V atmosféře začínajícího jednání o brexitu i nejistoty po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem světová média nizozemské volby často označovala za první barometr evropských nálad v rámci „evropského supervolebního roku“. Varovala před vítězstvím krajně pravicové Strany pro svobodu Geerta Wilderse, který prosazuje zákaz Koránu či vystoupení z EU.
Nizozemci však jakoby velké obavy ze zahraničí vůbec nevnímali. Koneckonců Wilders je jedním z nejdéle sloužících poslanců, který je členem parlamentu již bezmála dvacet let, a na jeho rétoriku jsou občané jeho rodné země zvyklí. Zemi se v posledních letech dařilo dobře ekonomicky a nebyla postihnuta tak velkou vlnou uprchlíků jako například sousední Německo.
Nelze proto považovat za tak velké překvapení, že tento krajně pravicový politik podle neoficiálních výsledků nakonec získal „pouze“ okolo 20 z celkových 150 mandátů.
To je srovnatelný počet křesel, kterého dosáhli křesťanští demokraté (CDA) a levicoví demokraté D66, které by měl Wilders podle předběžných výsledků o jeden mandát porazit a umístit se na druhém místě. Jde ale i o obdobný výsledek, jaký získával v předchozích letech (v roce 2010 dosáhla Strana pro svobodu vrcholu s rekordním počtem 24 mandátů).
Jednoznačným vítězem středečního klání se stal současný premiér Mark Rutte a jeho liberální VVD, která získala 33 křesel. Zdá se, že se k němu na poslední chvíli přiklonila většina z nerozhodnutých Nizozemců. Výsledek navíc posvětilo za posledních 30 let rekordních více než 80 % oprávněných voličů.
Rutteho nejtěžší práce teprve přijde
Co tedy Nizozemsko v příštích měsících čeká? Pozornost bude nejvíce upřena právě na Marka Rutteho, který má největší šanci sestavit nový vládní kabinet.
Rutte není politik, který by vynikal charismatickým vystupováním či chytlavými bonmoty a jeho strana není nikterak silně ideologicky zakotvená. Je to však další z řady šikovných administrátorů, kteří dokážou sestavovat a řídit nesourodé koalice typické pro tuto zemi. V tomto ohledu bývá srovnáván s dalšími politiky z oblasti Beneluxu, jako jsou Herman Van Rompuy či Wim Kok.
Volby v Nizozemsku vyhrála strana premiéra Rutteho, Wilders uznal porážku |
Rutte si co nejlepší startovní pozici pro povolební vyjednávání nepochybně připravoval již posledních několik měsíců, kdy se s výjimkou Wildersovy Strany pro svobodu nevymezoval proti žádné jiné partaji. K prvním jednáním tak může jít s čistým stolem.
I přes jeho nezpochybnitelné kvality však čeká tohoto zkušeného politika nelehký úkol. Předběžné výsledky ukazují, že k sestavení koalice budou sice možná stačit pouze čtyři strany (oproti původně předpokládaným pěti až šesti), ale najít shodu na programu, pod který se podepíšou pravicové i levicové partaje bude trvat minimálně několik měsíců. Wilders k jednacímu stolu s největší pravděpodobností přizván nebude.
