Za více než 60 let nashromáždil Jaroslav Dolina, jeho zeť Václav Lojín a vnuk Lukáš Lojín více než 2 300 pohárků. Jsou dokumentem o životě lázeňské metropole mezi lety 1760 a 1989.
„Sbírka už je zapsaná v České knize rekordů, kterou spravuje agentura Dobrý den. Teď má velkou šanci dostat se i do proslulé Guinessovy knihy rekordů jako největší soubor lázeňských pohárků,“ konstatuje Lukáš Lojín. Lidé od Guinesse jej už kontaktovali
„To, že je jejich společným jmenovatelem jedno město, je vítaným bonusem,“ doplňuje zástupce třetí generace sběratelského rodu. Ani jeden z vystavovaných kusů není stejný.
To ostatně podle Lukáše Lojína pečlivě potvrdili lidé z agentury Dobrý den, když sbírku zapisovali do České knihy rekordů. Sehnat pohárek, který ještě ve sbírce není, však podle Lukáše Lojína není až tak těžké, jak by se mohlo zdát.
„Až do roku 1900 neexistovala prakticky žádná unifikace. Může se stát, že mají dva pohárky stejný motiv, ale liší se například letopočtem či detaily zdobení,“ vysvětluje sběratel.
I díky tomuto faktu přibývá ročně do sbírky přibližně 150 nových pohárků.
Pohárky si pacienti vozili s sebou
Základ sbírky tvoří porcelánové pohárky. Ještě před nimi se ovšem nádobky na léčivou vodu vyráběly ze skla, které bylo levnější. Takové samozřejmě ve sbírce rodiny Lojínových nechybí. „A máme v ní také unikáty z cínu a stříbra,“ upřesňuje nejmladší ze sběratelského rodu.
Co se výrobců týká, jsou ve sbírce zastoupené prakticky všechny současné i minulé porcelánky z okolí Karlových Varů a celých severozápadních Čech. A navíc tři sklárny. „Dohromady tedy přibližně 25 výrobců,“ říká Lukáš Lojín.
Určit, který z pohárků je ten nej, není podle něj možné. „Každý si ve sbírce najde ten svůj,“ vysvětluje a vytahuje z jedné z šestadvaceti vitrín nenápadný porcelánový šálek. Je jeho oblíbený. I když není hojně zdobený zlatem ani na něm není žádná veduta Karlových Varů.
„Unikátní je v tom, že je na něm 32 letopočtů,“ přibližuje perličku konkrétního pohárku sběratel. „To dokazuje, že jeho majitel se do Karlových Varů rád vracel, a ten svůj pohárek, kterého si evidentně hodně vážil, měl vždy u sebe,“ dodává Lukáš Lojín.
