Klára Pollertová-Trojanová

Klára Pollertová-Trojanová | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Bavila mě role ochranitelky rodiny, říká herečka Klára Trojanová

  • 5
Svou vlastní hereckou kariéru Klára Trojanová (45) beze stopy hořkosti a s radostí odsunula ve prospěch manžela Ivana Trojana (52), aby se mohla naplno věnovat rodině. Týdeníku Téma prozradila, že s odrůstáním čtyř synů se však k práci pomalu začíná vracet.

Česká televize přednedávnem odvysílala film Jiřího Svobody podle scénáře Vladimíra Körnera Zádušní oběť, v němž jste se po delší době objevila ve výrazné roli. Jak na váš televizní „comeback“ reagovalo okolí?
Reakce byly vesměs pozitivní, hodně lidí komentovalo temnou stránku filmu. Pro některé kamarády a známé to prý bylo až moc temné, beze stopy nějakého světla, naděje. Mě na tom bavilo, že šlo o dobovku a hlavně samotné to téma nenávisti v nás, které je, myslím, hodně aktuální. A samozřejmě mě bavilo hrát typ ženy - ochranitelky rodiny. V tom mám s postavou hodně společného, rodina je u mě zásadně na prvním místě.

Fotogalerie

Dívali se na Zádušní oběť vaši muži?
Nekoukal se nikdo.

Jak to? To bych se asi vzbouřila.
Já ne. Upřímně řečeno, kdyby nebyla předpremiéra v Lucerně, vlastně bych ani nevěděla, že to dávají, protože nesleduju televizní program. Takže jsem to ani nijak nerozhlašovala, šlo to mimo mě. Navíc část rodiny ten den nebyla doma a u nás obecně panuje takový chaos, že sednout si v osm večer k televizi je v podstatě nemožné. Samozřejmě pokud tedy nedávají nějaký super sportovní přenos, přes to nejede vlak (smích).

Po narození druhého syna jste hodně omezila práci. Máte teď kamarádky a spřízněné duše pořád z branže, nebo spíš z vašeho rodinného prostředí?
Přes děti mám spoustu kamarádek, které z branže vůbec nejsou, a velmi mně to vyhovuje. Dřív jsem to tak neměla, ale teď, kdy jsem starší a mám znova dvě malé děti, jsem zjistila, že mě v podstatě baví s holkami jen tak krafat. Ono je to potřeba, i když pak člověk často ani neví, o čem si povídal. Je to fajn ventil. Ale nesmí to být zase úplně často a pořád.

Není pro vás to krafání i nutnou kompenzací přemíry testosteronu, kterým jste obklopená v rodině s pěti muži?
Možná, ale tuhle protiváhu bych potřebovala mít doma. Je fakt, že s kamarádkami a dětmi se navštěvujeme průběžně vlastně pořád. U nás na kopci máme navíc řeckou cukrárnu, kde se scházíme na ranní kávu každý den, když odvedeme děti do školky.

Co je podle vás nejtěžšího na tom mít čtyři děti?
Těžké je samozřejmě sladit celý chod domácnosti. Ale nejtěžší asi je, aby se nám podařilo vychovat ze všech správné lidi.

Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma.