„Naším zájmem je, aby na Šumavě skončila zákopová válka a opravdu se začal vést dialog. Vyjednávání budou tvrdá, ale na cíli bychom se měli shodnout. Když například ponecháme část lesa divočině, musíme najít náhradní práci pro rodiny, které ji tímto krokem ztratí,“ říká 44letý Málek.
Doba ostrého vymezování tedy skončila?
Čekají nás zásadní témata, která bude nutné projednat. Kromě změny předsedy a místopředsedy svazu se letos změnil i jeho název (nyní je Svaz šumavských obcí, pozn. red.) a stanovy. To, co jsme jako obce kritizovali, pro nás bude tématem dál. Novela totiž nepřinesla jasné parametry fungování národního parku. Zaštiťuje všechny čtyři národní parky, přitom Šumava má svá specifika. Úskalí vidím hlavně v tom, že stále chybí základní metodika – zonace, zásady péče. Naším cílem není něco přetlačit silou, chceme se pokusit o vyvolání diskuse a spolupráce.
Petr Málek (44)Narodil se v Kašperských Horách na Plzeňsku, je mu 44 let. Jako starosta tohoto městečka působí první volební období, v tom minulém byl místostarostou. Dříve pracoval jako jednatel společnosti Sušické lesy a služby. Letos na jaře nahradil Antonína Schuberta po jeho odstoupení na postu předsedy Svazu obcí Národního parku Šumava. |
Jaké zájmy budete hájit?
Naším úkolem je vyjednat co nejlepší podmínky pro obce. Navíc nás čeká volební rok. Zatím tedy spíš vyčkáváme, co volby změní. Novela totiž tyhle možnosti nepokrývá a v rukou jiného ministra se může proměnit v něco naprosto odlišného, což nás leká a zvyšuje to nejistotu. Na druhou stranu se do budoucna chceme oprostit od řešení problémů ochrany přírody a zaměřit se spíše na funkci našich samospráv, tedy náš rozvoj a udržitelnost.
Není to v rozporu s minulým vedením?
Myslím, že ne. Rád bych inicioval spolupráci obcí na konkrétních projektech, které nám zajistí rozvoj a udržitelnost. Čelíme například problému odlivu lidí do měst. Jasné je také to, že pokud má Šumava kráčet takzvaně k divočině, musí tam jít na pevných nohách.
Jak vidíte šumavskou budoucnost?
Řemesla a zaměstnání v tradičních oborech budou ze Šumavy podle tohoto scénáře zřejmě dál mizet. Neztratí se úplně, ale bude nutné je něčím nahradit. Zaměření pouze na turismus nás nezachrání. Mluvíme navíc o generačních záležitostech, přípravě, která nejde udělat z roku na rok. A právě to nám chybí. Bude nutné pustit se do příprav, musíme si dát vzdálenější horizonty a zajistit lidem do budoucna nějakou obživu. Zemědělství a lesnictví sem bude patřit dál, jde jen o nalezení vhodné formy v souladu s přírodou.
Turismus tedy stále vidíte jen jako nadstavbu?
Jedním z pilířů být může. Ale ne jediným. Když se lidem daří, logicky investují i do volného času. Jakmile ale přijde nějaká krize či propad, je právě tohle oblast, kde se začíná šetřit. Je to zkrátka jen nadstandard, to si připusťme. Potřebujeme další dva pilíře, které to budou držet. Může to být ochrana přírody, vědecká činnost, mohou tady fungovat univerzity. K tomu je třeba se postupnými kroky dopracovat.
Starosta Kašperských Hor Petr Málek.
Jestli tomu rozumím správně, chcete vytvořit nějakou strategii rozvoje.
Přesně tak. Tyhle věci potřebujeme dostat do krajů a třeba i k ministerstvu pro místní rozvoj. Nejde nám o to, aby tyto materiály vznikaly v kolizi s ochranou přírody. Důležité je najít společnou cestu, která by byla dlouhodobě funkční, reálná a udržitelná. My si budeme hájit rozvoj obcí, ministerstvo životního prostředí ochranu přírody. Ale musíme se někde potkat a najít společnou strategii. To, co se děje dnes, mi připomíná zákopovou válku. Nikdo nemůže zvítězit, ale všichni po sobě střílí.
