Práce v zábavním průmyslu má svoje výzvy a překážky a být ženou v tomhle průmyslu bohužel znamená, že těch překážek bude daleko víc. Jedním z největších problémů je vysoká míra sexuálního obtěžování. Zatímco jiná odvětví mají HR oddělení, velká část žen v hudebním průmyslu je na volné noze a nemá přístup k takové ochraně a informacím. A ty, které sexuálnímu obtěžování čelí, si častokrát nejsou vědomy, že existují podpůrné skupiny, neví, jaké legální kroky podniknout, aby se s tím vypořádaly,“ říká.
Weinsteina po skandálu opustila žena, obtěžoval i Jolie a Paltrowovou |
Mezi největší kauzy sexuálního obtěžování v hudebním průmyslu patří případ americké zpěvačky Keshy, která v roce 2014 zažalovala svého producenta Dr. Lukea. Aktuálně se řeší skandál filmového producenta Harveyho Weinsteina, kterého ze sexuálního obtěžování obvinilo několik hereček.
V hudebním průmyslu - stejně jako ve většině jiných odvětvích - také existují rozdíly v platech žen a mužů na stejných pracovních pozicích. Sobhrajová si myslí, že za to může i fakt, že si ženy nevěří.
„Často slýchám, že se ženy cítí nejisté, a ta nejistota a strach z odmítnutí se jim často staví do cesty. Bojí se požádat o povýšení či vyšší plat. To, co se musíme naučit, je rozpoznat a překonat tyhle nejistoty, a taky jak dát zaměstnavatelům jasně najevo naši hodnotu,“ říká.
V porotě Brit Awards přibylo žen i zástupců menšin
Nepříliš povzbudivou bilanci vykazují i nominace na hudební ceny v kategorii produkce. V historii Grammy a Brit Awards získalo nominaci dohromady pouze šest žen, nevyhrála žádná. Situace trochu připomíná „bílé Oscary“. Někteří lidé si v roce 2016 stěžovali, že Akademie nominuje málo černošských umělců. Držitel Oscara, herec Jamie Foxx, tehdy oponoval, že se černoši prostě musí naučit „líp hrát“, aby sošku dostali.
Inghamová vidí problém spíše ve složení porot. „Většinou ji tvoří muži. Představte si, že jste jediná žena v ní a máte jeden hlas. I kdybyste hlasovala pro producentku, není pravděpodobné, že vyhraje,“ tvrdí.
Připomíná také, že jde o komerční ceny, kolem kterých se točí hodně politiky a peněz, a to všechno podle ní ovlivňuje, kdo vyhraje. „Proto nesouzním s názorem, že by se někdo měl ‚víc snažit‘. Spíš by si ženy měly víc věřit, protože produkují úžasnou hudbu a jejich tvorba by neměla být znehodnocena tím, že za ni neobdržely žádnou cenu,“ uvádí studentka.
Na situaci už zareagovaly Brit Awards, jejichž porota byla tento rok doplněna o 718 nových členů, kteří navýšili zastoupení nejen žen, ale i etnických skupin. Předtím o výhercích rozhodovalo pouze 30 % žen a 17 % zástupců menšin. Pořadatel hudebních cen tento krok ve svém prohlášení označil za jednu z největších reorganizací, jaké hudební svět zažil.
„Je patrné, že změna ve společnosti se pomalu děje. A praxe dokazuje, že diverzita vytváří úžasné věci,“ komentuje vývoj Inghamová.
„Roky byly tyhle věci přehlížené, takže teď, když se to zase začíná řešit, je na jednu stranu docela vzrušující být ženou a podporovat organizace, které se snaží motivovat a pomáhat ženám obecně, nejen v hudebním průmyslu. Je ale třeba ženám poskytnout víc příležitostí k růstu, vymezit se proti sexuálnímu obtěžování, zvlášť když jsme jeho svědky. A co je nejdůležitější, musíme vést o problémech otevřené diskuse. To, že o nich budeme mluvit, nás donutí je vnímat a taky řešit,“ dodává Sobhrajová.
„A především do těchto debat musíme zapojit také muže,“ zdůrazňuje Inghamová.
