V baště Islámského státu, syrském městě Rakká, se rozezněly sirény. Umístěné jsou na nejvyšších budovách a nejrušnějších křižovatkách. Jejich jekot oznamuje blížící se nálet spojeneckých letounů. Mimo civilistů do bezpečí utíkají také desítky džihádistů.
„Jakmile slyší sirény, okamžitě opouští své posty. Někteří dokonce zastaví uprostřed cesty a svá vozidla nechají napospas bombardování,“ popisuje pro server Israel National News jeden z bývalých obyvatel Rakká.
Islamisté pří úprku míří do nenápadných staveb. Jakmile za sebou zavřou dveře, jsou v bezpečí. Před nimi jsou stovky metrů tunelů, které vybudovali díky otrocké práci svých zajatců. Mají je chránit před nálety a v případě pozemního útoku jim umožní nepozorovaný útěk. Právě kvůli budování rozsáhlých podzemních sítí v obsazených městech počet zabitích stoupenců Islámského státu ani zdaleka neodpovídá intenzitě náletů.
Podzemní tunely se nerozkládají jen pod syrským městem Rakká. Po listopadové ofenzivě je objevili také kurdští bojovníci v Sindžáru. „Vykopali tady takovou síť tunelů, že v podstatě zničili veškerou infrastrukturu Sindžáru. Tunel je pod každou ulicí a veřejnou budovou, která zůstala netknutá,“ popsal představitel sindžárské městské rady Wajs Fajk. Na budování tunelů podle něj islamisté poslali asi 700 vězňů z města Tal Afar v Iráku, píše server International Business Times.
Fajk tvrdí, že ve městě je na 70 tunelů. V mnoha z nich islamisté ukrývali krabice s municí, lékařské vybavení a bomby. V jednom z tunelů jich vojáci našli asi 90. „Podobné tunely jsou ve všech městech, které obsadili. Jejich strategií je útěk do tunelů v případě náletů bezpilotních letounů,“ potvrzuje výpovědi obyvatel Rakká generál Samí Mulla Mohammed Boslí.
Tunely pod Ramádí
Podzemní tunely hrály klíčovou roli také v nekonečném boji o město Ramádí, které islamisté ovládali dlouhé měsíce. Až těsně před koncem roku ho po masivní ofenzivě irácké armády a spojeneckých náletů ztratili. Když vojáci obsazovali centrum města, začali objevovat spletitou síť tunelů. „Zjistili jsme, že se zakopali a ukrývali pod zemí,“ uvedl pro CNN velitel irácké protiteroristické jednotky Samí Kathím.
Tunely Islámského státu podle dosavadních nálezů nejsou žádné složité inženýrské stavby. Běžně se nachází v hloubce asi deseti metrů pod zemí a nejsou širší než dva metry. „Budují je mezi domy tak, aby nemuseli chodit po ulicích, kde by je viděly letouny. Tunely se posléze větví. Některé mají kilometr, jiné 700 nebo 800 metrů,“ popisuje Kathím. V některých je dokonce zavedena elektřina a slouží jako úkryt vysoce postaveným představitelům Islámského státu.
Samostatnou kapitolou je prohledávání tunelů po porážce islamistů. Podle vojáků se jedná o extrémně nebezpečnou práci. Džihádisté tunely mnohdy zaminují a každý krok tak může pro irácké a kurdské bojovníky znamenat smrt. „První muž, který se vydá do tunelu, na svých bedrech nese životy svých spolubojovníků,“ popisuje Kathím.
Hamas jako vzor
Budování tunelů není v moderních konfliktech ničím novým. Zřejmě nejpropracovanější systém mají bojovníci Hamasu, kteří tunely budují na hranicích Pásma Gazy (více zde). Díkypodzemním chodbám mohou provádět ozbrojené akce na izraelském území.
Labyrint tunelů pod Gazou. Inženýři Hamasu trumfnou i Vietkong |
V roce 2006 například unesli izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého pak více než pět let držli v zajetí. (o jeho osudech čtěte více zde).
Rozsáhlé tunely zajistily izraelské ozbrojené složky také v září a říjnu roku 2013. Některé z tajných podzemních chodeb byly úzké a na první pohled vypadaly jako obyčejné studny. Další byly o poznání širší a vešly se do nich i koleje s důlními vozíky. Stovkami tunelů putovalo do Pásma Gazy z Egypta vedle zbraní třeba i běžné zboží pro zhruba 1,7 milionu Palestinců (více o tunelech na Sinajský poloostrov čtěte zde).