Jinde dialog možný je...
I proto chceme navázat spolupráci s dalšími svazy obcí v národních parcích, protože vidíme, že například v Krkonoších rozvojový plán existuje a snaží se ho naplnit obě strany. Představuji si například možnost navázat na záměr Krajinného plánu integrovaného rozvoje, který tady vznikl za ředitele Františka Krejčího, naplnit nový plán projekty a bavit se dál.
Na první pohled to vypadá, že na Šumavě by opravdu mohl nastat mír. Ale to už se zdálo mnohokrát...
O nic jiného ani neusilujeme. Myslím si, že ani můj předchůdce Antonín Schubert nebyl žádný developer nebo likvidátor Šumavy. To, co nás mrzí v souvislosti s novelou, byl velký nátlak nevládních organizací, který byl cítit i při jednáních ve Sněmovně. Nelíbí se mi, že místní samosprávy a kraje nebyly vyslyšeny ani ze strany ministerstva životního prostředí a to, že se ministr ostře nevyhradil proti rétorice neziskovek. Jako by tím naznačil, že pro něj samosprávy nejsou partnerem. A to je velmi smutný obraz.
Půjde se přes tohle do budoucna přenést? Nebo opravdu chystáte ústavní stížnost, která by mohla novelu ještě ohrozit?
S tou právní normou se smířit nechceme a podnikáme kroky k tomu, aby se k Ústavnímu soudu podal návrh na zrušení novely. Zároveň, jak už jsem naznačil předtím, čekáme na volby a budeme znovu otevírat otázku o její kvalitě. Nebude to ale už jediné téma, kterým se chceme zabývat.
Jaké je to druhé?
Mám rád rčení: ševče, drž se svého kopyta. Podle něj se tady musíme začít řídit. Já nemůžu chodit a radit biologům a ochráncům přírody, co mají dělat. Já jsem samospráva. A mám odpovědnost za to, co se děje v obci. Pokud někdo něco zkazí v ochraně přírody, ať se také zodpovídá. Úlohy musí být rozdělené. To je to, co chci vložit do pokusu o dialog. Potřebuju mít vodu, práci pro lidi, infrastrukturu. A za ty se budu prát. Ale jestli tady bude růst víc smrku, nebo jedle, jestli les sežere kůrovec, nebo ne, za to musí nést odpovědnost zase někdo jiný. My se tady stali vlastně všichni nekompetentními, protože se všichni tlačíme do všeho a nikdo nedělá nic pořádně. To je třeba změnit.
Už máte promyšlenou nějakou strategii třeba pro projednávání zonace? Zajímá mě, jestli jste schopni přistoupit na nějaký kompromis.
Určitě to nebude vůbec snadný proces. A právě třeba Kašperské Hory budou hájit se svými 6 000 hektary lesa v národním parku jednoznačně své zájmy. Lesy jsou pro nás zdrojem financí do rozpočtu, ale i pilíř udržitelnosti obce, protože poskytují lidem práci. Určitě si les nechceme nechat zničit kůrovcem nebo vyrubat. Ale je pro nás prioritou dál v lese hospodařit, i když třeba přírodě co nejbližším způsobem a s nejpřísnějšími normami. Dovedu si samozřejmě představit, že bude tlak, aby se některých místech přestalo hospodařit úplně. A za ta budeme požadovat kompenzace.
Například?
Budou to určitě finanční požadavky. Ale je třeba vědět, že lesy nám živí i 60 rodin. Co bychom dali těm lidem za práci? Tady musíme zúročit zkušenosti, kolikrát i špatné zkušenosti z minulosti. Nechci se vracet ke starým problémům. Ale poučit se z nich a jít dál tak, aby to mělo smysl. Ta jednání budou těžká. Lidé jsou netrpěliví, ztratili kontakt s přírodou. Vše se měří čtyřletým volebním obdobím, které je krátké na cokoli. Ale my musíme vymyslet něco, co bude fungovat desítky let.
