Tradice českého zbrojního průmyslu je veliká. Vnímáte, že v posledních letech se jeho význam opět zvedá?
Ano, význam českého zbrojního průmyslu se pomalu začíná zvedat a půjde-li to takto dále, za takových 10 až 15 let budeme opět moci říci, že v oblasti obranného průmyslu opět patříme k evropské špičce a při obraně naši vlasti se můžeme z velké části spoléhat na vlastní technické prostředky.
Petr Rusek (46)je absolvent Vysokého učení technického v Brně, fakulty strojní. V devadesátých letech pracoval v podniku TOS Svitavy, kde se z marketingového pracovníka vypracoval na pozici obchodního ředitele. V letech 1999 až 2008 spojil svou profesní dráhu s výrobcem autobusů Karosa (IRISBUS), v němž působil jako obchodní ředitel a člen představenstva. V roce 2008 přišel do skupiny Excalibur zbrojaře Jaroslava Strnada na pozici ředitele a předsedy představenstva choceňského výrobce Composite Components. Poté, co Strnad získal většinový podíl v kopřivnické automobilce Tatra, se stal obchodním ředitelem a dnes už je předsedou představenstva Tatra Trucks. Je ženatý a má dvě děti. |
Co jsou podle vás tradiční české oblasti zbrojařiny, na kterých může tento průmysl v budoucnu stavět?
Jsou to především výrobky našeho strojírenství - střelné zbraně, automobily, bojová vozidla, munice a střelivo, zdravotní prostředky, prostředky protichemické ochrany a prostředky pro zdravotnictví. V posledních desetiletích jsme ztratili schopnost vyvíjet a vyrábět vojenská letadla a naopak jsme získali schopnost podílet se na vývoji a výrobě prostředku elektronické obrany a boje, tedy radarových systémů.
Jakou povahu skutečných bezpečnostních hrozeb pro Česko vidíte vy?
Pokud budeme v budoucích letech čelit bezpečnostní hrozbě, bude to hrozba nikoliv přímého útoku nějakého našeho vnějšího nepřítele jakožto státu. Bude to hrozba nepokojů, terorismu, drancování a útoku skrytého a do okamžiku útoku nenápadného ale dobře organizovaného nepřítele. Bude to pravděpodobně jakási zvrácená partyzánská válka, kdy ovšem ti partyzáni budou našimi nepřáteli, kteří se nebudou štítit ničeho a udělají kdykoli cokoli, aby nám ublížili a poškodili nás. Naše obranné síly budou zřejmě muset být velice mobilní, schopné fungovat v malých a nezávislých skupinách, schopné chránit a bránit naši státní hranici a obyvatelstvo kdekoli uvnitř státu.
Co by měl tedy z toho pohledu zajistit český obranný průmysl?
Měli bychom být schopni vyrábět vlastními silami prostředky, které naše ozbrojené sily pro tuto misi budou potřebovat. Tedy střelné zbraně malých i velkých ráží s krátkým i středním dosahem, munici a střelivo pro ně, vozidla od civilních až po těžká obrněná, komunikační techniku, schopnost opravovat naše letadla a vrtulníky, vyrábět průzkumné mechanické i elektronické prostředky, prostředky k zajištění zásobování armády i civilního obyvatelstva energiemi, vodou, potravinami, oděvy, obuví, výstrojí a prostředky pro poskytování zdravotní a protichemické ochrany ozbrojeným složkám i obyvatelstvu.
Jaké příležitosti z toho plynou pro Tatru?
Byli bychom velice rádi, kdyby Tatra byla zařazena do seznamu „strategicky významných obranných podniku ČR“. Počítám s tím, ze z členství v tomto klubu by pro nás plynulo více povinností a závazku než výhod. Výhodami jednzančně bude významná reference pro zahraniční ozbrojené složky. Neboť rozhodnou-li se vedoucí představitele nějakého státu zařadit domácí společnost mezi domácí strategické výrobce, dávají jasně najevo, že společnost či její výrobky jsou jedinečné, budou si pečlivěji sledovat ekonomické zdraví tohoto výrobce a tudíž zákazník nemusí mít z nákupu výrobku standardní obavy. Za jednu z největších překážek při nákupu domácích výrobků obranného průmyslu považuji obavu politiků z reakce sdělovacích prostředku a laické veřejnosti, pokud se rozhodnou upřednostnit jediného domácího výrobce před bežně v regionu nabízenými zahraničními značkami. Lidé za vším vidí spiknutí a korupci.
