(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: AP

Podíl zaměstnanců, kteří kvůli malé mzdě žijí v chudobě, vzrostl

  • 162
V Česku v posledních letech přibývalo lidí, kteří si v práci za celý rok nevydělali dost a spadli pod hranici příjmové chudoby. V roce 2011 se to týkalo zhruba pěti procent zaměstnanců, v roce 2015 téměř sedmi procent. Při zvýšení výdělku o desetinu by chudých mohlo zhruba o polovinu ubýt. Česko přesto patří k zemím s nejnižší mírou chudoby.

Vyplývá to ze studie o minimální mzdě a životní úrovni, která vznikla pro tripartitu. Podle autorů skokový růst nejnižšího příjmu ale přispívá k nivelizaci výdělků, nekvalifikovaným totiž rostou výrazně rychleji než odborným silám. To může mít nepříznivý dopad na chod podniku.

Vláda v pondělí rozhodla o zvýšení minimální mzdy od ledna o 1 200 korun na 12 200 korun, tedy o 11 procent. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) už dřív řekl, že kabinet chce přes nejnižší příjem tlačit i na růst ostatních výdělků. Odbory to uvítaly.

Už dřív kritizovaly to, že čistá minimální mzda je pod hranicí příjmové chudoby. Ta loni činila 10 691 korun a nejmenší čistý příjem 8 811 korun. Podle zaměstnavatelů jedenáctiprocentní zvýšení neodpovídá růstu ekonomiky, mezd a produktivity. Už v minulosti uváděli, že kvůli nařízenému zvýšení minimální mzdy jim nezbude na to, aby víc přidali odborným silám.

ČR patří k zemím s nejnižší mírou chudoby

Podle studie bylo v roce 2011 v Česku i tak 174 500 pracovníků, kteří kvůli nízkému výdělku v chudobě žili. Tvořili pět procent zaměstnanců. V roce 2015 to pak bylo 299 000 a představovali téměř sedm procent pracovníků.

Předvolební přidávání: minimální mzda má vzrůst o rekordních 1 200 korun

Pokud by se výdělek zvedl o tisícikorunu, podíl chudých zaměstnanců by v roce 2015 podle studie klesl na polovinu. Bylo by jich asi 111 400. Při přidání o dvě tisícovky by míra chudoby dosahovala necelých dvou procent, chudých pracujících by bylo asi 59 800. Při desetiprocentním růstu mzdy by podíl činil necelá čtyři procenta, jednalo by se asi o 127 200 chudých zaměstnanců.

Mezi lidmi, kteří si nedokázali místo udržet po celý rok a pracovali šest až 11 měsíců, bylo chudých mnohem víc. V roce 2011 podíl dosahoval 16 procent, v roce 2015 pak 32 procent. Každý třetí zaměstnanec, který neměl celoroční práci, tak žil v příjmové chudobě. „Pozornost by měla být zaměřena především na otázku, jak pomoci zaměstnancům k tomu, aby si udrželi své zaměstnání. Jen díky tomu by mohla třetina z nich překročit hranici příjmové chudoby,“ uvedli autoři.

Paradoxy minimální mzdy

S rostoucí minimální mzdou je podle studie v posledních letech „paradoxně spojeno i zvyšování nivelizace“. Nejnižší výdělky se totiž zvedají výrazně rychleji, rozdíl mezi odměnou za nekvalifikovanou a odbornou práci se tak snižuje. „V období, kdy je minimální mzda zvyšována skokově, rostou rychleji nejnižší mzdy, zatímco vyšší mzdy rostou pomalu, nebo stagnují... Dochází k vyššímu procentnímu růstu nejnižších mezd, zatímco tempo růstu nejvyšších mezd je zpravidla nejnižší,“ uvádí studie. Podle ní naopak v době, kdy se minimální mzda zvedala méně, rostly výrazněji tarify kvalifikovaných sil.

Pro zachování poměru mezi pracovníky bez kvalifikace a s vysokou odborností by tak například loni musel vedoucím zaměstnancům vzrůst výdělek téměř o 7 000 korun. Vědcům a těm, kteří pracují duševně, by se musel zvednout o skoro 6 000 korun. „Zaměstnancům s nízkou mzdou je věnována zvýšená pozornost - bohužel často na úkor vysoce kvalifikovaných zaměstnanců,“ píšou autoři. Podle nich to především odborné síly mohou vnímat jako nespravedlnost v odměňování. Může to mít nepříznivý dopad i na výkon podniku.