Mladý architekt Fabrice Bejjani v návrzích použil nejen tradiční místní materiály, jako je například chladný kámen a nákladný mramor, ale využil i celé původní stavební konstrukce, typickou kruhovou dispozici původních domků zvaných trulli. Vše umně nakombinoval se soudobou architekturou a vzniklo unikátní luxusní letní sídlo.
Původních kamenných staveb místních rolníků, domků trullo, je jihoitalská Apulie plná. Jsou rozeznatelné na první pohled. Špičaté střechy s věžičkami nabízely přístřeší přímo na pastvině, běloskvoucí se trulli poslepované do dlouhých řad sloužily i jako vynikající sklípky pro uchovávání vína, oleje a potravin.
Unikátní luxusní letní sídlo |
I více než čtyři století staré stavby dodnes poskytují ubytování nejen místním, ale i turistům. Jednotlivé kruhovité trulli se shlukují k sobě a dohromady mohou vytvořit hnízdo o více než deseti pokojích. Z nejkrásnějších a nejstarších trulli se dnes staly také výletní atrakce.
S jednou z trulli se setkal i britský manželský pár, který trávil dovolenou na poloostrově Salento. Tajnosnubná architektura a atmosféra místa, obklopeného nekonečnými poli olivovníků, jim okamžitě uhranula a rozhodli se domek s pozemky zakoupit.
Prvotní nadšení z impulzivního nákupu jim ale záhy zkalila malá využitelnost domu a místní velké provozní náklady. Manželé si ale nenechali radost vzít a namísto toho, aby nové letní sídlo opět prodali a peníze šetřili, zainvestovali znovu.
Vybrali si pařížského architekta Fabrice Bejjaniho a požádali ho o návrh luxusní vily. Zadání bylo náročné: stavba musí sloužit plnohodnotně jak majitelům, tak hostům, kterým se bude pronajímat, a přes velké inovace nesmí místo ztratit kouzelného genia loci.
Bejjani k původnímu domku trulli, stojícímu v mírném svahu, navrhl dvě samostatná vilová křídla. První slouží k pronájmu a vydělává na splátky, druhé obývají sami majitelé, kdykoliv si během roku najdou volno a mohou přiletět z Londýna. Moderní a střídmé tvarosloví přístaveb se skvěle s trulli propojilo i díky použití jednoduchých původních materiálů, jako je kámen nebo narůžovělý luxusní mramor trani, který byl jedním z nejoblíbenějších už ve starověkém Římě.
Špičaté střechy s věžičkami nabízely přístřeší přímo na pastvině.
Ve vile o rozloze tři sta padesát metrů čtverečních je dnes šest ložnic, sedm koupelen, obývací pokoj, kuchyň a společné venkovní obytné schody s terasou, na kterou navazuje bazén. Velkorysá francouzská okna snadno propojují interiéry se zahradou, balkony a terasami.
Na venkovní terase se schází pravidelně celá rodina, pohodlně zde může stolovat až patnáct strávníků. Okolo celého domu jsou připravena další stinná posezení, která garantují komfort a soukromí všem obyvatelům, uvnitř kamenného trulla je příjemně chladno i za poledního žáru.
Trullo je šest metrů vysoké a stěny má široké dokonce tři metry. Ochlazení nabízí i přírodní venkovní sprcha u bazénu. Ten má stěny a dno zdobené černou mozaikou značky Bisazza, díky které se voda velmi rychle vyhřeje i na jaře a na podzim.
Autorem vily je pařížský architekt Fabrice Bejjani.
Bejjani interiéry vily zařídil s nevtíravou elegancí a jednoduše, aby nepřebíjely zážitky a výhledy, kterých se hostům dostává při každém pohledu z okna. Bejjani v Paříži působí téměř dekádu, původem je ale z Libanonu. Kámen, dřevo a kov jsou podle něj materiály, které najdou uplatnění vždy a všude, ať už se jedná o městský byt, nebo venkovskou usedlost.
Naopak je podle Bejjaniho mnohem více míst, kde plast a další umělé materiály budou působit jako pěst na oko. Dokonalým příkladem může být právě tato vila. Pokud architekt potřebuje použít subtilnější materiály, sáhne raději po ratanu, skle nebo úplně obyčejném drátu, který může sloužit i velmi dekorativně.
Díky svému neevropskému původu dokázal autor najít svébytný rukopis, který eklekticky propojuje minimalismus, ale zároveň neuhýbá ani před luxusními detaily. Inspiraci hledá při cestách po celém světě.
Kostry zelených křesílek v obývacím pokoji v tradičním domě jsou z Bejrútu.
Na výpravy se vydává především proto, aby našel spolehlivé a kvalitní dodavatele. Kostry zelených křesílek v obývacím pokoji v tradičním domě pocházejí z Bejrútu, bohatá látka, kterou jsou čalouněné, je od špičkové milánské firmy Dadar. Úložné prostory, komody a kabinety byly vyrobeny podle architektova návrhu z ořechového dřeva místními truhlářskými dílnami. Stůl s mramorovou deskou v jídelně vyrobili také zdejší řemeslníci.
Ne všechno vybavení ve vile je ale nové a vyrobené na míru, ba naopak. Svítidla jsou ze starších kolekcí francouzské nábytkářské firmy Ligne Roset nebo od neznámých značek z šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Bejjani je nakupuje na bleších trzích a v bazarech, po návratu do Paříže je repasuje a postupně instaluje do svých realizací.
Doplňky dovezl Fabrice Bejjani z nejrůznějších koutů planety: obrazy jsou z Číny, Madridu i Afriky, drobné dekorace a textil pochází z Kanady, Dánska, Indie a Japonska. Některé z polštářů a závěsů jsou z kolekce módní značky Missoni.
Práce na vile byly dokončené loni v létě.
Designér se ale neštítí ani zařízení z velkých obchodních řetězců: například svíce a svícny nakoupil ve velkém množství v IKEA, další nezbytnosti, jako jsou například zrcadla, v obchodech Habitat nebo Zara Home. Běžné je i vybavení koupelen: sanita je značky Ideal Standard.
Stěny zdobí velkoformátové černobílé fotografie Gabriela Martela s momentkami z Maroka, které střídají vlastní autorská díla majitele domu. Na nich je zachycen klid a pohoda poloostrova, kterému se stres obloukem vyhýbá.
