1. Kdy, kde a jak?
Nizozemsko se chystá na parlamentní volby ve středu 15. března. Nové složení 150členné dolní komory parlamentu se volí každé čtyři roky. Pro dosažení nadpoloviční většiny tedy strana potřebuje nejméně 76 mandátů, což se dosud v historii v zemi žádné partaji nepodařilo. Parlament je volen takzvaným proporčním systémem. Pro vstup do něj je nutný zisk alespoň 0,67 procenta hlasů (aktuální složení parlamentu najdete zde).
Hlasovat mohou občané Nizozemska starší 18 let. Hlasovací lístky jsou rozesílány nejpozději 14 dní před konáním voleb. Podobně jako v České republice může volič hlasovat pro jednotlivou stranu a zakroužkováním také pro konkrétního kandidáta. Při hlasování se musí volič prokázat také platným identifikačním dokladem. Volební místnosti budou až na výjimky otevřeny od 7:30 do 21:00 hodin, uvádí server Dutch News.
Takzvané exit polls (průzkumy mezi lidmi, kteří odvolili) se tradičně zveřejňují krátce po uzavření místností. Konečné výsledky lze očekávat ve čtvrtek ráno.
2. Jaké je rozložení sil před hlasováním?
Podle posledních průzkumů svedou těsný boj o vítězství Strana pro svobodu Geerta Wilderse (PVV) a Konzervativní Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) současného předsedy vlády Marka Rutteho. Poslední průzkumy ukazují, že Wilders by mohl získat kolem 25 křesel, Rutte o jedno křeslo méně. V některých sondážích už dokonce VVD Wilderse překročila.
Důležitý je pohled na trendy v průzkumech. Wildersova partaj v posledních týdnech ztrácí. Předchozí průzkumy dávaly nacionalistům šanci i na více než 30 křesel. Podobný propad si PVV zažila i v předchozích volbách
Zisky jednotlivých stran podle průzkumu ze 7. března 2017.
Za hlavními favority se drží s odstupem Křesťanskodemokratická výzva (CDA), Strana zelených (GL) a partaj Democraten66 (D66). Ty na volební vítězství zřejmě nedosáhnou, se ziskem kolem 12 až 18 mandátů však budou hrát klíčovou roli v povolebních vyjednáváních.
Předvolební sondáže potvrzují ústup tradičních politických stran v Nizozemsku. Ještě v osmdesátých letech zde velké strany celkem získaly 80 procent všech hlasů. Do parlamentu by se letos mělo podle odhadů dostat až 14 malých stran. Úspěch očekává například strana bojující za práva důchodců. Podobný trend lze sledovat i v jiných členských zemích EU, píše The Guardian.
Vývoj průzkumů od března 2016 do března 2017.
Pozornost médií si s blížícím se hlasováním získala také strana Niet Stemmers (volně přeloženo jako Nehlasující). Ta voličům slibuje, že pokud ji vyšlou do parlamentu, její poslanci nebudou hlasovat při žádném parlamentním zasedání. Spíše než o regulérní stranu se však jedná o recesistické hnutí, podobně jako Hnutí Nevím v Česku.
Nutno dodat, že průzkumy v poslední době povážlivě chybují. Mýlily se například při loňském referendu o brexitu i podzimních prezidentských volbách v USA.
3. Kdo je Geert Wilders a čím láká voliče?
Charismatický 54letý Geert Wilders není ve vysoké politice žádným nováčkem. Do parlamentu poprvé pronikl před devatenácti lety jako člen VVD. Následně se stal nezávislým kandidátem. V roce 2006 založil vlastní partaj PVV, kterou mu pomáhá řídit jeho dvorní poradce Martin Bosma (více o něm se dočtete zde). Strana dlouhodobě prosazuje zpřísnění imigrační politiky a odmítá islám. Wilders je pod stálou policejní ochranou od vraždy kritika islámu Thea van Gogha.
Wilders zahájil předvolební kampaň v srpnu loňského roku vydáním jednostránkového manifestu, který supluje programovou náplň jeho partaje.
V manifestu velí k uzavření všech mešit, ochraně hranic či zákazu Koránu. Plánuje také uzavřít všechna azylová centra a muslimským ženám chce zakázat nošení tradičních šátků. Mimo boje proti islámu se Wilders inspiroval brexitem a rád by podpořil vypsání referenda za vystoupení Nizozemska z Evropské unie (více o manifestu se dočtete zde).
