Kam s nimi? Pováleční plánovači věděli, že se bude razantně zvyšovat produkce těžkého průmyslu, přičemž Ostravsko s Karvinskem, ocelové srdce republiky, naplní nová krev v podobě havířů, hutníků a dalších dělníků.
Jenže tito lidé, kteří přicházeli ze všech krajů tehdejšího Československa, nemohli jen plnit pětileté plány socialismu. Museli také někde bydlet, bavit se. Stejně tak i jejich rodinní příslušníci.
Chvíli měla přednost myšlenka na velkou novou Ostravu. Historické centrum krajského města stejně bylo z velké části poddolované a počítalo se s postupným útlumem jeho rozvoje. Ostatně na západní straně Ostravy už vznikala budoucnost - Poruba.
Jenže poté převážila koncepce vystavět nové město na strategickém místě zhruba v polovině trasy mezi Karvinou a Ostravou na katastru tří obcí: Šenova, Šumbarku a Dolních Bludovic.
Přišlo 2350 návrhů jak pojmenovat město
Ačkoliv se mnoho lidí domnívá, že historie Havířova začíná 4. prosince 1955 oficiálním založením města, výstavba nového sídla začala už v roce 1947 a čile pokračovala v následujících letech.
V době potvrzení dekretu, že se zrodilo nové město, už v něm totiž žilo přes šestnáct tisíc obyvatel. „Postupovalo to velmi rychle. Stará zástavba, jak jsme ji jako kluci znali, mizela, mnoho statků se bouralo. A místo nich rostly domy. A přistěhovávali se noví a noví lidé,“ vzpomíná 81letý Stanislav Bajer.
Možnost pojmenovat nové město podle některých z obcí byla hned v zárodku zavržena. A v místopisné soutěži vyhlášené v únoru 1955 se sešlo přibližně 600 dopisů obsahujících 2 350 návrhů.
Stalinov, Čestprácov, Uhlokopy, Pokrokov, Ocelograd nebo Kombajnov... speciální komisi zavalilo velké množství mnohdy svérázných názvů. Soudruzi naštěstí z velké části odolali ideologickým touhám a do finále nakonec postoupila trojice Bezručov, Horníkov a Havířov. Poslední slovo mělo ministerstvo vnitra. A vybralo Havířov.
Kdysi vysmívaná sorela se stala památkou
Město rostlo neuvěřitelně rychle. Přibývalo obyvatel i staveb. Projektanti se díky zrození „na zelené louce“ mohli pořádně rozmáchnout a stavby byly podle sovětského stylu velkorysé.
A stejně jako v Porubě, tak i v Havířově vznikl v podobě kina Radost, tehdejšího obřího učiliště (nyní magistrátu) a okolí architektonický styl nazvaný sorela, nyní dokonce památkově chráněný.
Město za necelou miliarduNáklady na veřejnou výstavbu v Havířově mezi roky 1952 až 1960 byly vyčísleny na 930 milionů korun. Za tuto částku se tehdy podařilo vybudovat například 8100 bytů pro 36 000 obyvatel, 11 mateřských a 7 základních škol, 3 jesle, 2 lékárny, 1 dětský domov, 3 zdravotní střediska, 3 restaurace, noční vinárnu, restaurační bufet, kino, 207 400 m² vozovek, 111 033 m² chodníků a další infrastrukturu. |
„Když se řekne Havířov, tak se mi vybaví velkoryse navržené město pro horníky, jehož starší část je ve stylu takzvané sorely s docela kuriózní dekorací ve stylu české renesance. Novější zástavba je ovšem paneláková, ta už není tak zajímavá. A pak je tam úžasné železniční nádraží v bruselském stylu od architekta Josefa Hrejsemnou, které by Havířovu mohla závidět další města. To je krásný dům s cennými detaily,“ zhodnotil město známý architekt Zdeněk Lukeš.
Dodal, že v Havířově by mohla vzniknout zajímavá a současně neobvyklá trasa po moderních sídlištních plastikách z 50. až 80. let.
Pamětníci v souvislosti s mohutným stavebním rozmachem vzpomínají i na všudypřítomné bahno. Neskrývají, že v 50. a 60. letech výstavba bytů byla ve velkém předstihu před službami. Chyběly školy, obchody, restaurace...
Havířov lidnatější než okresní město Karviná
Od 70. let se už v rámci socialistických možnosti podařilo uspokojit i požadavky obyvatel. Pro lidi z jiných částí Severomoravského kraje patřil Havířov mezi města, kde bylo možné sehnat zboží jinde nedosažitelné. Projevovala se tak snaha uspokojit nároky havířských rodin s tehdy výrazně vyššími příjmy.
V Havířově žilo téměř devadesát tisíc obyvatel, čímž se město vedle Krnova a Turnova zařadilo mezi trojici měst, která jsou lidnatější než jejich okresní město.
Zatímco kdysi patřil Havířov mezi vzorová města plná mladých aktivních obyvatel, v posledních letech doplácí právě na to, že sociální skladba nekopírovala historický vývoj a začala prakticky od nuly.
Z mladého města je staré, ve školkách a školách je míst dost. Ale kriticky scházejí sociální služby.
„Přetlak na sociální služby bude dlouhodobý a potrvá nejméně jednu generaci, podle odhadu vývoje obyvatelstva více než dvacet let,“ připustil primátor Havířova Daniel Pawlas (KSČM).
Podobně současnost vnímá i havířovský rodák Petr Minka. Chválí dobrou infrastrukturu s hustou sítí autobusové dopravy, obává se však dalšího populačního vývoje.
„Dnes důchodci, kdysi mladí, se většinou vracejí do svých rodišť. Mladí zase odcházejí za prací,“ poukazuje Minka.
Primátor věří, že se největší havířovské problémy podaří vyřešit. „Sociální oblast je pro nás prioritní. A uděláme vše pro to, abychom ve městě udrželi i mladé. Havířov už není závislý na dobývání uhlí.“
