„Neúčast na Dakaru mě jednoznačně mrzí, ale už jsem se v životě smířil s tím, že člověk nemůže mít všechno. Avšak to, že nám tam pojede auto, navíc s excelentním pilotem, je pro práci celého Offroadsportu velká pocta,“ pochvaluje si 50letý Zapletal, který sedmým místem z roku 2009 stále drží české maximum na Dakaru v kategorii automobilů.
Očima Martina ProkopaChviličku jsem uvažoval o tom, že bychom pořídili toyotu od továrního týmu, ale jednání se moc nepodařila a nebyl jsem s autem úplně spokojený. Auto má určitou koncepci, která vychází z historie offroadového závodění a nedá se s ní moc hnout. Úplně se mi do toho nechtělo. Zkusil jsem si projekt Míry Zapletala, který staví auta už několik let a závodí s nimi. Koncept jeho auta mě hodně oslovil a rozhodl jsem se jít cestou českého projektu a jeho vize. Auto jsme už jen doupravili, doladili jsme motor, převodovku, hodně jsme si hráli s tlumiči. Ale základ auta – vyvážení, balanc, funkčnost jednotlivých komponentů – zůstal takový, jaký měl Mira Zapletal. Auto mě oslovilo víc a jízda s ním je mi rozhodně bližší než s toyotou, se kterou jsem jel Dakar. A jestli překonám historické sedmé místo Mirka Zapletala? To je velká výzva. Mira tam udělal neskutečný zářez české stránky a bude hodně těžké to překonat. Konkurence narůstá, fabriky dělají velké věci, ale byla by škoda to nevzít jako výzvu a mezník do budoucna. |
Kdy začaly námluvy s Martinem Prokopem?
Poprvé jsme se bavili už v půlce Dakaru. Přišel, že se mu líbí náš projekt a že by si chtěl ode mě auto koupit a začít s ním pracovat. Převzal si ho přibližně v polovině roku, začal testovat a upravovat si ho podle svých představ. Najel s ním nějaké kilometry a teď už je naložené na lodi a pluje do Jižní Ameriky.
Neřešil jste, že tím posilujete rivala, se kterým jste se až do posledních kilometrů rval o pozici nejlepšího Čecha na Rallye Dakar 2016?
Oba jsme samozřejmě závodníci a vždy vyhraje ten lepší. Bylo vidět, že si Martin cení práce, jakou tu děláme, a nebylo mu zatěžko přijít za Čechem, byť to nebývá standardní, že by Češi přáli jiným Čechům, jak to máme v genech. Ale my spolu máme dobrý vztah, žádná rivalita mezi námi není.
Posledně jste měl na Dakaru aut více, bude to tak i v lednu?
Jen na letošním Dakaru mi jela tři auta, ale to byl extrém, jinam jsem jezdil sám. Na Africa Race mi jezdí více aut. Výběr trati na Dakaru mi není až tak sympatický, takže se ani nedivím Kazachovi Andreji Čerednikovovi, který se mnou byl na Dakaru letos, že už tam nechce jet a raději zvolil Africa Race.
A vy pojedete s ním?
To se rozhoduje právě v těchto dnech. Snažím se, aby se to stalo. Všechny kroky směřuji k tomu, že bych chtěl startovat.
Takže o vašem startu na Dakaru 2017 rozhoduje i spoluúčast Čerednikovova?
Už delší dobu to tak je, protože pro svou účast na Dakaru potřebuji partnera. Mám ho už pár let v Andreji Čerednikovovi, který předloni chtěl jet Africa Race, letos zkusil Dakar a po něm řekl, že chce zpátky do Afriky. Kdybych měl partnera, který řekne, že chce jet na Dakar s tím, že mu budu dělat servis a zázemí, můžu jet i já, protože mi to sníží náklady.
Několik let vyvíjíte vůz s motorem Ford, proč tedy sám závodíte stále s hummerem?
Důvod je nedostatek času. Loni v listopadu jsme udělali prvního forda pro Andreje Čerednikova. Rok se s rokem sešel a letos v listopadu jsme vyrobili čtvrté auto, ale ani jedno nebylo pro mě, protože přednost dávám klientům. Teď už se však vyrábí auto pro mě a na začátku sezony bych s ním měl vyjet.
Martin Prokop pojede s autem Ford F150, který vznikl v dřevohostickém Offroadsportu..
Letos jste na rozdíl od minulých let neobjížděl světový pohár v Cross Country, ale soustředil se spíše na menší závody. Jak se vám dařilo?
Letos jsem světový pohár jel pouze dvakrát – v Maďarsku jsem byl třetí a v Polsku jsem dojel sedmý. Soustředil jsem se na závody v Evropě, protože pro mě bylo důležité být hodně doma a věnovat se hlavně výrobě aut a fungování Offroadsportu. Objel jsem český šampionát, polský a maďarský, z toho vyplynula i zóna střední Evropy (FIA CEZ Cross Country Trophy – pozn. red.) a podařilo se mi všechny čtyři seriály vyhrát. Zrovna se dívám na poličku a musím říct, že co se týká sběru pohárů, byla to jedna z veleúspěšných sezon. (smích) Program sezony také ovlivnilo, že jsem přišel o navigátora a neměl jsem nachystanou náhradu.
Maciej Marton už se závoděním přestal?
Je relativně mladý a začal řešit podnikání, takže je pracovně vytížený. Teď jsem si dělal plán na novou sezonu a zjistil jsem, že je to více než sto dní mimo domov. Strávit třetinu roku na závodech a cestách není málo a to už člověk moc ostatních věcí nestihne. Po čtyřech letech mi tedy řekl, že už se potřebuje věnovat sobě, proto jsme se rozešli. Více méně jsem to slyšel už potřetí, všichni navigátoři předtím dojeli na to, že zjistili, že je to krásný sport, ale strašně časově náročný a už to nedávali.
Zdá se, že máte velkou spotřebu navigátorů...
(smích) Za ty roky závodění vím, že vydržet v depu a vandrovat za závody po světě není jednoduché. Ale děkuju mu za to, že se mnou vydržel čtyři roky, během kterých jsme udělali spoustu pěkných výsledků a fungovalo to.
S novým navigátorem Bartkem Momotem jste domluvení i na příští rok?
Co bude příští sezonu ještě přesně nevím. Také podniká a určitě se mnou nebude jezdit na ty velké závody světového poháru. Také není schopen tomu obětovat tolik času, protože to není na tak profesionální úrovni, že by mu dělání navigátora vyřešilo ekonomickou situaci. Musím tedy říct, že jsem na rozcestí, co bude dál, protože bych si chtěl zajistit navigátora, který se mnou bude spolehlivě jezdit a bude kvalitní. Uvažuji, jak závodění dál pojmout, a je možné, že omezím velké závody. A pojedu, jen když se naskytne Africa Race nebo Silk Way Rallye.
