K dětem mám odstup, bráním se té bolesti, říká Hana Zagorová

Hana Zagorová v září oslavila 70. narozeniny a vydala nové album O lásce. Stejně jako jsou její šansony malými příběhy, má ona jeden svůj velký, životní. Nesdílí veřejně jeho podobu, chrání si svá tajemství. Pro týdeník Téma však cípek opony poodhrnula.

K sedmdesátinám jste si nadělila novou desku. Zpíváte dnes šansony jinak, než v mládí?
Myslím, že ne. Jsou věci, které jsou ve vás a musí být vidět ve výrazu. Je to takový můj mikrosvět. A mělo jsem ho už v sedmnácti.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Koho zpěvačka považuje za osudového muže? Byl to Vágner,Rezek, Harapes nebo Margita? Více čtěte v týdeníku Téma.

Když jste nepotřebovala pro tenhle žánr dozrát, o ve vás rezonuje, když šanson zpíváte?
Jsem neskonale šťastná. Zbožňuju to. U každé písně.

Pro ten pocit štěstí se poslední deska, na kterou nadšeně přispívalo i mnoho mladých hudebníků, jmenuje O lásce?
Nazvaná je tak proto, protože tak se jmenuje písnička od Ondry Brzobohatého. A protože láska je všechno. Úplně všechno.

Často je vaším motivem láska, nikdy ale nemluvíte, vyjma manželů, o svých životních partnerech.
To je moje soukromí, není to věc veřejná. Co je komu do toho?

Kvůli nemoci jste musela oželet mateřství. Řešením byla adopce. Měla jste si osvojit malou holčičku...
Byla to holčička, která měla rodinu. Neměla jsem ji ani týden, když někdo donesl její babičce, že ji mám adoptovat a ona se ozvala. Najednou byl konec. A já si uzavřela celou tuto kapitolu. Vím, že mi prostě není přáno. Je to oblast, která se vám úplně uzavře. Naopak ještě získáte trochu odstup k jiným dětem. Tělo se tak asi brání té hluboko ukryté bolesti.

Psalo se, že jste na počátku 90. let přerušila pěveckou dráhu, právě proto, že se víc věnujete Štefanovi Margitovi a vztahu. Vy sama jste si ale zakoketovala s výrazem vyhoření. Co byla ta pravá příčina?
To šlo ruku v ruce. A ano, měla jsem pocit, že všechno, co jsem měla ve zpěvu udělat, je hotovo. A snadno by se mohlo snadno stát, že bych šla na jeviště bez pocitu, pro který to dělám. A to jsem nechtěla zažít.

Proč jste se pak po dvou letech vracela?
Strašně se mi začalo stýskat. Po lidech, po písničkách, po úspěchu, po natáčení. Asi bylo dobře, že jsem to utnula tak celistvě. Celé to zase dozrálo do okamžiku, kdy jsem to mohla chtít zpátky.

Bála jste se, že naskočit zpátky nepůjde?
Já ne, ale všichni kolem ano. Když přestanete na několik let, všechno se posune a není jednoduché naskočit do stejného vlaku. Povídali jsme si o tom, ale já si jejich strachy nepřipouštěla, nezaváhala jsem.

7. září 2016