Kdyby nějakým nedopatřením přistáli mimozemšťané na festivalu Benátská, museli by si myslet, že necestovali jen prostorem, ale i časem. Že se ocitli někde v českých osmdesátých, nanejvýš devadesátých letech minulého století. Interpreti z této doby tvořili pilíř festivalu. Ale co naplat, pořadatelé dobře vědí, že retro je dnes v módě - hudbu nevyjímaje.
Lidé chodí na české kapely
„Návštěvnost jednotlivých vystoupení nám potvrdila, že lidé nejvíc slyší na klasické české a slovenské skupiny. Tak to prostě je. Lidé to dokazují každý rok,“ potvrzuje úvahu pořadatel a spolumajitel Benátské Pavel Mikez.
Benátská 2015 obrazem |
Pamětníci prvních ročníků na Malé Skále vědí, že festival takhle začínal. Takoví Chinaski, na které letos přišlo suverénně nejvíc lidí, byli hlavními hvězdami už druhého ročníku Benátské (tehdy ještě noci) v roce 1994.
Nelze se tedy divit pořadatelům, že experimenty typu Paradise Lost nebo Waltari, které se nedočkaly adekvátního ohlasu, jsou minulostí. Benátská je prostě opět ryze česko-slovenský festival a zahraniční hosté jsou spíše perličkami, která zaujmou místo na plakátech a billboardech.
Helloween představili novou desku
Helloween: Kvůli koncertu v Liberci jsme zrušili dvě vystoupení v halách Hlavní hvězdy Benátské, němečtí metalisti Helloween, si českých fanoušků váží. Kvůli nabídce hrát v Liberci, však zrušili dvě české zastávky halového turné k jejich nové desce. Benátská pro ně totiž byl jeden z mála festivalů, kde se ještě nepředstavili, navíc jako jediní zástupci tvrdého kovu mezi popovými kapelami. |
Povinnou metalovou tlupou se stali němečtí Helloween, kteří také vznikli v osmdesátých letech, k jejich cti ale mluví to, že i v současnosti čile koncertují a vydávají desky. Ta poslední, My God-Given Right, kterou na Benátské v sobotu představili, se nějaký čas držela v albovém žebříčku prodejnosti IFPI na třetím místě. Germánský metal prostě Čechům koluje v krvi. Refrény písní Future World nebo If I Could Fly si spolu s Helloween pěl celý natřískaný Vesec.
„Návštěvnost je lehce vyšší než loni. O to víc nás překvapuje, že jsme nezaznamenali žádné stížnosti nebo problémy. Dokonce i to počasí stálo při nás,“ pochvaloval si na závěr festivalu Pavel Mikez. „Pokud bych měl letošní ročník nějak shrnout, nazval bych ho jednoslovně jako hladký.“
Opravář, policajt, indián a motorkář
Nebyla by to Benátská, aby nezkusila vytřít zrak hudebním fajnšmekrům nějakým bizarním jménem z hudební historie. V minulosti se jí to podařilo s anglickou popařinou Kim Wilde nebo stárnoucí rockerkou Suzi Quatro, či německými technaři Scooter. Letos tuhle roli zastalo americké disko formace Village People.
V Čechách kapela nikdy nehrála a z rukávu lidé dokážou vysypat maximálně hit Y.M.C.A, který kapelu v roce 1978 proslavil a zajistil jí nesmrtelnost. Vůbec to ale nevadilo, o hudbu v tomto případě nešlo. Ta byla pouštěna zvukařem pouze z playbacku, skupina se zhostila rolí tančících zpěváků.
„Trochu mi to připomnělo Scooter na Benátské v roce 2011. Ti taky jen zpívali do pouštěné hudby. Ale Village People jsou lepší, ti se aspoň neberou vážně a dělají si z toho všeho legraci,“ zhodnotil vystoupení Aleš Černý z Prahy, který jezdí na festival pravidelně.
Jiní ale tak shovívaví nebyli: „Každý rok si říkám, že příště už nepojedu, protože se z toho stává spíš cirkus, než hudební festival a pokaždé si to rozmyslím a jedu. A opět se mi to potvrdilo, připadám si tady jak na nějakém travesty vystoupení,“ kritizoval z pivního stanu Stanislav Báča z Hradce Králové.
Atmoséra striptýz baru
Na podobné kontroverzní reakce musí být kapela zvyklá. Zpívající šestice chlapíků s ustřiženými rukávy a bramborou nacpanou do trenek skutečně vytvořila atmosféru laciného striptýz baru dávno odeznělých osmdesátých let.
Nikoho v tu chvíli nezajímalo, že původní členové skupiny jsou již jen Felipe Rose v kostýmu irokézského Indiána, připomínající svým umělým čírem spíše basáka Visacího Zámku Vladimíra „Savce“ Šťástku a ještě Alex Briley, voják G. I. Joe.
Ostatně, kdo se skrývá i za dalšími za maskami policisty, stavebního dělníka, motorkáře a kovboje nebylo vůbec podstatné. Šlo o zábavu a tu uměli Village People svou obskurní disko burleskou vytvořit dokonale. Na to, že jsou na open air festivalu, nikoliv na diskotéce, by si v tu chvíli nevsadil nikdo.
Co příště? Lucie nebo Kabát
Pozornost na sebe ale právem strhly i další vystupující tělesa. Big Boss z brněnského Rootu je nejstarším blackmetalovým zpěvákem na světe, z čehož si tropí žerty sám na pódiu a odlehčuje tím jinak pekelně tvrdou show. „Brzo chcípnu,“ vysvětluje lidem svůj zdravotní stav, který se ale na výkonu kapely ani trochu nepodepisuje.
Také Václav Neckář, který se na pódia vrátil po prodělané mrvici, sklízí potlesk lidí toužících po hudební nostalgii. Neckářovi odpouštějí kolísání v tónu i záseky v dikci a když na závěr spustí „Beránka našeho na nebesích“, zobe mu celá Benátská z ruky. Meky Žbirka dokazuje, že rozvod s našimi „bratmi zo Slovenska“ hudební scéna ještě nezaregistrovala, Wohnout jediní zažívají úprk fanoušků z pod podia, když se spustí jediný krátký deštík.
Konec festivalu nastoluje otázku, čím chtějí pořadatelé překvapit příště. Český rybníček není tak velký, aby se z něj nedali lovit stále stejní kapři. „Uvažujeme nad Kabátem a osobně bych tu chtěl mít Lucii, která se nedávno dala znovu dohromady,“ odhaluje své plány Pavel Mikez.
Jak jste byli spokojeni? Známkujte festival Benátská |
