Ve Spojených státech amerických Destrukční deník vyšel už v roce 2007. K nám se dostal o více než sedm let později. O jeho úspěchu mezi mladými čtenáři se psalo již dříve, málokdo ale tehdy čekal, že odstartuje celou sérii úspěšných knih.
Princip Destrukčního deníku spočívá v různých úkolech, které Smithová na jeho stránky umístila. Úlohou čtenáře, respektive tvůrce pak je tyto výzvy plnit. Ať už jde o tradiční výtvarná zadání, nebo naopak příkazy stránku pošlapat a znehodnotit.
Vytvořit si svůj příběh
Na úspěch Destrukčního deníku Keri Smithová navázala publikací Tohle není kniha. Znovu jde o seznam úkolů, výzev. Autorka v nich mladé nabádá, aby z knihy vytrhli stránku, napsali na ni vzkaz a ponechali ji na veřejném místě, cílem dalšího úkolu je získat do knihy podpisy všech lidí, se kterými se čtenář za jeden den setká.
Vůbec poslední kniha Dodělej tuhle knihu se od aktivity více vrací ke kreativitě a čtenář sám musí dotvořit příběh, který mu Smithová předkládá. Impulzem k vytvoření knihy byl stoh papírů, který náhodou našla rozházený v parku.
Příběh na jeho stránkách ji zaujal natolik, že se jej rozhodla sama rozluštit. Pro své fanoušky pak vytvořila podobné dílo a ti si ho nemůžou vynachválit. Píší o něm na Twitteru, vyměňují si zkušenosti, sdílejí fotografie.
Keri SmithováKanadská umělkyně Keri Smithová je průkopnicí žánru kreativní knih. Napsala Destrukční deník, Tohle není kniha, Dodělej tuhle knihu nebo Čurbes: Rukověť omylů a nešťastných náhod. Svůj obor vyučuje na Univerzitě Emily Carr ve Vancouveru, kde také žije se svou rodinou. Kromě psaní se věnuje ilustraci. Publikovala v denících New York Times, Washington Post nebo Boston Globe. Její nejnovější kniha nese název The Wander Society (Toulavá společnost). |
Pro Smithovou, jak píše na svých internetových stránkách, nejsou knihy pouze uměleckou tvorbou, ale také součástí výzkumu. Už dlouho se totiž zajímá o tzv. otevřenou tvorbu, která do procesu výroby obsahu zahrnuje i uživatele. V roce 1989 o ní ve své práci The Open Work pojednával Umberto Eco.
Autorky vládnou žánru
Keri Smithová, jejíž knihy v Česku vydává nakladatelství CooBoo, však není jedinou autorkou žánru. V zahraničí je velmi oblíbená také Lisa Nola nebo Kate Marshallová, u nás jsou však tato jména prozatím neznámá. Knihy sice jsou k dostání, prozatím však pouze v anglickém jazyce.
Zmiňované autorky netvoří totožně jako Smithová. Lisa Nola se zaměřuje spíše na osobnostní rozvoj a schopnost sebemotivace. Její publikace spoléhají na dotazníkovou, nikoliv úkolovou tvorbu. Na základě otázek jednodušších – jaká je vaše oblíbená barva, ale i náročnějších – co vám v životě nejvíce ublížilo, se pak tvoří obsah, který je výpovědí o tvůrci.
O něco odlišnější poslání mají i díla Kate Marshallové. Americká autorka se snaží svými knihami dopomoci ostatním odvyprávět své životní příběhy – matkám, dcerám i zamilovaným.
V knize What I Love About You (Co na tobě miluji) se Marshallová ptá majitele knihy na oblíbené společné zážitky i méně příjemné situace, které prožili. Dílo se pak stává vtipnou i dojemnou kronikou jejich vztahu a hlavně originálním dárkem.
Je to ještě literatura?
Je na místě zoufat, že literatura šla v případě tohoto žánru naprosto stranou a kniha byla degradována pouze na jakýsi pracovní sešit? Ne. Literatura zůstává a mládež, která bude chtít, si k ní cestu najde. Žánr, který se povedlo Smithové a jejím kolegyním přivést k životu, je totiž potřeba vnímat pouze jako doplněk literatury, způsob vlastního vyjádření.
Je to prostředek, jak mladé alespoň na chvíli odpoutat od internetu, donutit je prosazovat vlastní myšlenky a vytvářet své příběhy. Kdo ví, třeba je právě jejich osobní příběhy přivedou ke čtení těch fiktivních.
