K tomu připočtěme 29 republikových titulů, loňské vítězství na mistrovství Evropy v keirinu a ve stejné disciplíně i letošní prvenství v hodnocení Světového poháru.
Devětadvacetiletý rodák z Brna aktuálně platí za jednu z největších hvězd dráhové cyklistiky. Ostatně to Bábek potvrdil i na mistrovství světa v Hongkongu, odkud si odvezl bronz z keirinu a stříbro na kilometru.
„Pro soupeře už jsem byl známý. Takže se na mě dívali rozhodně jinak než v předchozích letech,“ popisuje.
Už jste po příletu do Česka vstřebal své úspěchy?
Stále v sobě mám neskutečný pocit euforie. Na druhou stranu vím, že formu na duhový dres jsem měl.
Vstříc japonskému dobrodružstvíTomáš Bábek vypráví o své štaci v Asii „Japonsko je kolébkou keirinu. Někdy ve 40. letech po druhé světové válce zde vymysleli, že pomocí sázek právě na závody v keirinu trošku obnoví ekonomiku. Japonci mají loterii v krvi. Závodí se tam na starých ocelových kolech. A tehdy to opravdu ekonomiku nesmírně nakoplo. V součastnosti se tam prosází osm miliard dolarů ročně. Následně v 90. letech začali zvát i mezinárodní sprintery, s tím, že tam stráví tři až šest měsíců. Je to trošku jiný svět. Vracíte se do minulosti. Už jsem si tam objednal kolo, železný. Vyrábí je tam firmy Panasonic nebo Brigstone. Naposledy jsem na takovém kole závodil v těch 14 letech, když jsem začínal. Jako mezinárodní závodník tam musíte absolvovat 14denní školu a pak úspěšně složit zkoušky, abyste mohl závodit. Jezdí se dvakrát do měsíce a aby se nedaly ovlivňovat sázky, což už se v minulosti stalo, tak vás pořadatelé na tu soutěžj, která trvá tři dny, zavřou do takového ubytovacího zařízení. Seberou vám veškeré komunikační přístroje a nesmíte na čtyři dny ven. Takže žádný notebook, mobil či Wi-Fi.“ |
V keirinu vás od něj dělili dva závodníci a poté na kilometru tři desetiny sekundy. Co jste tedy mohl udělat jinak?
Větší šance byla rozhodně v keirinu, protože na kilometru se očekávalo, že Pervis je ve výtečné formě. Před finále mě ale začaly brát křeče. Občas se mi to stává, zapomněl jsem se napít, dát si nějaký gel. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale bylo to dost nepříjemné. I proto jsem z počátku neútočil a pohyboval se na šesté, poslední pozici.
Během závodu se to zlepšilo?
Zkusil jsem přišlápnout, ale sval mě znovu trochu chytil. Poté už jsem se snažil tlačit to hlavně ostatními svaly než předními stehny.
A dotlačil jste to až na třetí pozici.
Šlo o můj vůbec první keirin v životě na světovém šampionátu. A teprve osmý na světovém závodě, takže třetí místo je pro mě obrovskou motivací do dalších let.
Ve finálové šestici jste se navíc potkal se svým reprezentačním kolegou Pavlem Kelemenem. Bavili jste se o případné spolupráci?
Takové věci před startem vůbec neřešíte. Docela se mluví o kontaktu mezi námi na posledních metrech, ale myslím si, že to nebyl žádný úmysl.
O tři dny později jste na stupně vítězů mířil znovu. Tentokrát pro stříbro z kilometru.
Šel jsem do toho s tím, že chci získat další cenný kov. Pro štěstí jsem si na dráhu vzal i předchozí bronzovou medaili a mluvil s ní.
Tomás Bábek29 let Závodník Dukly Brno je teprve druhý český dráhař, který na jednom mistrovství světa získal dvě medaile (po Aloisi Kaňkovském před deseti lety); s dráhovou cyklistikou začal ve 14 letech, v roce 2007 se stal seniorským mistrem republiky v závodu na kilometr s pevným startem; následující rok startoval v týmovém sprintu na olympijských hrách v Pekingu, o tři roky později vybojoval díky sedmému místu na MS účastnické místo na OH v Londýně; v dubnu 2011 byl po srážce s automobilem tři dny v komatu a kvůli četným těžkým zraněním mu doktoři předpovídali konec sportovní kariéry; Bábek se však po dlouhé rekonvalescenci dokázal k závodění vrátit a k loňskému titulu mistra Evropy v keirinu přidal i celkový triumf ve Světovém poháru v téže disciplíně; vystudoval projektový management na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, díky tomu se loni podílel na pořadatelství cyklistické Grand Prix Brno. |
Co jste jí říkal?
