„Většina našich hostů si blesky, vichřici a liják užívá,“ říká jednatel hotelu Petr Šmaus. „Ale zažili jsme, jak se tady při bouřce některé dámy klepaly tak, že od nás raději odjely.“
Jak bouřka na Ještědu vypadá?
Je navržený geniálně a blesky mu neublíží. Při bouřce ale lehce vrní a cítíte, jak jeho plášť pracuje. V šestém patře vidíte, jak se pohybuje hladina ve sklenici. Při průtrži mračen ženou poryvy větru vodu po oknech pokojů směrem nahoru.
Hotel v takové výšce si musí asi počasí hlídat zvlášť pozorně.
Někdo bere Ještěd jako zlatý zámek, pro nás je to ale plechová bouda na horách. Nezavíráme ani za nejhoršího počasí. Když už sem někdo vyleze, tak ho obsloužíme.
Nastal někdy den, kdy jste zůstali úplně bez hostů?
V listopadu byla jednou velká sněhová bouře. Nejezdila lanovka, silnice úplně zapadala. Za celý den jsme měli v restauraci dva lidi, což je rekordně málo.
A co druhý extrém?
Zažili jsme ho nedávno na začátku února, kdy v Libereckém kraji končily školní prázdniny. Krásné zimní počasí s čerstvým sněhem a modrým nebem vyšlo na sobotu. Do restaurace, salónku a kavárny se vejde zhruba 180 lidí. Bylo plno a lidé čekali před dveřmi ve frontě, až se uvolní nějaký stůl. Mohli mít radost, ale na druhou stranu není nic příjemného, pokud hostům někdo dýchá na záda a netrpělivě čeká, až se zvednou.
Pracuje v restauraci na Ještědu stále stejně zaměstnanců, nebo jejich počet záleží na počasí?
Sledujeme každý den předpovědi a podle nich nasazujeme personál. Minimem je jeden kuchař a jeden číšník, maximem čtyři kuchaři a devět lidí na „place“. Čtyři kasírují a pět nosí jídlo a pití. Ke stálým zaměstnancům přibíráme brigádníky, hlavně studenty.
Ještěd má jako rotační hyperboloid průměr 33 metrů, což znamená, že jeho obvod je zhruba sto metrů. Nalítají se servírky a číšníci víc než v klasické hospodě?
Dali jsme jim jednou z legrace krokoměry a jedna naše servírka nachodila za den dvacet šest kilometrů. Kdyby hodně nesportovala, sotva by zvládla takovou vzdálenost s tácy piva v ruce a v šatech. Jeden číšník se u nás tak rozchodil, že se nakonec stal rekordmanem v počtu výstupů na Ještěd během jednoho dne. Není náhoda, že nikdo z našich číšníků a servírek nekouří. Jinak by svou práci neudýchali.
Jaká je na Ještědu klientela?
Ještě před patnácti lety převažovali mezi našimi hosty Němci. Teď k nám jezdí hlavně Češi. Mezi nimi byste našli hodně lidí z Prahy. O víkendech během zimní a letní sezony jsou pokoje v hotelu vyprodané na měsíc dopředu. Nabízíme i více než dvacet lůžek na turistických pokojích se společnými WC a sprchami na chodbě. Je o ně velký zájem. Ve všedních dnech stojí jedno lůžko i se snídaní pět set padesát korun. V létě láká Ještěd také lidí s báglem a spacákem. Spí pod širákem. Nevyháníme je, naopak nás těší, že k nám chodí na snídani. Ráno si dají hemenex, kafe a šlapou dál. Ale nevadí nám ani, když se venku na stolech před kioskem najedí ze svých zásob.
Jakou máte otevírací dobu?
Začínáme v osm hodin ráno a bar zavíráme ve dvě v noci.
Víte, kolik turistů přijde za rok na Ještěd?
Přesně ne. Odhadujeme, že jich bude kolem tří set tisíc. Nejvíc jich vyjede nahoru kabinovou lanovkou. Ještěd by si zasloužil počítadlo turistů podobně jako některá jiná místa v kraji.
Až na vrchol Ještědu se dá dojet i autem.
Odpoledne ale malé parkoviště většinou uzavíráme, aby se tam vešli hoteloví hosté.
Na Ještědu se topí mazutem. Jak ho tam po úzké silnici dostáváte?
Na parkoviště vedle chaty Ještědka dojede velká cisterna a palivo tam přečerpává do malých cisteren, které se nahoru dostanou.
Kolik dáte za rok za topení a elektřinu v hotelu a restauraci?
Skoro dva miliony korun.
Potřebuje Ještěd jako česká stavba století vůbec reklamu?
Dávali jsme ji třeba do médií na Moravě. Překvapilo nás, že lidé odtamtud sice Ještěd znali, ale nevěděli, že se tady dá přenocovat. Nejlepším reklamou pro nás je, když se Ještěd objeví v televizi. Návštěvnost se zvýšila třeba po uvedení filmu Grandhotel nebo když se vysílal seriál My všichni školou povinní. Lidé byli zvědaví na apartmá, kde viděli herce Jiřího Bartošku.
