Když byl slovenský hokej na dně, sáhl po Vůjtkovi a on ho hned dovedl k senzačnímu stříbru. Teď si užívá poslední mistrovství světa doma v Ostravě, tedy ve městě, kde ho zbožňují. Lidé ho však mají rádi po celé republice. Spousta z nich lituje, že nikdy nemohl vést národní tým.
Hodně blízko k tomu měl před 10 lety. Tehdy po zlatém turnaji ve Vídni končil Vladimír Růžička a bylo už téměř hotové, že jeho nástupcem bude Vůjtek. Jenže nebyl, místo zaujal nečekaně a za rozporuplných okolností jiný ostravský trenér Alois Hadamczik. „Někdo měl větší štěstí. Ale nějak extra zklamaný z toho Vláďa nebyl. On tušil, že to dopadne tak, jak to dopadlo. A když přišla nabídka ze Slovenska, vůbec neváhal,“ vypráví Vůjtkova manželka Magdaléna.
Sympatická paní je původem Slovenka, Vůjtek ji potkal během vojenské služby v Trenčíně. Jenže kdyby to člověk nevěděl, vůbec by to nepoznal. Tak perfektní má češtinu. „Také už tu žiju 48 roků, celkem mi to jde,“ usmívá se Vůjtková polichoceně.
Je těsně před druhým vystoupením Slováků na turnaji a paní Vůjtková má na sobě slovenský dres se jmenovkou svého muže na zádech. Zprvu se jí do povídání nechce, je nervózní, ale syn Vladimír, bývalý skvělý hokejista, který s ní přijel z nedalekých Klimkovic, ji uklidňuje. „Strašně to prožívám. Jsem šťastná a nadšená, že tu můžu být. Zároveň jsem v hledišti během zápasů emotivní: skáču, křičím. Prostě fandím.“
Trenér, psycholog, osobnost
V čem tkví kouzlo kouče Vůjtka? Nechme hovořit syna Vladimíra: „Táta si dokáže najít cestu k hráči. Má charisma a je to velký psycholog. Dokáže z hráčů dostat maximum a také si je získat. A to je důležité. Je takový kliďas, ale když vybuchne, tak to potom stojí za to.“
Vladimír Vůjtek mladší míří s rodinou na zápas Slovenska s Běloruskem.
Člověku se nechce věřit, že něco takového umí. Ale prý ano. „Zažil jsem to párkrát osobně, když ještě trénoval mě. To si o tom kluci v šatně povídali hodně dlouho.“ Vůjtek byl na svého syna přísný, nikdy nechválil, malého Vládíka utěšovala maminka. Jen od ní se dozvěděl, že o něm táta mluvil hezky. Ale vzpomínky to nejsou zlé, nebyl to žádný despota. „Jsem mu vděčný za to, kam jsem to dotáhl. Hokej jsem žral a nic jiného mě nezajímalo.“
Na mladém Vůjtkovi je vidět, že má tátu rád. Podobně jako celý zbytek rodiny, který do Vítkovic jezdí na zápasy. Slovenský dres a šálu má na sobě i dcera Šárka, která na Slovensku dokonce žije, jelikož se provdala za hokejistu Róberta Petrovického.
Vůjtek je oblíbený díky své povaze. Je to dobrák, který se ke slovenskému nároďáku hodí - dokáže tamním zchladit temperament a emoce, které mnohdy stály za řadou neúspěchů. Jak moc ho u východních sousedů uznávají, o tom svědčí respekt, s jakým k němu přistupují třeba slovenští novináři.
„Vláďa je autorita, kluci ho berou. Je skromný a takový psycholog-učitel. Prostě to v něm je. A hlavně dává pocit klidu a pokoje. Žádné nervy. Není to typ trenéra, který by na střídačce křičel a rozčiloval se. Hráči vědí, že udělali chybu a že si to potom vyříkají o přestávce,“ přibližuje paní Vůjtková, která s manželem hodně prožila.
Úžasný život plný zážitků
Když o svém muži vypráví, je vidět, jak je pyšná a jak ho miluje. „Život s ním je úžasný a bezproblémový. A také zážitkový, protože jsme hodně cestovali, poznali jsme různé země. Užívala jsem si to. Fantastické to bylo v Rusku i v Tatarstánu. Lidé jsou tam vstřícní a umí ohodnotit práci člověka. Té Vláďovy si tam vážili víc než v Česku. Co dokázal v Rusku, kde byl za boha, to se mu doma nepovedlo. Neměl možnost.“
To se pomalu vracíme k začátku a neuskutečněnému angažmá u české reprezentace. Tenhle sen se nejspíš nikdy nesplní, ale Vůjtek se tím už dávno netrápí. Po mistrovství končí u Slováků, ale kariéru ještě neuzavře. I když mu bude 17. května – tedy v den, kdy se hraje finále mistrovství světa – 68 let.
„Nedovedu si představit, že by táta zůstal sedět doma. Hokej je celý jeho život, a pokud mu bude sloužit zdraví, tak ho těžko opustí. I když to může být v jiné formě než trénování,“ tvrdí Vůjtek junior a jeho maminka dodává: „Po mistrovství si musí odpočinout, protože je na něj teď velký tlak. Je to flegmatik, ale vím, že to v něm vře. Nedává to najevo, ale vnitřně to cítím.“
Pokud je to pravda, pak Vůjtek výborně kamufluje. Je každopádně jisté, že po šampionátu přijdou chvíle na tenis a zahradničení. To jsou Vůjtkovy oblíbené činnosti, při kterých se dokáže odreagovat. „A také velmi rád luští křížovky, to je jeho hobby.“
Jistá je ještě jedna věc: pokud Vůjtek skutečně oficiálně neoznámí, že končí, o nabídky nebude mít jistě nouzi. Byť už nemá zájem o celoroční práci v klubu, v úvahu připadá řada dalších možností: role poradce, šéftrenéra mládeže či nárazová výpomoc třeba ke konci sezony.
„Ale nikdy neříkej nikdy. Už jednou tvrdil, že trénovat nebude. Bylo to v době, kdy jsme se vrátili z Ruska, a vidíte to: měl tolik nabídek, že si mohl vybírat. A nic nedělat, to on neumí.“
Kdo ví, jestli přece jenom nakonec jedna z nich nebude od českého národního týmu. Její současný kouč Vladimír Růžička sice před mistrovstvím světa podepsal se svazem nový kontrakt, ale vzhledem ke korupční aféře, která se kolem něj strhla, se může stát všechno.
