Vlastnit historické sídlo byl od mládí jeho sen. „Je to překrásná stavba. Fantastická,“ říká nadšeně.
Když ale zámek Vyklantice poprvé uviděl, tak to byla opravdu ruina. Tehdy patřila pražskému podniku Tesla Holešovice. S manažery firmy se dohodl na koupi a začal s opravami, jež trvají dodnes.
„Oproti všem předpokladům jsme začali odspodu, aby bylo kde bydlet. Patro je zatím ve stadiu zrodu,“ říká majitel.
Jednu rozestavěnou místnost v patře s velkými okny do parku by chtěl obývat sám. Když o tom mluví, je vidět, jak se na to obyvatel pražského paneláku těší. S vyloženou radostí a nadšením také provází po zámku a vypráví o jeho historii.
Památka už má i novou střechu včetně věžičky. V patře kdysi bývaly byty. Někteří místní si ještě pamatují, jak tam před mnoha lety bydleli. V budoucnu by tam měly být čtyři apartmány.
Jako atomový kryt
Tamní výbornou akustiku v přízemí využívají hornisté. Hrají vedle vestavěné kádě, kde mělo kdysi panstvo připravené čerstvé ryby, které pak putovaly na jejich stůl.
Advokát Liška zvelebuje také park. Obnovil v něm rybníček. „Je tam i mramorová kašna od jedné mé vděčné klientky,“ prozradil.
Na zámku přespával hned od začátku, když byl objekt značně poškozený a vybydlený. Krátce po jeho koupi si v jedné místnosti ustájil i koně.
Tesla Holešovice chtěla původně vybudovat ve Vyklanticích velké rekreační a školicí středisko. Plán počítal i s vybagrováním bazénu v zámeckém parku.
Před desítkami let se do Vyklantic vypravili s betonem pracovníci brněnského Ingstavu, aby zámek staticky zajistili. Stavba přitom postrádala střechu.
„Takže tam napršelo, zmrzlo to a zámek se rozlomil. Oni to betonem stáhli. Třeba klenby jsou v železobetonovém krunýři. To je jak atomový kryt,“ popsal majitel.
Dřívějšího majitele pokořil Napoleon
Stavba, kterou zachránil, je opravdu cenná. Neobvykle řešený zámek ve tvaru písmene H nechal v roce 1728 postavit Jan Joachym Harrach. A to ve stylu italského baroka. Později tam nařídil úpravu vnitřních prostor majitel panství Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny.
V roce 1799 koupila zmodernizovaný zámek (pozdější) známá postava napoleonských válek. Byl to rakouský vojevůdce Karl Mack z Leiberichu. Když začala nová válka s Napoleonem, patřil tento muž k nejvyšší rakouské generalitě. Stal se spoluautorem operačního plánu spojeneckých armád proti Napoleonovi.
Zámek Vyklantice
|
Jenže v říjnu 1805 jej náhlý Napoleonův úder zastihl zcela nepřipraveného. Nakonec byl i s celou svou armádou obklíčen v Ulmu a spolu s desítkami tisíc mužů Mack kapituloval. Otevřel tak cestu k vítězné bitvě Napoleona Bonaparta u Slavkova.
„Mack měl ve svém štábu agenta Francouzů, který to zpunktoval. Odskákal to za něj, protože byl naivní a věřil mu,“ popisuje Pavel Liška.
Slavný francouzský vojevůdce propustil vyklantického zámeckého pána na svobodu. Ten byl ale po návratu do Vídně postaven před vojenský soud a odsouzen k smrti. Císař František I. však změnil rozsudek na žalář. Z něj Karl Mack vyšel již v roce 1808. Po propuštění žil v ústraní na vyklantickém zámku.
Diplomat a archivář Mayer
V tomto sídle pak vystřídali poraženého vojevůdce ještě další majitelé. Po roce 1945 byl vlastníkem Alfred Maria Mayer, jenž zámek po válce stihl prodat. Posléze podporoval změny v režii komunistů.
„On pak hodně fandil vzniku družstev na vesnici. Ale to už měl prodaný zámek,“ pousmál se Pavel Liška.
Z peněz se ale Mayer moc dlouho radovat nemohl, protože přišla měnová reforma. Po letech byl diplomatem i archivářem.
O pár roků později se do zámku nastěhovalo Družstvo lihovarů. Byla tam též bramborová šlechtitelská stanice. Nějaký čas v památce sídlila i mateřská škola se závodní jídelnou.
Postupně se stav památky výrazněji zhoršoval. Tesle Holešovice patřil od roku 1974. Podnik tam sice chystal rekonstrukci, místo ní ale sídlo ztratilo funkční střechu. Pro Vyklantice tehdy zámek rozhodně nebyl chloubou.
Občas ztratím nervy a chci se zámku zbavit, říká majitel
Po roce 1989 ovšem následoval vzestup. Dotacemi na rekonstrukci pomohl novému majiteli Pavlu Liškovi i stát. Zámek dostal opět střechu a průčelí novou fasádu.
Zhruba před šesti lety se však objevil inzerát, že je sídlo na prodej za 15 milionů korun. Inzerát už ale dávno není aktuální.
„Jednou za čas ztratím nervy a chci se toho zámku zbavit. To chvilku trvá a pak přijde impulz, kdy si řeknu, že by mi to bylo líto,“ popsal majitel.
V současnosti památka rozhodně není na prodej. Majitel má nyní radost z dlouhé řady místností historického sídla a parku kolem něj. Tráví ve Vyklanticích hodně času.
Loni pokračovaly opravy mimo jiné na střeše špejcharu. A Pavel Liška plánuje, že zámek příští rok zpřístupní turistům a vytvoří v něm muzeum.
„Teď bude architekt pracovat na tom, jakou získá muzeum podobu. Já dávám dohromady informace o jednotlivých vlastnících,“ uvedl majitel, který před lety býval předsedou genealogické a heraldické společnosti.
V muzeu by rád ukázal různé předměty spojené s historií tohoto místa - třeba hodiny s betonovým závažím. Možná se tam objeví i staré motocykly či obrazy zdejších malířů.
Majitel zámek udržuje, jak jen může. „A stále se snažím vydělávat, abych do zámku mohl nějaké peníze dávat. Protože jen z důchodu by to nešlo,“ popisuje s úsměvem.
Ve zdejším kostele svatého Jana Nepomuckého též pořádá každoročně tři koncerty. A to o Vánocích, Velikonocích a na začátku letních prázdnin. Stál taky u založení spolku s názvem Historické Vyklantice, který má za cíl podporovat rekonstrukce zdejších historických památek. Členové spolku mimo jiné shromažďují vzpomínky pamětníků či fotografie.
