V prvé řadě – z této země je to všude co by kamenem dohodil. Do Evropy, střední Asie, do Ruska, Turecka, na Blízký východ i do samotné Číny.
Pro plánovače grandiózního projektu Jedno pásmo, jedna cesta – ať už jím Peking sleduje cokoliv – je Írán položen přímo ideálně.
„Je v centru všeho,“ glosoval to pro list The New York Times čínský podnikatel Cuao Žu Lin, který právě v Íránu rozjíždí svůj byznys.
Írán po tisíciletí těžil ze své výhodné polohy na spojnici mezi Východem a Západem. Jako přirozená křižovatka obchodních cest ze severu na jih a z východu na západ bohatl ze všech směrů. I proto se nyní ocitl přímo v ohnisku čínské geopolitické skládačky týkající se Jednoho pásma, jedné cesty.
Nová Hedvábná stezka
Tuto strategickou vizi kooperace Číny se zeměmi Asie, Afriky i Evropy nastínil prezident Si Ťin-pching v roce 2013. Spočívá mimo jiné v oživení pozemské obchodní trasy z východní Asie přes střední a západní Asii do Evropy. Právě tato nová Hedvábná stezka se bezprostředně týká Íránu.
Časy dávné prosperity se do Íránu vrátí, slibují teď Číňané. A protože největší čínský rival Spojené státy jsou s Teheránem stále na kordy, ten na čínské námluvy slyší a víceméně rád.
A tak do Íránu míří rozsáhlé čínské investice, firmy, zboží i zbraně. Čínské státní společnosti působí po celé zemi, budují dálnice, vyrábějí ocel. Obchody v Teheránu jsou zaplaveny čínskými výrobky a ulice jsou ucpané čínskými automobily.
Čínské firmy na íránském východě pilně modernizují jeden z hlavních železničních tahů s konečným cílem napojit ho na koleje směřující do Turkmenistánu a Afghánistánu.
Totéž se děje na západě země ajatolláhů, kde se pracuje na propojení železnice do Turecka a následně do Evropy. Další železniční projekty spojí Teherán s přístavy na jihu.
Čína chystá středoasijský železniční koridor.
Z čínského pohledu to má svou logiku. Jiné trasy mířící na lukrativní západní trhy jsou delší a vedou přes Rusko, potenciálního čínského konkurenta. Tohle je další nezanedbatelná politická výhoda Íránu.
Také v Teheránu se však objevují kritické hlasy. Spojují je obavy z toho, že se stane na Číně až neúnosně závislý. Už teď je říše středu jeho největším obchodním partnerem.
Podle politiků výhody převažují
Většina íránských politiků však spatřuje ve spolupráci s Čínou především výhody. Nelze se divit. Infrastruktura země je v kritickém stavu a i po loňském zrušení mezinárodních sankcí kvůli íránskému jadernému programu zůstala Čína prakticky jediným zdrojem opravdu velkého kapitálu. Zdá se tedy, že íránské vedení je připravené rizika spojená s čínskou dominancí v domácí ekonomice přijmout.
Po dokončení bude moderní železniční koridor táhnout z Urumči v západní Číně až do Teheránu. A to není všechno. Napojit se postupně mají všechny středoasijské země. Loni proběhnuvší test ukázal, že jde o racionální vize. Vlak z Šanghaje plný čínského zboží, dorazil do Teheránu za 12 dnů – po moři to trvá dnů třicet. Moderní železnice má cestování ještě o třetinu zkrátit.
Zatímco USA mají po nástupu Donalda Trumpa s Teheránem stále problém a Evropa se v Íránu jen nesměle rozkoukává, Čína frčí. Íránští vůdci pak doufají, že díky účasti na ambiciózních plánech Pekingu brzy pofrčí i jejich ekonomika.
