Podivně dějiny měřily třem bratrům Mikešovým z Dvora Králové nad Labem. Ač všichni byli v rakouskouherské armádě a prošli těžkými boji v zákopové válce v Alpách na nynějším italsko-slovinském pomezí, lidé po skončení války a vzniku Československa zhodnotili každého z nich úplně jinak.
Karel Mikeš 1914
Josef Mikeš 1914
Jan Mikeš 1914
Na Karla, který padl po třech měsících na italské frontě, se dívali jako na oběť války. Jana, jenž padl do zajetí a přihlásil se do cizineckých legií, brali dokonce za hrdinu. Zato prvorozený Josef se žádného uznání nedočkal. Sloužil totiž celou válku v uniformě c. k. armády, tedy na straně poražených.
Student Jan Škvarka přednášel o příběhu bratrů Mikešových v Městském muzeu ve Wenkeově domě v Jaroměři na semináři, kterým začala výstava věnovaná 1. světové válce.
"Každého z bratrů potkal jiný osud, i když vyšli ze stejných dveří domu ve Sladkovského ulici. Lišil se pak i pohled na ně po skončení války. Legionáři byli oslavováni málem jako tvůrci republiky, Josef jako poražený z této války byl opomenut a zapomenut. Přitom na obou stranách lidé bojovali a zažívali válečné hrůzy. Úctu by si zasloužili všichni," říká student třetího ročníku dvorského gymnázia Jan Škvarka.
O své příbuzné ve válce se začal zajímat, když si přečetl válečný deník svého pradědy Josefa Mikeše, kde voják popsal na třiadvaceti stránkách své přesuny na frontě i zranění u města Asiago. Do pátrání se student Škvarka pustil už před jedenácti lety spolu s dědečkem.
Prošli neuspořádaný rodinný archiv, sháněli informace ve Vojenském ústředním archivu v Praze, jenže vojenské karty, které hledali, byly stále zmražené po povodni před 14 lety. Pak jim pomohl další soukromý badatel Karel Martinek, který pátral po svém předkovi Františkovi i dalších Královédvorácích padlých u Tolminu.
Kaple sv. Ducha na Javorce
Vojenský hřbitov v Loče
Karel zahynul v lednu 1916
Student se na místa v Alpách vydal také, oslovil tamní muzea a nakonec sepsal pod vedením učitele Ivo Rejchrta své Pátrání po osudech bratří Mikešových za 1. světové války v rámci středoškolské odborné činnosti. Se svou prací vyhrál loni třetí místo v republikovém kole soutěže a historii se chce věnovat i na vysoké škole.
Bratři Mikešové ve Velké válceJosef Mikeš (1892 - 1961) Vyučil se strojním tiskařem. Na podzim 1913 nastoupil vojenskou aktivní službu jako střelec druhé setniny u 18. pěšího pluku Hradec Králové, odjel do pole v dubnu 1916 na italskou frontu. Byl krátce nato zraněn, pak sloužil v týlu. Působil jako strojní tiskař látek, na armádu nevzpomínal rád. Jan Mikeš (1894-1956) Vyučil se strojním zámečníkem. Do válečné služby nastoupil v říjnu 1914 v Hradci jako vojín 2. praporu polních myslivců. Bojoval na východní frontě, než utrpěl zranění. V srpnu 1916 ho zajali na italské frontě u Monte Sabatina, v táboře Santa Maria Capua Vetere se přihlásil do československé legie v Itálii. V dubnu 1917 ho zařadili do 39. československého pěšího pluku, s ním bojoval do konce války. Pracoval jako jeřábník na stavbě přehrad. Karel Mikeš (1897-1916) Nedokončil reálku, byl vojínem 11. polní roty 18. pěšího pluku. Padl v lednu 1916 na italské frontě. Pohřbili ho na vojenském hřbitově Vodil vrch, ale ostatky byly exhumovány a přeneseny ve 30. letech na vojenský hřbitov v Loče u Tolminu. |
Tři bratři vojáci pocházeli z rodiny truhláře Jana Mikeše a jeho ženy Matildy. Otec strávil léta 1915 až 1917 v zázemí ve vojenské službě v Josefově, Vídni a v Jičíně.
Doma zůstala jen Matilda s nejmladším synem Otakarem, narozeným v roce 1899, který pro svůj věk do války nenarukoval.
Začátkem února 1916 dostihla Matildu tragická zpráva o smrti syna Karla na italském bojišti. Jeden z vojáků, který s ním sloužil, ji navštívil ve Dvoře Králové.
Zpráva se rychle šířila po městě, a když se otec Jan vracel domů z Jaroměře na jednodenní dovolenou, už mu lidé kondolovali.
Rodině se do současnosti dochoval dopis z 8. února 1916, kde nejmladší Otakar píše jménem matky Josefovi k 18. pěšímu pluku do České Lípy, že Karel zemřel v boji 29. ledna 1916.
Právě o Karlových osudech rodina skoro nic netušila. "Nevěděli jsme vůbec, jak se Karel na frontu dostal, kde padl ani kde je nyní pohřbený," popisuje student Škvarka.
Stavba pomníku? Sešlo z ní
Před dvěma lety proto rodina podnikla výpravu do Slovinska do okolí města Tolminu, kam se Karel dostal jako osmnáctiletý voják na italskou frontu. Vojáci se přepravovali úzkokolejkou, materiál se vozil Bohinjskými lanovkami budovanými od roku 1915. Potraviny, munice a děla se takto dostávaly na linie, zpátky lanovky svážely raněné a mrtvé k pohřbení na vojenském hřbitově v Loče.
Pokud se prý dalo zjistit, Karel Mikeš padl u vsi Dolje na kótě 551 Mrzli vrch. Jeho ostatky leží ve společném hrobě v Loče.
Pozoruhodné je, jak ve Dvoře Králové naložili s památkou na své vojáky z 1. světové války. Obec se už v lednu 1916 usnesla, že přejmenuje Nádražní ulici (dnes 28. října) na Třídu 18. pěšího pluku, ale nedošlo na to. Stejně tak tehdy nedopadla ani stavba pomníku u bývalého železničního mostu přes Labe.
Svůj pomník mají ve Dvoře na Benešově nábřeží pouze legionáři, k nimž patřil Jan Mikeš. Jeho bratr Josef sloužící v rakousko-uherské armádě nemá ve městě žádnou připomínku. A jméno padlého Karla prostě připsali z boku na pomník války 1866.
