Problém nastává, když se přesvědčíme, že bychom také kdekoli a kdykoli pracovat měli. Někteří lidé takový problém nemají. Dokážou si pevně stanovit, co udělat dnes a co nechat na zítra. Pokud patříte mezi ně, pak pro vás platí: co není rozbité, nespravuj. Nečtěte dále.
Všem ostatním bych rád připomněl: tento styl práce extrémně vyčerpává. Nevidíte pevné hranice, a proto máte neustále pocit, že můžete "ještě kousek přiorat". Pokud to neuděláte, cítíte se provinile. Vnitřní odhad toho, co je dostatečné přiorání, se následně zvyšuje. A s ním i napětí, nespokojenost a stres. Protože množství úkolů je vždy větší než to, co můžete stihnout.
Rada? Odpojujte se, stanovte si pracovní hranice
Stanovte si proto své hranice jasně a pevně. Nezapomínejte, že vám mohou pomoci vnější, hmatatelná či měřitelná opatření. Neberte si s sebou na víkend notebook. Rozhodněte se, že pracovat budete jen v kanceláři, a pokud nestíháte, raději zůstaňte déle.
Jestli pracujete z domova, určete si pevný čas na práci, po kterém prostě končíte. Přesná pravidla si musí nastavit každý sám podle své osobnosti a situace. Pracovní hranice jsou dnes určeny volněji než kdykoli dříve. To však neznamená, že je člověk nepotřebuje.
