Ohlášení nového Wolfensteina na letošní tiskovce Bethesdy nebylo vůbec žádným překvapením, vždyť jeho příprava je veřejným tajemstvím už déle než rok. Přestože se od New Orderu v roce 2014 (naše recenze tady) původně moc neočekávalo a někteří se mu vyloženě vysmívali („Opravdu potřebujeme další generickou temnou střílečku s nacistickými roboty?“ ptal se sarkasticky legendární vývojář Warren Spector), nakonec z toho byl pro švédské Machine Games jednoznačný úspěch.
Očekávání tedy byla vysoká, přesto se je, alespoň z mého skromného pohledu, podařilo daleko překonat a co se týče upoutávky, patří Wolfenstein: New Colossus k tomu vůbec nejlepšímu co letošní E3 nabídla.
Tak takhle ano!
Wolfenstein II: New Colossus
Osm a půl minut na trailer může v dnešní zrychlené době vypadat jako příliš, ale nenechte se zmást. Tady nepřebývá ani sekunda. Hraný úvod dokonale navodí správnou retro atmosféru, prostřední část nastíní zápletku a v závěru pak vidíme, jak hra samotná vypadá v akci. Příběh New Colossus přímo navazuje na události New Order a rozhodně tu není jen aby se neřeklo. Na scénu s vrací některé oblíbené postavy, přibude samozřejmě i sposta nových. Autoři si dle svých slov neskutečně užívají naprostou svobodu, kterou jim svět Wolfensteina nabízí. Hlavní hrdina B.J. Blazkowitz se má brzy stát otcem a to rovnou dvojčat, jeho štěstí ale stojí v cestě dobře známá frau Engel. A samozřejmě stovky až tisíce obyčejných nacistů. Ve světě alternativní historie totiž Němci dobyli USA a po letech okupace už se tam cítí jako doma.
Jsou tu členové Ku Klux Klanu v ulicích měst za bílého dne, nacistický velitel objednávající jahodový milkshake, černoška s afrem jako velitelka hnutí odporu - nadsázka je nezpochybnitelná, přesto se dá děj brát s vážnou tváří i ve chvílích, kdy masakrujete nepřátele upoutáni na kolečkové křeslo. Nemohu si pomoci, ale výsledek na mě působí, jako by na vývoj dohlížel Quentin Tarantino. Minimálně by určitě dokázal ocenit vybroušené dialogy, stylový soundtrack, tuny létajícího olova a krvavé lázně. A o ty tu jde především.
Kryjou se jen srabi
Wolfenstein II: New Colossus
Už v prvním dílu šlo rozpoutat skutečné peklo. Unikátně nastavené mechanismy odměňovaly aktivní hráče a místo opatrného postupu z krytu do krytu a šetření každého náboje, bylo jednodušší prostě po hlavě vlétnout mezi nepřátele a „promluvit“ si s nimi zblízka a osobně, čili úplně opačně než dnes bývá zvykem.
New Order je dokonalou kombinací moderní hratelnosti se starými postupy. Na jedné straně je tu absence automatického léčení a multiplayeru, na té druhé pak třeba vylepšování schopností a možnost se nemalou částí hry proplížit. Ve výsledku se tak autorům povedlo přesně to, oč mnozí marně usilují, tedy potěšit pamětníky i zaujmout mladé publikum.
Jsou to už tři roky, a přestože jsme tu měli stříleček přehršel, stejným směrem se nevydal nikdo. Nejblíže byl asi Doom (mimochodem i ten vydala Bethesda), ale tam zcela chyběla příběhová složka a vlastně šlo jen o za sebe poskládané arény. Že zde tedy změny budou ryze kosmetického rázu a Colossus nabídne jen více toho samého, je v tomto případě vlastně ta nejlepší zpráva. Ať si inovují ty série, které to potřebují.
Škoda rány, která padne vedle
Wolfenstein II: New Colossus
I tak zde bude novinek dost. Jízda na mechanickém psu plivajícím oheň, střelba vleže, probourávání se zdmi, robotičtí nepřátelé, boj se zvířaty - to a ještě mnohem více je v rychle sestříhaném závěru traileru vidět.
Skvěle působí novinka, kdy v každé ruce můžete mít jinou zbraň. To využijete v bojích s daleko bohatšími skupinami nepřátel, kdy se na každý typ hodí něco jiného. Někteří se umí zneviditelnit, jiní skákají po stěnách či jsou opancéřovaní. Jejich likvidace je více než uspokojující, je možné jim ustřelit různé části těla a krev stříká na všechny strany.
To vše navíc v parádní grafice vymodelované v enginu id Tech 6. Wolfenstein možná nenabídne rozlehlé scenérie, u nichž se při západu slunce vyřádíte ve foto módu s barevnými filtry, ale rozhodně dokáže kvalitně a rychle zobrazit spoustu nepřátel a především jejich destrukci.
Samozřejmě podle traileru hodnotit nemůžeme a zklamaní jsme už také byli mockrát. Přesto celá upoutávka působí mimořádně sebevědomě a my nemáme jediný důvod Machine Games nevěřit. I kdyby nakonec šlo jen o delší datadisk, jako v případě The Old Blood, pořád to bude střílečka jako řemen. Něco mi však říká, že to bude něco daleko většího. Již 27. října se o tom budeme moci všichni přesvědčit.
