Kdy jsem rychlejší než on/a?
Hejnová: Nikdy.
Maslák: Tak to nevím. Možná v autě mě porazí, ale jinak asi nikde.
Hejnová: Asi ani na té osmistovce bych Pavlovi neutekla, to on by se asi hecnul. A mimo stadion? V tom autě jo. Ne že bych byla zběsilý řidič, ale jezdím rychle.
Kdo toho víc namluví?
Maslák: Nó... Na tréninku asi Zuzka.
Hejnová: Já. Určitě.
Jaké překážky stojí na cestě k úspěchu, k vítězství?
Maslák: Asi docela dost soupeřek a potom čtyři kola. A to je docela dost. Já doufám, že to dobojuje do finále. Na osmistovce sice člověk nikdy neví, ale bojím se, že na té trati nemá takové zkušenosti jako soupeřky. Určitě bude spokojená za finále.
Hejnová: Žádné. On prostě vyhraje. Musel by něco zkazit sám, nebo by se něco nepředvídatelného muselo stát. Ale jinak soupeři nebudou překážkou.
Jak mě dokáže rozesmát?
Maslák: Když řekne vtip.
Hejnová: Já že mu vyprávím vtipy, jo? Nevím, kdy jsem nějaký říkala. On má takový zvláštní humor, tak tím mě zaručeně pobaví. Když z něj vypadne něco, co člověk nečeká.
Jakou vlastnost z toho druhého bych chtěl mít?
Maslák: Zuzka umí anglicky, to bych chtěl. A co se týká atletiky? Chtěl bych být vytrvalý jako ona.
Hejnová: Chtěla bych být flegmatická jako on, když jde na start, má čistou hlavu, není trémista, je mu všechno jedno. To je určitě ku prospěchu. Já, když jsem na startovní čáře, se soustředím, sice už taky na nic nemyslím, ale jedno mi to tedy není.
Kdy bych ji/ho zabil?
Maslák: Asi nikdy. Každý sice dokáže naštvat a i Zuzka asi ví, kde mám citlivá místa, ale neútočí na ně.
Hejnová: Umí docela dobře rýpat, ale člověk si na to musí zvyknout. Ale jinak asi není důvod.
