„Těším se. Můžu strávit o týden víc doma. Přijde hodně známých, kteří nejezdí na turnaje po světě. Jsem ráda, že mě taky uvidí hrát naživo,“ říká Plíšková.
Fotky turnajových vítězek zdobí chodby areálu. Líbilo by se vám, kdybyste si vybojovala své místo?
Vím o tom, chodím tam denně a jednou bych tam chtěla mít i svoji fotku. Ale nevím, jestli tam bude viset už po letošním roce. Turnaj je opravdu silně obsazený. Nečekám zázraky, bude to můj první turnaj na antuce.
Jak vám bude sedět?
Antuku mám docela ráda, i když na ni neodehraju moc turnajů - dva tři turnaje před Paříží a grandslamem to pro mě končí. Tady na Spartě se mi hraje docela dobře. Není to úplně typická španělská antuka, tahle je trochu rychlejší.
Pomůže vám, že jste druhá nasazená?
Myslím, že to tolik neznamená. Je to podle rankingu, ale samozřejmě jsem ráda, že jsem nasazená, takže snad nebudu v půlce se Suárezovou.
Jak obtížný turnaj očekáváte?
Bude dost silný na to, že je to nejmenší turnaj WTA. V týdnu jsou však jen dva turnaje, takže myslím, že při výběru mezi Marokem a Prahou spousta tenistek raději jede hrát Prahu. Pro diváky je určitě dobře, že dorazí spoustu dobrých hráček. Bude to super týden.
Když jste byla loni druhá nasazená v Soulu, hned jste turnaj vyhrála a kromě odměny jste získala i auto. Už jste zvládla autoškolu?
Bohužel, fakt na to není čas. Od prosince jsem byla doma asi jen týden, takže na to nemám ani energii.
Zato výsledky máte skvělé, už se blížíte ke světové desítce. Jaký vliv má na váš vzestup trenér Jiří Vaněk?
Dala bych mu tak padesát procent. Vím, že mi vždycky poradí dobře, a stoprocentně mu věřím. I spoustu zápasů mi otočil on svými radami.
Co vám pomohlo?
Jedna věc je tenisová, druhá je psychika, na které se snažíme pořád pracovat. Neříkám, že ji mám úplně špatnou, ale je tam pořád co zlepšovat. Jirka mi říká, že jsem na sebe moc přísná, furt chci hrát strašně dobře, což vždycky nejde. Hlavně v trénincích jsem na sebe pořád tak napůl naštvaná. Až vylepším tohle, může se žebříčkem ještě posunout.
Z čeho vyplývá, že jste na sebe tak přísná?
Nevím, mimo kurt taková nejsem. Ale na dvorci prostě musí být všechno perfektní. I když vyhraju výměnu, ale nezahraju ji podle svých představ, tak jsem pěkně naštvaná. Možná je to dobře, že se neuspokojím, nestačí mi být třeba dvanáctá na světě. Na druhou stranu je fakt zbytečné být na sebe na trénincích naštvaná. Doufám, že se toho časem zbavím.
Motivuje vás, že saháte po desátém místě? Byl by to splněný sen?
Ne, já nikdy takový sen neměla. Všichni mají vždycky sen být nejlepší na světě, ale já vím, že to není tak jednoduché. Jsem ráda za každý posun na žebříčku, a když budu hrát dobře, tak vím, že výsledky přijdou. Sezonu jsem začala docela dobře a ráda bych v tom pokračovala. Počítám s tím, že to tak pořád nepůjde, ale ráda bych hrála co nejstabilněji. Ne že jednou vyhraju a dvakrát prohraju.
S úspěchy souvisí větší možnosti. Dopřáváte si něco?
Na delší vzdálenosti třeba letím byznysem. Když to je Austrálie, Amerika nebo Asie, tak se do toho prostě investovat musí. Je mi těch peněz líto, jsou to strašné částky, ale jinak to fakt nejde. A pak si pořád něco kupuju. Oblečení, kabelky, boty...
