Studie porovnává stav inkluzivního vzdělávání v jednotlivých krajích v letech 2012 a 2015. V tomto období v běžných školách po celé republice jednoznačně přibývalo dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami, tedy dětí se zdravotním či mentálním handicapem nebo poruchami učení.
Zatímco před čtyřmi lety bylo ve školách formou individuální integrace vzděláváno 57 procent těchto dětí, loni to bylo již 63 procent z nich.
„V případě řady krajů došlo pouze ke skupinové integraci, kdy se žáci sice vzdělávají na školách hlavního vzdělávacího proudu, avšak stále segregovaně v samostatných třídách,“ poznamenávají kriticky autoři studie s tím, že v takovém případě se nejedná o skutečnou integraci handicapovaných.
Pochvalují si naopak zlepšení situace handicapovaných středoškoláků. „Zaznamenali jsme nárůst počtu studentů se speciálními vzdělávacími potřebami na středních školách, což může být důsledkem zlepšení přístupu na střední školy pro tyto žáky,“ uvádí studie. Zhruba polovina žáků, kteří mají na základní škole speciální vzdělávací potřeby, pokračuje po absolvování deváté třídy ve studiu na škole střední.
| Kraj | 2012 | 2015 |
|---|---|---|
| Moravskoslezský | 6089 | 7635 |
| Středočeský | 4930 | 6627 |
| Praha | 4317 | 5273 |
| Ústecký | 3824 | 4428 |
| Jihomoravský | 3092 | 3822 |
| Královéhradecký | 4125 | 4022 |
| Olomoucký | 2333 | 2759 |
| Plzeňský | 2700 | 2730 |
| Vysočina | 2003 | 2696 |
| Pardubický | 2245 | 2516 |
| Liberecký | 1331 | 1738 |
| Zlínský | 2065 | 2045 |
| Karlovarský | 920 | 1587 |
| Jihočeský | 914 | 1347 |
| Česká republika | 40 888 | 49 225 |
Analýza dále ukazuje, že v uplynulých letech klesaly počty praktických a speciálních škol. Mezi roky 2012 a 2015 jich v Česku ubylo celkem jednadvacet.
Nejvíc dětí s diagnózou je v Hradci, nejméně v Plzni
Na první pohled zarážející je rozdílný podíl handicapovaných dětí v jednotlivých krajích, ačkoli by jejich rozložení v populaci mělo být více méně rovnoměrné.
Celkově největší podíl dětí, jimž odborníci diagnostikovali speciální vzdělávací potřeby, je v Královéhradeckém kraji (téměř sedm procent), nejméně pak na základních školách v Jihočeském kraji a na Plzeňsku (necelá tři procenta).
Podíl handicapovaných z celkového množství žákův roce 2015, na ZŠ Královéhradecký - 6,6 % Karlovarský - 6,1 % Jihomoravský - 5,6 % Olomoucký - 5,4 % Středočeský - 5,2% Moravskoslezský - 5,2 % Pardubický - 5 Ústecký - 4,5 % Liberecký - 4,4 % Praha - 4,3 % Vysočina - 4,1 % Zlínský - 3,4 % Jihočeský- 2,9 % Plzeňský -2,6 % |
Největší rozdíly mezi kraji jsou v počtech dětí s poruchami učení a chování. Podle autorů studie to je pravděpodobně způsobeno odlišným přístupem v diagnostice jednotlivých školských poradenských zařízeních.
Větší počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se podle autorů nachází ve velkých městech. Význam má i podíl dětí se sociálním znevýhodněním, který je nejvyšší v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.
Jednotlivé kraje se dosud lišily i ve způsobu financování inkluzivního vzdělávání, které se tak neřídilo jednotnými pravidly, ale záviselo na rozhodnutí příslušných politických reprezentací. „Je proto téměř nemožné provést srovnání jejich finanční podpory inkluze. Tento fakt vede k nízké transparentnosti a ztěžuje kontrolu ze strany státních úřadů. Navíc při stávajícím systému sběru dat je velmi obtížné zhodnotit celkovou efektivitu hospodaření krajů v oblasti inkluzivního vzdělávání,” říká jedna z autorek studie Sasha Prokosheva.
V krajích se lišily rovněž možnosti škol získávat pro handicapované žáky asistenty pedagoga. Zatímco například v Jihomoravském a Zlínském kraji připadá na sto žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami největší počet asistentů (46, respektive 39), v Pardubickém a Libereckém kraji je jich nejméně.
Autoři kritizují nízký důraz krajů na metodické vedení škol a další vzdělávání pedagogů. „Zdá se, že krajské odbory školství se jen málo věnují metodickému vedení škol při zavádění inkluze,“ uvádí Robert Basch z Nadace Open Society Fund. „Pro budoucnost je nutné stanovit podporu a rozvoj inkluzivního vzdělávání za prioritní oblast a poskytovat nejen finanční, nýbrž rovněž metodickou podporu,“ dodává.
Od září se má systém sjednotit
V září vstupuje do praxe inkluzivní novela školského zákona, která by měla roztříštěný systém v jednotlivých krajích sjednotit. Hlavní změnou je, že děti, kterým školská poradenská zařízení diagnostikují speciální vzdělávací potřeby, budou mít ze zákona nárok na to, aby jim škola zajistila potřebná podpůrná opatření, jako například asistenty pedagoga, speciální učební pomůcky, individuální přístup a tak dále.
PŘEHLEDNĚ: Start inkluze |
Řada škol integrovala handicapované žáky již v uplynulých letech. Rozdíl oproti dřívějšku však spočívá v tom, že školy žádající o podpůrné prostředky je často nedostávaly, protože kraje na všechny neměly finance. Od září přidělování asistentů kraj nemůže ovlivnit. Pokud školské poradenské zařízení navrhne, že dítě asistenta potřebuje, kraj musí finance dodat. Předpokládá se proto, že například asistentů na běžných školách výrazně přibude.
Školská poradenská zařízení musí od září do dvou let provést novou diagnostiku u všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Konečné rozhodnutí o tom, zda dítě půjde do běžné či praktické školy, však zůstává na rodičích.