“Teď ti přivezu brášku, nebo ségru.“ Ještě těsně před jízdou jsem ji vzal do ruky a řekl jsem si, že jdu pro další.
Povedlo se. A to i přesto, že jste startoval čtvrtý od konce a největší favorité na medaile se na finále teprve připravovali.
Věděl jsem, že v kvalifikaci jsem měl ještě rezervu. Pořádně jsem do toho dupnul, i kdybych tam měl umřít. A nakonec jsem se o desetinu zlepšil, což stačilo na druhé místo.
O to jste se podělil s francouzským reprezentantem Quentinem Lafarguem. Pro šestý titul mistra světa si dojel jeho krajan Francois Pervis. Bylo hodně zvláštní stát na jednom stupínku ve dvou?
Jsme docela kamarádi. Ale nezapřel svou francouzskou hrdost, když neunesl, že jeho týmový kolega znovu uspěl. Quentin se nad tím docela rozčiloval, tak jsem se tomu během ceremoniálu smál. Přišlo mi to dětinské. Takový je prostě sport. Třeba to pochopí časem.
Osobně vás nemrzí, že se o titul vicemistra světa dělíte?
Do posledního půlkola na mě ztrácel osm tisícinek, ale asi to vzal lepší stopou, nebo to kolo hodil lépe do pásky. Stříbro mám. Že ho má i on mi vůbec nevadí. Holt jsme oba druzí.
Ve které z těchto disciplín se cítíte lépe?
Aktuálně asi v obou stejně. Ale důležitější je rozhodně keirin, který se jede i na olympiádě, na rozdíl od kilometru. Navíc je daleko víc náročnější po psychické stránce a velmi nebezpečný.
Posledních šest měsíců vaší kariéry přineslo obrovské úspěchy, ale také zklamání. Nakonec jste kvůli nedostatku startovních pozic neodcestoval do olympijského Ria. Označil byste současnou sezonu za životní?
Byla nesmírně náročná. Všechno jsem směřoval právě do Brazílie. Poté jsem okamžitě přeskočil do přípravy na Světové poháry a mistrovství Evropy a pořád jsem z toho rozjetého vlaku nemohl vystoupit. Těžko se mi chce uvěřit tomu, že forma se udržela až tak dlouho a ještě z toho byly dvě medaile z mistrovství světa. O životní sezoně zatím nechci mluvit, dokud stále závodím.
Nyní máte několik dnů na odpočinek a poté odletíte do Japonska. Těšíte se? Poprvé si vyzkoušíte tamní prestižní závody v keirinu.
Beru to jako obrovskou výzvu. Nemůžu říct, že se tam vyloženě těším, protože jsem kvůli tomu odložil svatbu a nechal snoubenku na dlouhou dobu doma.
Yesterday at @narakeirin53 #cycling #fixedgear #TrackCycling #keirin #Nara #Japan https://t.co/syzArMhm4m
Před šesti lety jste tři dny ležel v kómatu po srážce s automobilem, lékaři vám nedoporučovali dále sportovat, přesto se návrat na kolo podařil. Ohlížíte se za tímto obdobím?
Častokrát, když si na to vzpomenu, je to pořád hodně silné a plné emocí. Výsledky beru to jako takovou odměnu.
Cítím z vás obrovskou vůli a cílevědomost. Byl jste takový odmalička?
Hodně mě změnilo to zranění. Určitě jsem do té doby nebyl takový bojovník. Nějaké náznaky tam byly, ale ta nehoda mi v tomhle ohledu hodně pomohla.
Celou dosavadní kariéru jste strávil v brněnské Dukle. Vychováváte si zde nástupce?
Celý náš tým má tím, že nemáme profesionální velodrom, ztížené podmínky. Trénujeme na delší betonové dráze. Před velkými závody musíme trénovat právě na dřevěných, kratších oválech, takže jezdíme do Vídně nebo na nějaká soustředění. Ale jsme skvělý tým, dokážeme se podporovat i si pomoci. Navíc tu vyrůstají obrovští talenti. Kluci dřou a ten potenciál je opravdu skvělý. Věřím, že třeba tyto výsledky pomůžou k tomu, aby si jednou zajezdili na velodromu v Česku.
Cíle pro další sezony jsou tedy dané - duhový dres a olympiáda v Tokiu 2020?
Trenér mi říkal, že pojedu ještě na dvě olympiády, že by to tak chtěl. Bylo by skvělé, kdybych v Japonsku získal medaili. I to je můj cíl, a myslel jsem si, že poté bych mohl ukončit kariéru. K duhovému trikotu a medaili z olympiády to teď budu všechno směřovat.
