Mladý sledge hokejista si přál nový počítač, ale doma na něj nezbývaly peníze. Obránce Filipovi přání splnil.
Třeba i tenhle čin vystihuje mladou oporu hokejového Liberce.
„Radim má dobré srdce, je poctivý v přístupu k životu i k tréninku. Co už v hokeji dokázal, si vydřel,“ popisuje reprezentačního beka Filip Pešán, kouč Bílých Tygrů.
Teď je odchovanec Benátek nad Jizerou sám blízko splnění životního snu. Snu, který ještě před pár lety vypadal jako nepředstavitelný. O jednoho z mála útočných beků v českém hokeji projevil zájem klub NHL - San Jose Sharks.
Vždyť ještě před více než třemi lety hrál pravidelně pouze v první lize a nikterak nevyčníval nad ostatními. V mládežnické reprezentaci se nikdy neobjevil, na draft NHL ani nemyslel. Kde se najednou vzal ten progres?
„Je to o šanci. Byl připravený ve správný moment na správném místě,“ říká Pešán, který Šimka během svého trénování v Benátkách do Liberce doporučil.
Kondiční trenér Tygrů Aleš Pařez, jenž má na Šimkově zlepšení velkou zásluhu, přidává další postřehy.
„V Americe se tomu říká late bloomer. To je označení pro hráče, který se zlepšuje později. Tam je takových plno. Chodí na univerzitu, kde hrají hodně, a v 23 letech jsou připraveni na NHL. Radim je takovou českou verzí,“ říká.
Podle něj měl Šimek také velké štěstí na osudové spoluhráče.
„V Benátkách si ho vyhlédl Martin Škoula, dlouholetý hráč NHL. Rozpoznal jeho talent. Chtěl ho k sobě do Liberce. Na začátku mu hodně pomohl. Teď navíc hraje s Martinem Ševcem. Vedle Martina ve Švédsku vyrostlo několik hráčů, kteří pak odešli do NHL. Teď pomáhá Radimovi,“ přibližuje.
Už na něj nikdo neřve
Největší Šimkovou předností je přístup k práci. Nic neošidí, přidává si, chce se zlepšovat. Poznal, že má fyzický dar a talent. Přemýšlí o kondici, regeneraci a stravě.
Dřív ho trenéři nutili v přípravě jezdit na Ještěd na kole. Trápil se, dojížděl poslední a dostal vynadáno. Po Pařezově příchodu se však všechno změnilo. Letní přípravu sestavil individuálně k ideálu každého hráče.
„Radim není obrovský, ale je silný, podsaditý. Má neskutečnou výbušnost. Sílu v nohou. Není to motýl, spíš takový tank. Ve fyzických testech vyniká. To mu také zvedlo sebevědomí, když byl v něčem nejlepší. Nikdo na něj neřve, že dojel někam poslední,“ připomíná Pařez.
Před dvěma lety začal vynikat i na ledě. Trenér Pešán po něm chtěl neúnavnou podporu útoku. Nekritizoval ho, když něco zkazil. Povzbudil k další snaze. Šimek se mu brzy odvděčil. Vyčníval rozvahou na ledě, rychlým přemýšlením a upustil od bezmyšlenkovitého vyhazování puku. Začal se prosazovat bodově.
„Má neskutečnou pokoru ke hře. Moc toho nenamluví, je to pracant, který nikdy nebrblá. V mistrovské sezoně se vyrovnal i s mediálním zájmem. Byla to pro něj novinka,“ připomíná Pešán.
On i Pařez jsou přesvědčeni, že Šimka případný odchod do NHL nezmění a že se rychle adaptuje „Pro menší led má ideální předpoklady, bude tam ještě lepší,“ shodují se.
A když to zrovna nepůjde, nesesype se z toho. Stejně jako v rodných Benátkách zajde na ryby, srovná si myšlenky. „Zůstane svůj, o tom jsem přesvědčen, pokoru na to má,“ dodává Pešán.
„Uvědomuje si, že v Benátkách je starý stadion, kde je minus pět. Tam začínal,“ připomíná Pařez.
Jako těsně před Vánoci splnil sen malému Filipovi, který patří do reprezentačního výběru českých sledge hokejistů, v příští sezoně by si rád vyplnil ten svůj a pokračoval v ojedinělé cestě: jako nedraftovaný hráč odešel z extraligy rovnou do nejlepší hokejové soutěže světa.
