Oba teď tráví čas v Plzni, kde má klub od Uralu stejně jako loni soustředění. A v pátek od 18 hodin se domácí Škoda utká s Avtomobilistem v přípravném duelu.
„Nad tím nepřemýšlíte, je to automatické, zvlášť v cizině si krajani musí pomáhat,“ popisuje Koukal svou roli. „Honza je v Rusku poprvé a dobře vím, co to obnáší. Zaplaťpánbůh za Martina Cibáka, kterého jsem měl svou první sezonu v KHL v Nižněkamsku. Nebýt jeho, tak ani nemám kde spát,“ vzpomíná centr, který v polovině srpna oslaví 34. narozeniny.
To Buchtele přijímal gratulace k šestadvacetinám už minulý týden přímo v Plzni. „Přijela rodina i přítelkyně, užili jsme si to. A i klukům jsem nějaké to pivko zaplatil,“ říká Jan Buchtele. Než podepsal smlouvu, zjišťoval od Koukala informace o životě v Jekatěrinburgu.
„Ale moc toho neřekl. To až po podpisu to na mě všechno nahrnul,“ usmívá se Buchtele a jeho spoluhráč oponuje. „Hned věděl, co ho čeká prvních čtrnáct dnů v Kurganově, to ať si nevymýšlí,“ připomíná Koukal tréninkové centrum dvacet kilometrů za městem, kde byli hráči Avtomobilist uzavření první dva týdny letní přípravy.
„Pravda, u nás jsem hrál za Pardubice a Spartu a nestalo se mi, že bych na ledě tahal za sebou pneumatiku a měl vestu. To jsem poznal až teď v Rusku. Ale za pár dnů si zvyknete. A teď v Plzni už makáme hlavně s pukem, to už je o něčem jiném,“ reaguje Buchtele.
První týdny v Rusku budou dokonce spolu i v jednom bytě. Koukal přepustil Buchtelemu ten svůj a hledá si nové bydlení. „Někdo bude vařit, někdo žehlit,“ vtipkuje mladší z dua. Loni měl Koukal v týmu jiného českého spoluhráče, jenže gólman Jakub Kovář zamířil do Čerepovce i kvůli sporům s rázným trenérem Razinem. Ten i na plzeňském ledě dokáže zvednout hlas, až se prosklené stěny otřásají.
„Noví kluci se ptali, jestli to tak je furt. Já jim říkám:,Hoši, tohle ještě nic není,’“ míní Koukal. „Je pravda, že s tímhle se musíte srovnat. Každý má jinou povahu a pro někoho je složité si na tenhle styl koučování zvyknout. Ale je na každém hráči, aby se to naučil.“
Koukal v NHL načíná pátou sezonu. První dvě působil v Nižněkamsku, pak rok v Jokeritu Helsinky a loňskou sezonu už válel za Avtomobilist. „Nějakou pozici v týmu už snad mám. Ale to neznamená, že bych se teď na ledě jen vozil,“ konstatuje a přidá i srovnání mezi Ruskem a Finskem. „Když jsem byl v Jokeritu, vyzvedl mě vedoucí týmu na letišti, zavezl do bytu, po cestě ukázal nejbližší potraviny, dal heslo na wifi. Druhý den ráno přijel tranzit, odvezl mě na zimák, po návratu mi do auta nastavil chlapík českou navigaci a já druhý den jezdil sám po Helsinkách. Tohle v Rusku nezažijete, všechno si musíte zařídit sám. Ale to k tomu asi patří...“
To Buchtele naopak ví, že ho v premiérovém angažmá v cizině čeká tuhý boj o místo. „Je tady šest formací a víme, že hrát nemůžou všichni. Nikdo na ledě nic neošidí. Ale zároveň musím říci, že jsem čekal, že nás nové teď ostatní moc brát nebudou. Je to naopak, snaží se, abychom rychle zapadli.“
Poslední dny Buchtele trénuje na stadionu, kde před pár měsíci se Spartou slavil postup do finále extraligy. Tehdy v Plzni rozhodlo šesté semifinále a gól Pecha v prodloužení. „Vzpomínky jsou to příjemné, to je jasné. Skvělá série a pořád si vybavuji, jak jsme tady radostí skákali na Pecháčka, když dal gól a ukončil to,“ usmívá se útočník.
Se Spartou nakonec vyválčil ligové stříbro. Jekatěrinburg v minulé sezoně postoupil do play-off KHL, ale v semifinále ho vyřadil poměrem 4:2 na zápasy pozdější vítěz z Magnitogorsku i s Janem Kovářem.
„Myslím, že jsme je potrápili víc, než čekali. Já si dokonce ve dvou zápasech v duchu říkal, že bychom mohli vyhrát celou sérii. A to se mi nestává často. Pravda, pokaždé jsme pak do tří minut dostali gól, tak už jsem si to pak zakázal,“ glosuje Koukal. A pochvaluje si, že většina týmu zůstala pohromadě. „To není v Rusku zvykem. V Nižněkamsku jsme postoupili do play-off, což byl jasný cíl klubu po předchozí zpackané sezoně. Ani hokej jsme nehráli špatný. A stejně v létě půlka mančaftu zmizela...“
Pomůže Jekatěrinburgu i kemp v Plzni k ještě lepší sezoně, než byla ta uplynulá?
