Podle dostupných údajů tajných služeb dosud na území ovládané Islámským státem dosud odcestovalo asi 220 Francouzek, z toho třetina z nich se k džihádistům přidala po konverzi na islám. Většina z nich stále zůstává v obsazených městech Sýrie a Iráku. Utéct ze spáru islamistů se podařilo jen několika ženám.
Kasikiová do Sýrie před časem odcestovala i se svým malým synem. V baště islamistů Rakká však na ni nečekal slibovaný ráj na zemi, ale každodenní teror a zoufalství. Drobná 34letá Francouzka se proto rozhodla prchnout a po návratu do Francie o svých zážitcích z chalífátu napsala knihu. Pojmenovala ji V noci jménem Daeš.
Kasikiová se narodila v Demokratické republice Kongo, rodiče ji vychovali jako rozhodnou a nezávislou katoličku. V devíti letech jí zemřela matka a zdrcená dívka odcestovala za svou starší sestrou do Paříže.
Cesta do Sýrie
V nové vlasti našla nový smysl života coby sociální pracovnice. Pomáhala zejména přistěhovalcům na předměstí Paříže, píše server The Guardian. Zlom přišel poté, co konvertovala k islámu. Svému manželovi se o tom nezmínila. Začala se stýkat s trojicí muslimských mladíků, kteří pro ni byli jako bratři.
V září roku 2014 její kamarádi zmizeli neznámo kam. Později se ukázalo, že odcestovali do Sýrie. S Kasikiovou si začali pravidelně psát. „Myslela jsem si, že mám situaci pod kontrolou, s odstupem ale vím, že se snažili rekrutovat lidi jako já. Postupně začali využívat mých slabostí. Věděli, že jsem sirotek, že jsem konvertovala k islámu,“ vzpomíná Kasikiová.
‘I went to join Isis in Syria, taking my four-year-old. It was a journey into hell’ https://t.co/JPhS23kmCj pic.twitter.com/iEt0tFaRT2
V únoru 2015 svému manželovi sdělila, že plánuje odletět do Turecka, kde bude pomáhat v jednom istanbulském sirotčinci. Její plány však byly jiné. Spolu se čtyřletým synem odjela do Sýrie. Novým domovem jí mělo být město Rakká. Z popisu svých kamarádů očekávala, že na ni bude čekat život jako v ráji. Místo toho ji islamisté zakázali vycházet na ulici, musela chodit zcela zahalená, zabavili jí cestovní doklady a zakázali komunikovat s rodinou.
V Rakká začala pracovat v tamní nemocnici. Šokovaly ji otřesné podmínky i arogantní jednání místního personálu. Po deseti dnech si uvědomila, že cesta do Sýrie byla obrovská chyba. „Ptala jsem se, jestli mě pustí domů. Každý den. Říkala jsem, že mi chybí rodina a že můj syn potřebuje vidět otce. Nejprve se vymlouvali, pak mi začali vyhrožovat, že pokud se pokusím utéct, ukamenují mě,“ popisuje.
Útěk se synem pod nikábem
Strach měla také o svého syna. Když ho chtěl jeden francouzský džihádista vzít na modlitbu do mešity, Kasikiová se ohradila. Odměnou jí byla rána do obličeje. Se synem skončila ve speciálním příbytku, který byl domovem pro desítky žen z ciziny a jejich děti. Ty na televizních obrazovkách nadšeně sledovaly popravy rukojmí ze Západu.
‘I went to join #Isis in Syria, taking my 4-year-old. It was a journey into hell’ https://t.co/JAvsx5AtwG #Daesh pic.twitter.com/SRlebjQRcK
Z přísně střeženého domu se jí spolu se synem podařilo utéct ve chvíli, kdy strážci organizovali svatbu jedné z místních žen s džihádistou. Kasikiová objevila nezamčené dveře a vydala se na útěk. Úkryt našla u jedné z místních rodin. Podařilo se jí kontaktovat syrské opoziční bojovníky, se kterými byl v kontaktu i její manžel ve Francii. Na konci dubna loňského roku s pomocí mladého Syřana spolu se synem ukrytým pod nikábem odcestovala k hranicím Turecka.
Po návratu do Francie strávila dva měsíce ve vězení. Opakovaně ji vyslýchala tajná služba. Nyní je zpátky u své rodiny. Stále jí hrozí obvinění z únosu dítěte. „Pořád se k tomu vracím a sama sebe se ptám, jak se to mohlo stát. Jak jsem to mohla udělat? Byla jsem naivní, zmatená, křehká a zranitelná. Jak mě však mohli tihle obyčejní kluci vymýt mozek? To je otázka, kterou si neustále kladu,“ říká Kasikiová.
Jejím jediným přáním je nyní zabránit, aby si kdokoli další musel projít stejným peklem jako ona. I proto se svůj příběh rozhodla zaznamenat v autobiografické knize.