Ministři teď hovoří o vyšší podpoře domácích výrobců. Jaký typ popdpory byste přivítal?
Myslím si, ze stát dává domácím obranným podnikům podporu tak velkou, jakou mu umožňují současné zákony. Představme si, ze stát funguje na podobnych principech jako třeba rodina. Komu z nás by se líbilo, kdybychom si chtěli koupit osobní rodinný automobil, vybrali bychom si Škodu Octavii, ale přišel by za námi starosta našeho města a řekl by nám: „pro přepravu čtyř členu vaši rodiny bohatě stačí indické mini vozidlo Tata Nano. Sice má maximální rychlost 90 km/h a nepojme více než 4 lidi, ma v republice jen jeden servis, ale je na trhu nejlevnější. Do takové situace mnohdy tlačíme armádní nákupčí a pak se divíme, proč jim jakýkoli nákup trvá tak dlouho a proč nenakupuji pro vojáky to, co vojáci skutečně potřebují. Velice kladne hodnotím i pomoc státu a jeho představitelů při pronikání našich společnosti na náročné zahraniční trhy. Bývalo jakousi módou stěžovat si na slabou podporu státu. Již několik let se však stát snaží nám, exportérům pomáhat. Jako příklad mohu uvést významnou podporu při při našem snažení o návrat Tatry na pozici dodavatele pro armádu Indie.
V jakých zbraňových systémech je podle vás Česko soběstačné, v jakých nikoliv?
Jako stát nejsme soběstační téměř v ničem. Většinu strategických surovin tak jako tak dovážíme a dovážet jich budeme stále více. Třeba vliv rušení černouhelných dolů a postupná ztráta schopnosti vyrábět železo. Již téměř neexistuje finální výrobek, který by mohl být kompletně vyráběn v České republice. Téměř soběstační jsme ve výrobě kolových vozidel, ručních střelných zbraní, střeliva, prostředků protichemické ochrany, zdravotních prostředků, prostředků elektronického průzkumu a opět snad začínáme být soběstační ve výrobě cvičných letadel. Měli bychom však plánovitě pracovat na tom, abychom v některých oborech obranného průmyslu měli výrobky, které budou v Evropě a ve světě velice žádané a nebojím se říci téměř unikátní a nenahraditelné. Za tyto výrobky pak v případě snížení významu peněz budeme moci požadovat dodávky jiných strategických materiálů, které u nás nejsou a nebudou k dispozici.
Jak hodnotíte propojení českého a slovenského zbrojního průmyslu? Je pravda, že se svým způsobem opět propojuje jak za federálních dob?
Český a zejména slovenský obranný průmysl byl záměrně téměř zničen, zlikvidován a rozbit. Žili jsme v bláhové představě, že kdosi zvenku našich států bude v případě ohrožení našich států s radostí nasazovat svoji techniku a zdraví i život svých obyvatel a vojáků jen proto, že nám bude chtít pomoci a od nás nebude požadovat žádnou podporu a spoluúčast.
Obranný průmysl našich dvou států posledních sto let spolupracoval a já doufám, že spolupracovat bude. Obranný průmysl našich dvou států, pokud bude spolupracovat, se je schopen velice dobře doplňovat, sdružovat finanční a technické zdroje k vývoji nových výrobků a doplňovat se i v oblasti výrobních schopností a kapacit, včetně vzájemné obchodní spolupráce.
Dění kolem bezpečnosti se nyní hodně vyhrocuje. Přece jen, nejde i o záměrné strašení, které se najednou hodí jak některým politikům, tak i firmám?
Ve svých názorech jsem nehovořil o žádných strašácích a černých scénářích. Hovořím o situacích, které mohou nastat, ať se nám to líbí nebo ne, o situacích, které se obyvatelům některých vyspělých zemí jevily před deseti lety také jako nesmyslně pesimistické a nereálně kritické – dnes jim však ke svému překvapení a úžasu čelí. Hovořím o tom, že každý správný hospodář se musí cíleně připravovat i na nepříjemné situace, u kterých si přeje, aby nikdy nenastaly.
