Liptákovo trestní stíhání zastavil Obvodní soud pro Prahu 4 v srpnu 2015. „Soud dospěl k závěru, že na jednání obviněného musí být uplatněna amnestie prezidenta republiky a vlády Republiky československé ze dne 6. 5. 1960,“ odůvodnil rozhodnutí ze srpna letošního roku soudce Michal Dvořák.
Žaloba bývalého prokurátora pověřeného správou Okresní prokuratury v Kralupech nad Vltavou vinila z podílu na vysídlení dvaceti rodin včetně nezletilých dětí v období od ledna do června 1953. Po rozhodnutí komise se museli stěhovat do ubytoven v různých částech republiky, například do Lanškrouna, Hanušovic, Trutnova nebo Čáslavi.
Novotného amnestiePo Liptákově údajném provinění v roce 1953 následovaly amnestie už v letech 1955 a 1957. Ta z roku 1960 byla nejširší. „Amnestie z 9. května 1960 byla největší amnestií politických vězňů v ČSR. Brány věznice prošlo 5601 politických vězňů (od generála Karla Kutlvašra, přes biskupa Štěpána Trochtu až po Gustáva Husáka) a 1491 kriminálních vězňů,“ přiblížil historik Jaroslav Rokoský. Dodnes se neví, kdo přesně byl iniciátorem této amnestie a kdo měl vliv na její definitivní podobu. Návrh na ni předložili ministr spravedlnosti Václav Škoda, generální prokurátor Jan Bartuška a ministr vnitra Rudolf Barák v lednu 1960. „Nejcitlivější záležitostí této amnestie byli tzv. prominenti, tedy ti, kteří zastávali v demokratických poměrech významné politické a hospodářské funkce a ti, kteří byli před rokem 1945 členy KSČ,“ zmínil historik. |
Lipták se řídil nezákonnou ministerskou směrnicí, která samostatně hospodařící zemědělce považovala za vesnické boháče, kulaky s nepřátelským poměrem k lidově demokratickému zřízení. „Obviněnému byl znám rozpor Směrnice s tehdy platnými právními předpisy, konkrétně s Ústavou Československé republiky,“ uvádí se v srpnovém usnesení soudu.
Mělnická státní zástupkyně Jaroslava Petrášová podala obžalobu letos v květnu. Uvedla tehdy, že u soudu jsou připraveni svědčit i potomci poškozených sedláků (více zde). Promlčení případu ani po 62 letech nehrozilo, protože komunistické zločiny podle judikatury nepodléhají promlčení.
„Žalobu jsem podala k našemu soudu, ale po žádosti obžalovaného byla přeložena do Prahy,“ vysvětlila. Lipták, kterému je dnes 87 let, žije v Praze 4 a jednání se chtěl osobně účastnit. Nadřízený soud mu předáním věci vyhověl.
Proces ale skončil ještě před hlavním líčením. V neveřejném zasedání soud rozhodl, že na Liptáka se vztahuje jedna z 18 amnestií prezidentů republiky, které vstoupily v platnost mezi spácháním skutku a současností. „Proti rozhodnutí jsme podali stížnost. Budeme prověřovat, zda se amnestie na případ skutečně má vztahovat, a případně stížnost doplníme,“ sdělila redakci iDNES.cz obvodní státní zástupkyně Blanka Valsamisová. Liptákem by se tak musel zabývat Městský soud v Praze.
Prokurátora nemine jen trest, ale i odsouzení
Pokud nadřízený orgán stanovisko soudce Dvořáka schválí, prokurátor Lipták se hlavnímu líčení vyhne. V podobných případech soudy obvykle zvažují jak případné promlčení, tak amnestii prezidenta Antonína Novotného. Ne vždy je stanovisko soudů jednotné.
Například Ladislav Nakládal, předseda národního výboru v Brníčku u Uničova, byl za podobný čin odsouzen, naopak stíhání Rudolfa Pavlíčka soud zastavil. Pavlíček se jako předseda MNV podílel na násilné kolektivizaci a vyhánění sedláků na Rakovnicku v roce 1952. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká se ale obrátila na Nejvyšší soud, který nařídil případ znovu otevřít (více zde).
Podle historika z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Rokoského by perzekuce nevinných sedláků z 50. let měla být jasně odsouzena, byť by obžalovaným byly třeba i prominuty tresty z důvodu pokročilého věku. „Straničtí funkcionáři, kteří se spolupodíleli na perzekuci sedláků, by měli být postaveni před demokratický soud. Jejich vina by měla být jasně pojmenována, trest vynesen a po skončení soudního přelíčení by odcházeli domů,“ uvedl historik.
