Obávaná lajna pardubických mladíků „KKP“ se tehdy uvedla dobře - Koukal nahrál Kolářovi na gól a Češi vyhráli 2:1. Kolářovi, Koukalovi i Průchovi předpovídali slávu podobnou kladenské „blue line“.
Jenže...
Ačkoliv jsou stále v kontaktu, jejich hokejové osudy se rozešly a už se zřejmě nespojí - Průcha se dostal i do NHL, ale kvůli problémům s hlavou od sezony 2012/2013 nehraje a teď tráví čas na Floridě. Kolář momentálně hostuje z Pardubic v Jihlavě.
„Málokdy se stane, že by se ta lajna udržela pohromadě, nějak se to vždycky rozpadne. Ta dvojice se ještě udržet dá. Kdyby se Količ nezranil tenkrát v Nižněkamsku, tak jsme mohli hrát spolu doteď,“ vzpomíná na parťáky reprezentant Koukal.
„Bráchovi musím zavolat“Martin Koukal se v roce reprezentační premiéry bratra Petra stal mistrem světa v běhu na lyžích, hodilo by se tedy, aby byl ve čtvrtek přítomen na jubilejním zápase v Třinci. Ale zkušený lyžař o tom vůbec neví. „Teď někdy jsem ho viděl v televizi, jezdil tady v Ostravě. Musíme si zavolat, dlouho jsem s ním nemluvil. Rodiče ani manželka o tom taky nevědí, možná si to teď přečtou na internetu nebo v novinách," popsal Koukal, jak jeho 100. zápas (ne)prožívá rodina. |
„Ale já jsem měl mezeru, když to přeženu, tak jsem zažil v nároďáku dvě etapy. První sezona byla vyloženě super (připsal si 12 startů), pak jsem byl na jednom letním kempu po sezoně (odehrál dva duely s Běloruskem v roce 2008) a až od roku 2010 jsem tam stabilně,“ bilancuje útočník Jekatěrinburgu proces v českém dresu. Rodák ze Žďáru nad Sázavou vydržel z pardubických talentů nejdéle na vrcholu, důkazem dlouhodobé výkonnosti je i jeho stovka startů v národním mužstvu.
Právě v roce 2010 byl Koukal členem kádru, který na mistrovství světa v Německu senzačně vybojoval zlaté medaile. „Samozřejmě je to ten nejsilnější zážitek. Ale když se řekne nároďák, tak mám v hlavě kempy před mistrovstvím světa, když se potkáváme po sezoně, je to uvolněné, velká sranda. Baví mě taková pohodová atmosféra pohodová, navíc pak když se tam člověk dostane, pak je to velká radost,“ tvrdí 33letý defenzivní dříč.
Největší reprezentační zklamání naopak zažil nedávno - v květnu na mistrovství světa v Praze domácí tým pod vedením Vladimíra Růžičky skončil po dvou porážkách se zámořskými mužstvy bez medaile.
„Jo, tak to bude mrzet dlouho. Bohužel. Ta medaile byla hezká, líbila se mi,“ ukazuje Koukal kulatý a nezvykle tlustý tvar medaile se skleněnou výplní z loňského šampionátu. „Ale hokej se nedá nalajnovat.“
Co pro něj vlastně současné jubileum znamená?
„Člověka potěší, že se dokázal na tu metu dostat, že měl výkonnost a trenéři ho zvali. Každá nominace mě potěší, je vidět práce hráče a že nezvou někoho jen tak za dobrý jméno,“ odpovídá Koukal a se smíchem dodává: „Stovka je pěkný číslo. Naštěstí to není dvě stě jako u Čáslavy.“
A kolik utkání plánuje přidat?
„Už jich moc nebude, myslím,“ ušklíbne se. „Neplánuju končit s hokejem, ale věk nezastavím. Budu jezdit do doby, když budu mít výkonnost. Pokud mě trenéři mě budou zvát, rád pojedu.“
Možná si ho vybere i kouč Vladimír Vůjtek do Ruska na mistrovství světa. Vždyť s Ruskem zažívá speciální zápasy, v Rusku hraje a v Moskvě se mu na minulém turnaji Channel One dařilo.
Vedle Tomáše Vincoura a Lukáše Radila nastoupí i při domácích duelech. „Vyšlo nám to, komunikace fungovala, jsem rád, že jsme zůstali pohromadě.“
