Začal v roce 1938, vědci do něj zahrnuli 268 harvardských studentů a jejich ambicí bylo sledovat co nejdéle jejich životní trajektorie, jejich zdraví, kariéry. A dobrovolníci z této první skupiny, do níž patřil například pozdější prezident John F. Kennedy, jsou v hledáčku vědy dodnes, byť jich zbylo jen devatenáct.
Později však vědci mezi sledované přidali i jejich potomky, jichž je dnes zhruba 1 300 a jsou padesátníky a šedesátníky. Skupina se rozšířila i o 456 obyvatel v Bostonu a před deseti lety vědci do výzkumu zahrnuli i ženy mužských dobrovolníků.
Nakonec z toho vzešel nejdelší výzkum kvality lidského života. Z některých pozorovaných dobrovolníků se stali úspěšní advokáti, jiní propadli alkoholismu, u dalších se rozvinula schizofrenie. Tým harvardského psychiatra Roberta Waldingera má díky jejich monitoringu neuvěřitelně bohatý a rozsáhlý materiál a data, která sahají od zdravotní dokumentace přes dotazníky po přepisy rozhovorů s dobrovolníky. Na základě jejich analýzy mohli určit, jaký faktor je pro spokojený a zdravý život nejpodstatnější.
A výsledek jejich zkoumání je velmi překvapil.
Člověk potřebuje ty druhé
Zjistili totiž, že o fyzickém zdraví a spokojenosti ve stáří nejvíce rozhodovala kvalita mezilidských vztahů. Vědce to zaskočilo, předchozí studie totiž například tvrdily, že faktorem, díky němuž lze předpovídat zdraví v pozdějším věku, jsou hladiny cholesterolu. U harvardské studie se to však nepotvrdilo.
„Když jsme shromáždili vše, co jsme o respondentech a respondentkách věděli, když jim bylo padesát let, seznali jsme, že to nebyly hladiny cholesterolu, co určovalo jejich zdraví ve stáří,“ líčí Waldinger a zdůrazňuje: „Byla to spokojenost s jejich vztahy. Lidé, kteří s nimi byli nejspokojenější ve věku padesáti let, byli v osmdesáti nejzdravější.“
Závěry jsou podle Waldingera, jehož řeč pro TED zhlédlo na internetu od roku 2015 přes 13 milionů lidí, zřejmé. Lidé, kteří si udržují kvalitní vztahy nejen v partnerství, ale i v komunitě, žijí déle, zdravěji a spokojeněji. „Samota zabíjí. Je mocná jako alkoholismus nebo kouření,“ dodává psychiatr. A podotýká, že nejde o to, kolik přátel máme. „Záleží na kvalitě vztahů,“ vysvětluje.
Vztahy jsou základ, uvědomili si vědci během studie
Studie je unikátní ještě v jiném ohledu. Připomíná nám totiž, jak moc se věda, její metody a náhledy, za ona desetiletí proměnily. Pod prvním ředitelem studie Clarkem Heathem, který vedl zkoumání od začátku do roku 1954, se vědci zaměřovali na antropometrická měření lebek, mateřských znamének, vedli detailní popisy o fungování hlavních orgánů, dokonce studovali rukopis dobrovolníků. To odráželo dobový důraz na genetiku a biologický determinismus. A srovnání s dnešními metodami podtrhuje, jak velký pokrok věda udělala. O testech DNA či o zkoumání orgánů a tkání s pomocí elektromagnetické rezonance si tehdejší vědci mohli jen nechat zdát.
Za George Vaillanta, který do výzkumu naskočil v roce 1966 a vedl ho v letech 1972 až 2004, se začala zdůrazňovat role vztahů. „Když studie začínala, o empatii či vztahy se nikdo nestaral,“ ohlíží se zpátky Vaillant a zdůrazňuje: „Jenže klíčem ke zdravému stárnutí jsou vztahy, vztahy, vztahy.“ Studie podle něj prokázala, že právě ony jsou pro šťastné a zdravé stárnutí mnohem podstatnější než genetika a délka životů našich předků.
Waldinger, v pořadí čtvrtý ředitel studie, bojuje o její pokračování. Zahrnul do ní druhou generaci a rád by pokračoval i třetí a čtvrtou. Důvod je očividný. „Studie podobné délky a rozsahu pravděpodobně nebude nikdy opakována,“ soudí.
Budoucnost výzkumu však není světlá. Závisí totiž na financování americkou vládou a její zdroje se kvůli politice současného prezidenta Donalda Trumpa ztenčí. „Jednou z prvních věcí, která půjde na odpis, budou dlouhodobé studie, které bezprostředně nenesou zisk,“ říká Waldinger. „Je to základní psychologická věda. Není přímo aplikovatelná, ale dává vám základy.“
