Sobotní druholigový duel s nádechem krajského derby proti Moravským Budějovicím si však populární Souška rád nechal ujít. Raději zamířil do prvoligové Jihlavy, kde za A tým Dukly poprvé nastoupil jeho vnuk Šimon Szathmáry.
„Jestli jsem váhal, kam jít? Pochopitelně ne,“ usmívá se stříbrný medailista z olympiády v Grenoblu 1968. „Nějaký velký zájem jít na zápas v Brodě jsem ani neměl. Protože jsem se předtím byl podívat, když hrál Brod ve Žďáře. A ten hokej se mi vůbec nelíbil,“ říká otevřeně.
„Myslím, že by se museli hodně zlepšit, abych v Brodě na hokej zase pravidelně chodil. I když... Pochopitelně teď dám přednost Jihlavě,“ má jasno.
K týmu, se kterým získal sedm mistrovských titulů, má stále vřelý vztah. „Nejezdím na všechny domácí zápasy, to je jasné. Ale když hrají nějaký důležitější, třeba s Budějovicemi nebo s Kladnem, tak jsem vyrazil. Člověk se rád podívá na hokej, který je výrazně lepší než u nás,“ tvrdí.
„Důležité ale je, abych sehnal někoho, kdo mě do Jihlavy odveze. Protože já už takhle večer autem nejezdím, nedělá mi to dobře,“ prozrazuje.
Šimon Szathmáry v dresu Dukly Jihlava
Nyní bude mít o důvod víc na Duklu vyrazit. „Jsem samozřejmě rád, že Šimon v Jihlavě je. Vždyť já tam strávil takových let a odehrál tolik zápasů,“ připomíná úspěšné období mezi roky 1963-1979. „A kterého dědka by nepotěšilo, že vnuk nastupuje za stejný mančaft? Doufám, že tam chvíli vydrží.“
V ideálním případě by Szathmáry mohl s Duklou vybojovat postup do nejvyšší soutěže. „Byl bych rád, kdybych se dožil toho, že by Jihlava znovu hrála extraligu. Myslím si, že by si to zasloužila. Vždyť už je to let, co se trápíme v první lize,“ lituje. „To není spojené jen se Šimonem. Ale když tam mám teď vnuka, bylo by to ještě lepší,“ dodává.
