Deset tisíc korun čistého. Částka, se kterou dokáže celý měsíc vyjít málokdo. Přitom v Česku existuje spousta lidí, kteří si víc peněz nevydělají i přesto, že nejsou povaleči a pracují na plný úvazek. „Pokud bude naše země dál zemí levné pracovní síly, v konečném důsledku to bude znamenat hloupnutí společnosti,“ uvádí Středula.
Sešli jsme se chvíli po východu slunce. Máte osobně zkušenosti s prací od brzkých ranních hodin?
Ano, pracoval jsem ve Vítkovických železárnách jako dělník u pásu. Po střední škole jsem se tam věnoval údržbě válcovací trati. Do práce jsem tehdy jezdil na kole hodně brzy ráno.
Před sídlem odborů nelze přehlédnout obří sochu britského premiéra za 2. světové války Winstona Churchilla, který proslul svou tvrdostí a neústupností. Inspiruje vás tento významný státník při odborářské práci?
Měl odvahu postavit se vůči špatnostem, když bylo nutné se bránit. Odbory už mají ve vínku dáno, že se staví na stranu slabších ve společnosti, za ty, kteří se obávají budoucnosti, i vůči mocným. Takže s Churchillem jsou si odbory podobné v tom, že mají odvahu bránit slabší, tedy zaměstnance, proti silnějším, což jsou v našem případě zaměstnavatelé nebo stát.
A je třeba je bránit?
Raději bych odpověděl, že ne, ale opak je pravdou.
V čem nejvíc?
Zejména je to otázka výše, tedy v případě Česka spíše níže jejich mzdy.
Často si stěžujete na platy zaměstnanců obchodních řetězců. Jeden z nich, německý Lidl, od letošního března svým lidem výrazně přidal. Průměrná hrubá mzda pokladních je tam 24 897 korun, na letošní rok řetězec vyčlenil na zvýšení platů 402 milionů. To se vám musí poslouchat dobře.
Ještě před tím, než Lidl medializoval záměr navýšení mezd, dostal jsem dopis od generálního ředitele Lidlu, kde mě podrobně informoval o chystaném pozitivním vývoji mezd. Za tento přístup jsem mu srdečně poděkoval. Oceňuji toto navýšení a věřím, že budou v tomto trendu vzhledem k dosahovaným ziskům Lidlu v ČR pokračovat.
Ostatní řetězce v Česku tak štědré nejsou. Nedávno vzbudila pozornost výplatní páska pokladní, která brala měsíčně 12 500 korun hrubého.
Bohužel je to docela standardní plat zaměstnanců řetězců, a některé mohou být i nižší. A je to prosím hrubého! Zmíněná prodavačka pak dostane na účet něco kolem 10 tisíc čistého. Hranice příjmové chudoby je přitom 10 200 korun. Takže takový člověk chodí poctivě do práce, je zaměstnán u bohaté nadnárodní firmy, jakými řetězce často jsou, a je oficiálně chudý. A to nemluvím o českých důchodcích a jejich příjmech, to je úplně jiná kapitola.
Rakouské mzdy doženeme za sto let
Během revolučního nadšení v letech 1989 a 1990 se na demonstracích mluvilo o tom, že se na platovou úroveň Rakouska dostaneme za 5 až 8 let. To byl hodně špatný odhad. Jak to vidíte dnes?
Na platovou třídu jako v Rakousku se dnešním tempem dotáhneme za 100 let. To je závěr odborné studie založené na ekonomických propočtech a údajích za posledních asi patnáct let. Studie se jmenuje Vize změny strategie ČR a zveřejnili jsme ji v roce 2015. A pozor! Pokud bychom se chtěli dotáhnout na úroveň Norska, tak za současných podmínek růstu mezd a dalších makroekonomických ukazatelů to bude trvat 500 let. S nadsázkou v tomto případě říkám, že jsme měli začít vyjednávat lepší podmínky pro zaměstnance už ve středověku.
Popište prosím nejkřiklavější případy, se kterými jste se v Česku setkal.
Na nedávné konferenci Finanční správy vystoupila žena samoživitelka, která právě na Finanční správě pracuje - vybírá pro stát daně. Každý měsíc míří hned po výplatě na sociální odbor, kde žádá doplatek na bydlení. Nebo, zejména v severních Čechách, jsou lidé, kteří pracují pro neziskové organizace či v sociální sféře, a ti berou mnohdy méně peněz než jejich klienti z řad seniorů, postižených či nezaměstnaných lidí. To je česká realita.
Nízké mzdy v mnoha oborech jsou pro české prostředí typické už mnoho let. Proč tomu tak je?
Nízká cena práce a tedy nízké mzdy byly po revoluci v Česku považovány vládami za konkurenční výhodu a tuto ideu držely a drží srdnatě už 25 let - nejvíc vlády ODS a TOP 09, kdy se osm let vůbec nezvyšovala minimální mzda.
Stav nízkých platů v Česku nedávno kritizoval Berlínský institut pro výzkum hospodářství. Tamní sociologové zveřejnili závěry pětadvacetileté studie, která upozorňuje na to, že dlouhodobě nízké příjmy jsou zdrojem frustrace a dokonce hloupnutí společnosti. Souhlasíte s tím?
Ano, to byl průzkum Nadace Friedricha Eberta. Pokud v nějaké zemi poptáváte levnou pracovní sílu, což se u nás dělo a děje ve velkém, pak nepožadujete lidi s vyšším vzděláním. Hledáte manuální pracovníky bez vzdělání a dá se říci, že společnost pak hloupne - není poptávka po vzdělaných lidech. Před Českem se to potvrdilo i v mnoha asijských státech.
Průměrná mzda je 29 320 korun hrubého. Většina lidí ale tuto částku na výplatní pásce nenajde, protože údaj zkreslují vysoké příjmy „horních 10 tisíc“. Kdo je na tom nejhůř?
Ekonomicky aktivních Čechů jsou asi 4 miliony a 70 procent z nich na průměrnou mzdu nedosáhne. Kolik lidé průměrně berou, reálněji ukazuje takzvaný medián. Ten je nyní 25 061 korun hrubého. Nejhůř jsou na tom pracující v kultuře, sociálních službách, obchodu, cestovním ruchu a nepedagogičtí pracovníci ve školství - to jsou stovky tisíc lidí.