V posledních týdnech je okolo Wilderse živo nejen kvůli blížícím se volbám. Na sklonku února nizozemská tajná služba odvolala z funkce svého člena, který byl součástí týmu chránícího tohoto politika. Příslušník bezpečnostní služby je podezřelý, že poskytoval utajené bezpečnostní informace neupřesněné kriminální organizaci. Podle nizozemského tisku šlo o „marockou zločineckou skupinu“ (více zde).
PVV v reakci dočasně zrušila všechny veřejné akce. Wilders opakovaně kritizuje kriminalitu „marocké spodiny“. Loni v prosinci shledal nizozemský soud Wilderse vinným z diskriminace a urážky Maročanů (více zde).
4. Jaká jsou hlavní předvolební témata?
Nezaměstnanost v Nizozemsku se drží na pětiletém minimu a ekonomika prosperuje. Pozornost politických stran se proto upírá zejména na otázku uprchlické krize. Debaty však mají daleko do nejvyostřenějšího období v roce 2015. Loni v Nizozemsku o azyl žádalo 31 tisíc lidí, tedy výrazně méně oproti vládním předpovědím. Ty odhadovaly, že žadatelů o azyl bude okolo 90 tisíc.
I přesto Wilders sází především na otázky střetu kultur. V kampani mluví o imaginárním manželském páru – Henkovi a Ingrid. Popisuje, jak trpí pod zkorumpovanými politiky, despotickou EU a také hrozbou muslimských přistěhovalců.
Na přistěhovaleckou notu PVV se v kampani naladil i Rutte. Na sklonku ledna v otevřeném dopise vyzval občany Nizozemska, aby bránili národní hodnoty.
„Lidé, kteří se nedokáží adaptovat a kritizují naše hodnoty, by se měli chovat normálně, nebo odejít,“ vzkázal nepřizpůsobivým přistěhovalcům. Zároveň však uvedl, že veřejnost by neměla obviňovat všechny uprchlíky, ale pouze ty, kteří se nechtějí sžít s nizozemskými normami.
5. Co nastane v případě výhry Wilderse?
Strana se ani v případě zisku největšího počtu hlasů nemusí dostat k možnosti sestavení vlády. Podle nizozemské legislativy se po zvolení nového složení parlamentu jmenuje takzvaný „informateur“, který tradičně bývá zkušeným politikem a za úkol dostane prozkoumat možnosti sestavení koaliční vlády. Jakmile zaznamená potenciál ve spolupráci některých stran, pověří lídra největší partaje z této potenciální koalice, který se následně pokouší domluvit funkční vládu.
Všechny hlavní strany včetně VDD již odmítli spolupráci s Wildersem, pro kterého by bylo sestavení vlády bez podpory těchto stran takřka nemožné. Pokud pomineme aktuální průzkumy a Wildersovi přisoudíme odvážný zisk 30 mandátů, stále by musel získat podporu dalších 46 poslanců.
Lídr Konzervativní Lidové strany pro svobodu a demokracii Mark Rutte.
Kvůli fragmentaci nizozemského volebního pole se nejedná o výjimečnou situaci. Třikrát si stejný scénář prožila například Strana práce (PvdA). V jednom případě dokonce nesestavovala vládu ani po volbách, ve kterých získala třetinu všech hlasů.
Wilders však podle politologů má ideální pozici. Může se stát, že PVV vyjde z voleb jako vítěz. Wilders bude mít důvod k oslavám, ale přesto skončí v opozici, odkud bude moci i nadále bojovat proti systémovým stranám bez větší odpovědnosti za směřování země (více o této taktice zde). Koaliční vládnutí si ostatně vyzkoušel v roce 2010. Partnerství s VVD však po dvou letech skončilo krachem.
6. Jak by mohla vypadat nová nizozemská vláda?
V předchozím bodě jsme si nastínili, že Wilders se s největší pravděpodobností k moci nedostane. Sestavování funkční koalice však bude i s pominutím PVV složité. Situaci navíc komplikuje fakt, že socialisté v povolebních jednáních odmítají spolupracovat s VVD.
Jako nejpravděpodobnější se tedy jeví velká koalice okolo VVD, PvdA, CDA, D66 a GL. Podobné složení by mohla mít i centristická koalice. Stranu práce by v ní pouze vystřídala Křesťanská unie. Další možnosti pak operují s přízní několika menších stran.
Obecně lze z průzkumů vyvodit, že k sestavení funkční koalice bude zapotřebí nejméně pěti stran, pokud pomineme možnost spolupráce s PVV. Celý proces v Nizozemsku běžně trvá okolo tří měsíců, aktuální rozložení však napovídá, že tentokrát politici tak rychle společnou řeč nenajdou. Agentura Reuters upozorňuje, že Nizozemsko může po volbách směřovat k politické nestabilitě.
