Po otci zdědil několik dokumentů z amerických archivů, další písemnosti a spoustu informací.
Sám k nim později přidal části sestřelených letadel a vybudoval muzeum jedné z největších leteckých bitev, které se za 2. světové války udály na Moravě - bitvy nad Bílými Karpaty.
„Táta udělal kus práce, byla by škoda v tom nepokračovat,“ vysvětlil amatérský historik a badatel Michael Žitník.
Své muzeum otevřel před deseti lety v Šanově, jedné z obcí, na kterou trosky letadel dopadaly.
Návštěvník uvidí části devíti amerických letadel, které Němci sestřelili nad Bílými Karpaty a širokým okolí 9. srpna roku 1944.
Schází úlomky jediného, které spadlo na území Maďarska. Co naopak nechybí, jsou vzpomínky pamětníků.
„Neradi o tom mluvili, i po letech se jim draly do očí slzy,“ popsal Žitník. „Vzpomínali na hořící letadla, mrtvé piloty na louce a všudepřítomný strach.“
Přežil první pilot
Jeho otec zmapoval lokality, kam letadla dopadla, trosky ale začal až v 90. letech minulého století hledat Žitník mladší.
Deset amerických letadel se zpozdilo, Němci je sestřeliliJejich cílem byly vagony s vojenským materiálem a pohonnými hmotami, jež byly zaparkované na vlakovém nádraží v Moravské Ostravě. Mířili však také na rafinerie v Bohumíně a OstravěPřívoze a na průmyslovou oblast ve Vítkovicích. Přestože šlo o celkem rutinní akci, pro 41 amerických letců skončila příliš brzy. Německá protivzdušná obrana na ně zaútočila nad Bílými Karpaty. Bylo to 29. srpna roku 1944. „Bitva se strhla kolem jedenácté hodiny dopolední přibližně v prostoru vymezeném městy Piešťany, Trenčín a Zlín,“ popsal Roman Sušil, jeden z autorů webu www.leteckabitvakarpaty.cz, který se události věnuje. Společně s dalšími lidmi nyní organizuje vzpomínkové akce k 70. výročí jedné z největších leteckých bitev, které se nad naším územím konaly. Patřit jim budou tři dny od 29. do 31. srpna. Účast už slíbila víc než dvacítka rodinných příslušníků letců, kteří nad Bílými Karpaty bojovali. Dorazí i Loy Dickinson, navigátor bombardéru Tail End Charlie, který se zřítil u Přečkovic. „Po seskoku jej ukryla jedna z rodin v Rudimově. Nechtěl je však vystavit nebezpečí, a proto se dobrovolně vzdal četníkům,“ uvedl Sušil. I když Dickinson na Bojkovicku strávil jen krátký čas, našel zde přátele, s nimiž dodnes udržuje kontakt. V osudný den před 70 lety vyslali Američané ze svých základen v jižní Itálii téměř šest stovek bombardérů typu B-17 a B-24, které doprovázelo 250 stíhaček. Některé útočily na klamné cíle, většina jich však směřovala na Moravu. Bílé Karpaty se staly osudné deseti letounům. „Zpozdily se a postupně opustily sestavu. Právě proto se na ně soustředili němečtí stíhači i protivzdušná obrana,“ vysvětlil Sušil. Útoky začaly v prostoru Nového Mesta nad Váhom. Osádky bombardérů ohlásily padesát až sedmdesát nepřátelských stíhaček, většinou messerschmittů a také několik focke-wulfů. Kryly je husté mraky. Bez podpory vlastních stíhaček neměly bombardéry šanci ubránit se. Dva dopadly na slovenské straně Karpat, tři v těsném okolí Bojkovic – mezi Přečkovicemi a Rudicemi, v Krhově a Vyškovci. Pomníčky však mají američtí letci také v Kašavě, Liptále, Šanově a Metylovicích. Poslední letoun dopadl na území Maďarska. Jen na Bojkovicku a u obce Nová Bošáca zemřelo 35 mužů z pěti letadel, což je patrně největší počet padlých Američanů na tak malém území v bývalém Československu. Víc než 40 mužů skončilo v německém zajetí, kde strávili zbytek války. Uniknout se podařilo jen několika málo z nich, ti se pak ve většině případů vrátili k jednotkám. |
Dva letouny spadly na území Slovenska, dalších sedm bylo roztroušeno od Boskovic po Frýdlant nad Ostravicí. Přímo v Šanově skončil let pro posádku bombardéru B-17 G Big Time. Zahynulo devět z deseti členů.
„Tím šťastlivcem, který přežil, byl první pilot, poručík Thayne Thomas. Tehdy devatenáctiletý mladík,“ uvedl Žitník.
Z hořícího letounu se dostal krátce před tím, než se roztříštil o zem. Štěstí měl dvojnásobné. Kromě toho, že přežil, se mu také podařilo dostat se za hranice na Slovensko a později i na svou mateřskou základnu na jihu Itálie.
Řada jeho kolegů skončila v německém zajetí, jedenačtyřicet jich při náletu zahynulo. Dvacet osm mužů je pohřbeno ve Slavičíně, kde vznikl největší společný hrob amerických vojáků na českém území.
Každý letoun má svůj příběh
Po horách a lesích nachodil Žitník stovky kilometrů s detektorem kovů a hledá pořád.
„Na konci května přibylo do sbírky třeba gyro autopilota z pumového zaměřovače Norden, které bylo součástí B-17 G My Baby,“ upozornil.
V muzeu jsou jednotlivé artefakty spojené do příběhu každého z letounů a jeho posádky. Tvoří jej velká místnost v šanovské mateřské škole, která je už nyní plná.
Část své sbírky proto přesunul do Bojkovic, dalšího místa, které je s bitvou spojené. Letadla dopadla i do bojkovických částí Krhov a Přečkovice. Protože od bitvy brzy uplyne 70 let, chystá se velká pietní akce.
Tři dny se budou lidé scházet u jednotlivých památníků, naplánovaná je i polní mše v Rudicích, poblíž místa, kam dopadl jeden z bombardérů.
Otevřené bude muzeum v Šanově, akce připravují i muzea v Bojkovicích a Slavičíně. Účast přislíbilo 25 rodinných příslušníků letců, velvyslanci i zástupci americké armády.
Oslavy zpestří přelet gripenů
Oslavy letecké bitvy nad Bílými Karpaty se uskuteční tento víkend. V pátek se konají vzpomínkové akce v Kašavě (9:30) a na Slovensku.
V sobotu jsou setkání v Šanově (9:30), Přečkovicích (15:15) a Rudicích, kde je na programu také polní mše (17).
V neděli bude mše ve Slavičíně (9:30), akce v Krhově (13:30) a Vyškovci (15:30). Nad Krhovem proletí dva letouny JAS 39 Gripen. Podrobný program naleznete na adrese www.bojkovice.cz.
Bílé Karpaty také na sklonku války v roce 1945 zažily třináctidenní bitvu, v níž proti sobě stála Rudá armáda s rumunskými oddíly proti německým jednotkám. Podívejte se na videoreportáž z letošní rekonstrukce ve Strání:
