Čokoládová dílna patří pod neziskovou společnost Čoky, kterou vede Miriam Žáková. Do tajů výroby čokolády ji zasvětil jeden z jejích svěřenců. „Bylo to na oplátku za to, že jsem mu kdysi pomohla. A já teď tu zkušenost předávám dál, dalším klientům. Kruh se uzavřel,“ směje se a dodává, že vedle čokolády už v dílně začali s výrobou zákusků.
„Při výrobě se používá jen máslo, vejce a šlehačka, bez jakýchkoli náhražek. A snažíme se omezit cukr. Většinou je tam o třetinu míň, než je v receptu uvedeno. Do medovníku, naší speciality, dáváme domácí med od místních včelařů,“ vysvětluje.
V sousedství čokoládovny je dílna, kde se pracuje s voskem, vedle zas vznikají nerezové šperky a o kus dál skleněné vinuté korálky. Všechno je ruční výroba.
Tady obyvatelé Domů na půl cesty zjišťují, co znamená chodit pravidelně do práce. Často jsou to lidé do 26 let, kteří mají za sebou vězení, výchovný ústav nebo dětský domov. Někteří mají zkušenosti s drogami nebo prostitucí.
„V našich provozovnách nejde prvotně o zisk. Především to jsou sociálně terapeutické dílny. Naši klienti tady získávají úplně první zkušenosti s prací. Učí se, co všechno to obnáší, když mají smysluplnou práci, vytvářejí si základní návyky, stanoví si reálné cíle, někteří se dokonce vrátí do školy. Řada z nich se pak dokáže postavit na vlastní nohy,“ vysvětluje Miriam Žáková.
A přidává příběh, který má, jak se zdá, dobrý konec. „Měli jsme tu klientku, se kterou jsme se několikrát museli rozloučit. Její matka byla na drogách, ona sama je brala a nechtěla to řešit. Pak ale otěhotněla a řekla si, že to tomu dítěti nemůže udělat. Začala sekat latinu. Dokázala s drogami skončit, vrátila se do školy. Našla si náhradní babičku a dědečka, kteří jí hlídají malou, když musí být ve škole. Letos bude maturovat,“ vypráví Žáková.
S hrdostí doplňuje, že mladá žena navíc začala sama pomáhat dětem v dětských domovech. „To jsou chvíle, kdy si říkám, že naše práce má smysl,“ dodává.
