Annín a jeho okolí bylo od konce 18. století jedním z míst vyhlášeným uměním zdejších sklářů a brusičů. Když před několika lety zavřela i sklárna s brusírnou v Anníně, která fungovala už od roku 1796, Karel Baron se rozhodl, že umění předchozích generací nesmí být zapomenuto.
V Rajsku vybudoval interaktivní sklářské muzeum propojené s manufakturou. V ní i nadále pracují brusiči, jejich výrobky si návštěvníci mohou koupit v místní malé prodejničce.
„V muzeu jsou k vidění také unikátní výrobky z jiných skláren. Lidé si mohou vše prohlédnout a třeba si i vyzkoušet práci brusičů,“ uvedl otec projektu Karel Baron.
Na vybudování muzea s manufakturou potřeboval tři miliony korun, penězi přispěla i Unie. Partnerem je sklářské muzeum a spolek ve Frauenau.
„V Anníně byla sklárna od roku 1796. Byl to věhlasný podnik, který v devatenáctém století dodával sklo do celého světa. Sklárna fungovala do znárodnění. V roce 1948 byla zbourána pec a od té doby se sklo v Anníně brousilo,“ připomněl historii annínské sklárny šumavský rodák a průvodce Lukáš Milota.
Cílem je zachovat umění šumavských brusičů
V devadesátých letech sklárnu koupil sklář Jiří Rückl z Nižboru u Berouna a vše ještě fungovalo. Pak ale začaly horší časy. Továrna připadla snad bance a později uhelné společnosti, která ji před dvěma lety vydražila za necelé tři miliony korun. Nový majitel se ale nedohodl se skupinou sklářů, kteří do dražby měli továrnu pronajatou.
Skláři se nakonec odstěhovali do Rajska, kde Karel Baron postavil ve sklepě svého domu brusičskou dílnu a prodejnu skla. Vedle domu vybudoval galerii s kavárnou.
„Po poslední dosud trvající krizi zůstala na Šumavě poslední brusírna skla v Rajsku. V ní pokračuje v tradici ručního broušení malá skupinka brusičů skla. Všichni se vyučili tomuto řemeslu, chtějí v něm i nadále pokračovat a k tomu učit další mladé brusiče skla. To je jediná možnost, jak udržet a propagovat toto řemeslo, aby nezaniklo,“ vysvětlil Karel Baron. Neobvyklým projektem chtějí na Šumavu přilákat další turisty.
